Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ostravský Baník si totiž dovolil napsat jako hlavního trenéra Tomáše Bernádyho, který vlastní nejvyšší licenci, tréninkový proces a koučování však vede Martin Svědík, jenž požadovanou licenci nemá. To je trnem v oku některým funkcionářům. Ale není to vlastně jedno?

Jak je vůbec těžká cesta k trenérským licencím? Co musí kouč mající ambice trénovat všechno udělat? Trenérský cit a nadání jsou jasné, ale zisk licence není vůbec jednoduchý. „Myslím, že ten, kdo se chce kopané jako trenér věnovat, by měl mít alespoň základní znalosti o trenérské práci. Zejména je to důležité pro práci s mládeží. Trénink stylu "dejte si tři kolečka, pak si kopnem na bránu a šoupnem si na dvě" opravdu nemá cenu. Pokud není náplň tréninku pro hráče zajímavá, dochází k tomu, že účast na trénincích je špatná," mračí se Oldřich Huml ze Zdic.

Zisk licence

„Trenérskou licenci jsem si udělal, když jsem začal trénovat mládež. Kursy tehdy organizoval Středočeský FS, byly prováděny o víkendech ve středisku v Klánovicích. Kurs mi tehdy zaplatil oddíl a já jsem tomu věnoval víkendy. Jednalo se úrovní zřejmě o dnešní B licenci," popisuje Oldřich Huml. Ten má i další zkušenosti. „Školení tehdy prováděli kvalitní trenéři s řadou praktických ukázek tréninkových jednotek, bylo možno to využít později při sestavení tréninku. Rovněž následné doškolování prováděli kvalitní trenéři," vzpomíná Oldřich Huml.

„Žádnou trenérskou licenci jsem nedělal. Stačí mi, když vidím v mailové schránce pozvánku na různá školení trenérů a hlavně tu finanční sumu, co to stojí, a mám po chuti," vyjadřuje své pocity předseda Chyňavy Zdeněk Steiner. „Po absolvování sta ligových startů jsme obdrželi licenci omezenou časem, už ani nevím, jaké měla označení a už to bylo v minulém století," usmívá se trenér Hostomic Luděk Vyskočil.

Jinak získal licenci zadnětřebaňský Jan Palička. „Před lety, zrovna u berounského svazu. Dvoudenní seminář se závěrečnou zkouškou nejnižšího trenérského vzdělání. Pamatuju-li si dobře, bylo to za tisícovku," uvedl dnes již bývalý hrající trenér Ostrovanů, který po sezoně složil funkci.

Na béčko dosáhl úspěšný trenér z Hořovic. „Trenérskou licenci mám, i když k dnešnímu dni již propadlou. Jednalo se o dva víkendy a skládalo se to z částí teorie, praktické a ukázce tréninkové jednotky se závěrečnou zkouškou z části teoretické a praktické. Částku si moc nepamatuji, ale asi to byly tři tisíce," prozrazuje Jindřich Novotný, který dodává: „Licence pro mě byla velice prospěšná."

Hodně hloubavý je i jeho berounský protějšek. „Postupně jsem si udělal základní C licenci, na kterou posléze navázala Grassroots C licence a UEFA B licence. C licence obsahovala jeden víkendový blok, studium Grassroots C licence s UEFA B pak obsahovalo 160 vyučovacích hodin teoretické a praktické výuky. Ty byly rozděleny do šesti víkendových bloků pátek – neděle, přičemž bylo nutné i samostudium mezi těmito bloky. Samotné školné vyšlo na zhruba osm tisíc korun," popisuje berounský úspěšný kouč Martin Pech. „Tyto tři licence jsou takovým základem a jsou víceméně orientovány hlavně na mládež.Vývojem fotbalu jsou samozřejmě ty kursy přizpůsobovány novým poznatkům, čili současné studium třeba UEFA B – licence je již na hony vzdálené studiu téže licence před x lety. Tím chci říci, že studium těchto i následných licencí je určitě pro každého potenciálního trenéra obohacující, nicméně bez následného skoro denního samostudia se v praxi může rychle změnit na pouhý papír," tvrdí Martin Pech.

Kus papíru nebo důležitý glejt?

Považují vůbec trenéři průkazku s vyznačenou licencí za důležitou? „Myslím si, že je to akorát papír. Já osobně jsem prošel v trenérské praxi od přípravek až po dospělé a nikdy jsem k tomu žádnou trenérskou licenci nepotřeboval. Na úrovni okresu to chce člověka, který má fotbal rád, někdy jej hrál a hlavně má přirozenou autoritu mezi svými hráči, kteří jej budou poslouchat. A navíc musí počítat, že volného času moc mít nebude. K čemu nám je trenér s licencí, když jej hráči budou ignorovat? A navíc jako vesnický klub si nemůžeme ani vybírat, jsme rádi, že to vůbec někdo dělá. Vždyť u nás se to dělá za „hubičku" a nedivím se trenérům, když v nich někdy chytnou saze a odskáče to každý, kdo je poblíž. Člověk to dělá zadarmo, aspoň u nás a ještě takové nervy," oponuje Zdeněk Steiner.

