Kdy se vlastně začala psát historie FotoJezinek?

Od roku 2005 se postupně do Fotoklubu Beroun (do té doby ryze pánského) zákeřně infiltrovaly tři dámy… O dva roky později vznikly samostatné FotoJezinky jako zprvu remcající odnož fotoklubu. Osamostatnily jsme se o rok později. Vlastně jsme mohly slavit pětileté výročí. Dnes jsme v našem fotoklubu: Irena Bucharová, Jana Skořepová Daňková, Michaela Sochorová Dandová a Alena Šustrová.

Kde FotoJezinky vystavují?
Dnes už můžeme mluvit o tradici květnových výstav v Holandském domě v Berouně.
K tomu můžeme přidat i autorské výstavy na různých místech. Alena vystavovala naposledy například v Zámecké galerii ve Všeradicích, Renka v Praze v Akademii věd a Jana v Městské Galerii Beroun.

Jakým tématům se věnujete?
Alena: Pořád fotím nejraději muzikanty, souvisí to s mou dlouhodobou závislostí na poslouchání hudby nejrůznějších žánrů. Občas se ale nebráním ani experimentování s expresivní fotografií.
Míša: Mezi mé nejoblíbenější fotografické téma patří lidé. Každý člověk je jiný, zachytí se spousta emocí a v každém je něco krásného a jedinečného, co stojí za to zaznamenat. Také ráda fotím krajinu, její rozmanitost ročních období je úžasná a vždy mě nadchne i ta každodenní proměna, která stále probíhá.
Renka: Mne zajímají lidé a krajina, příležitostně nalezená zátiší, příběhy… Obvykle nestavím, nearanžuji, já jsem spíš chytač.
Jana: Já se zaměřuji převážně na struktury (leckdy jdou mé fotografie do abstraktní grafiky) a netradiční pohledy na svět. Dá se říci, že fotím to, co nikdo nefotí.

Vzpomínáte si na svou první fotografii?
Alena: Spíš asi na jednu z prvních vystavovaných – červánkový Beroun.
Renka: Můj první fotoaparát byla Smena za vysvědčení, když mi bylo 14, takže fotky ze skautského tábora.
Míša: Určitě to byl nějaký obrázek mé rodiny. Ale pamatuji si na první fotografii našich dětí i na první fotografie z cest.
Jana: Možná ne první ale nejdůležitější, fotografie mého malého synka Ondřeje.

Máte svou oblíbenou?
Alena: Několik – a kupodivu nejen muzikantských.
Renka: Těžko říct. Vždycky některé vládnou, ale potom je přehluší další, fotky, které jsou v užším výběru jsou jako děti, máte k nim vztah, stojíte si za nimi. Z těch stálic asi akt Dlouhovláska.
Míša: Ano, je i jedna nejoblíbenější, mám ji pověšenou v obýváku.
Jana: Možná fotku nevěsty v autě, vyhrála i cenu diváků v druhém Fotoblázinci.