Byla průkazka k něčemu prospěšná? „Prospěšné byly některé informace, papír nikoli. Zprvu jsem to nepovažoval za ztrátu času, s odstupem času ano," řekl Jan Palička. „Licenci jsem dělal, dnes už nevím cenu. Jasně, že to bylo dobré, podklady kurzu, poznámky, videa, debaty s kolegy, zkušenosti jiných a další okolo," vyjmenovává klady trenér Chlumce Jaromír Schreiber.

„Já jsem trénoval pouze v Hostomicích a čerpám ze svých zkušeností," tvrdí Luděk Vyskočil a dává do vínku: „Můj názor je, že žádná licence z nikoho trenéra neudělá. Samozřejmě, všechny kluby se potýkají s nedostatkem financí a to málo raději použijí na chod klubu, u mládeže působí převážně otcové dětí, kteří se obměňují a peníze raději dají na dopravu, turnaje a další věci."

„Mám licenci B UFFA, stálo mě to cca 5500 korun, čas a dopravu. Každý začínající trenér by měl projít licencí C a tam by se měl dozvědět, zda pro trénování má předpoklad, ne každý to může dělat," uvažuje cerhovický kouč Vladislav Cibulka (na snímku), jenž si pochvaluje: „Licence B mi dala hodně, díky školiteli a programu licence. Určitě to není tak, že má člověk papír. Každý začínající trenér by měl mít ambici se naučit a dozvědět co nejvíc o tom, co bude dělat a hlavně jak. Bez licence člověk může být, ale nikam se neposune a je to jen do nějaké úrovně. Kvalitních trenérů je málo."

Nejnižší přezkoušení

Na Berounsku už delší dobu neproběhlo kvůli malému zájmu ani školení C licence. „Nedivím se. Kdo má reálný zájem o trénování, jde tomu naproti, shání si informace, učí se a nečeká na školení. Čekání zpomaluje," přidává názor Jan Palička. „Je to současnou dobou. Na trénování mládeže má málokdo v dnešní době čas, z mých zkušeností pak vím, že po celém Berounsku suplují práci trenérů jako dobrovolníci rodiče dětí. Ti pak přirozeně většinou nemají žádnou ambici jít studovat a zatížit rodinu další svojí časovou nepřítomností, byť v tomto případě jen v rozsahu jednoho víkendu," má názor Martin Pech.

„Malý zájem pramení asi z poznání, že téměř každý je expert přes fotbal a tedy i přes trénování, osobní hodnocení kvality je většinou takové, že by každý mohl trénovat minimálně reprezentaci světa a okolí," vtipkuje Jaromír Schreiber, který ale zvážní: „Na druhou stranu je třeba říci, že trénování v rámci okresu a vůbec amatérského fotbalu je problematické z důvodů obecně známých: Vytíženost hráčů v zaměstnání, jiné časové důvody, na podzim brzy tma, na jaře spousta jiné práce, rodinné povinnosti a podobně. To je u dospělých. U dětí je škoda, že nejsou kvalifikovaní trenéři, příčiny jsou ale dost podobné – čas, zaměstnání a tak dále."

„To, že na okrese již několik let neproběhlo žádné školení základní licence, je chybou jak OFS, tak následného nezájmu z řad funkcionářů klubu," zlobí se Jindřich Novotný, jenž ví své: „Vím, o čem mluvím, protože několik let jsem coby lektor vedl tato školení na okrese. Poslední školení skončilo na nedostatku zájemců."

Je pravdou, že věci, které se dějí třeba u přípravek, jsou až děsné. Na druhou stranu je ale s podivem, že se do toho tatíci vrhnou. Proto by bylo dobré mít alespoň základy. „Proč neprobíhá na Berounsku ani školení licence C nemohu posoudit, ale když vidím poměrně velkou základnu přípravek a mladších žáků, tak je mi divné, že ani tito jejich trenéři si nechtějí rozšířit znalosti o skladbě tréninku. Není to potom jedna z příčin úbytku hráčů ve starších žácích a dorostu? Jednotvárnost a malá pestrost tréninků je potom jednou z příčin nezájmu? Asi je to hlavně záležitost klubů, aby se pokusilo alespoň ty členy, kteří mají zájem o trénování, v tom podpořit. Když se podívám na počet dorosteneckých mužstev (o kvalitě nemluvím), tak se musím ptát, kdo to bude hrát za pár let," zdvíhá varovný prst Oldřich Huml.

Důležité je také přenesení poznatků do praxe. „I náš klub SK Chyňava tam měl svého vyslance Karla Řehoře, ale moc toho ve svém fotbalovém životě nevyužil. Myslím si, že i v dnešní uspěchané době na tohle nikdo ani nemá čas," přidává Zdeněk Steiner (na snímku). „Já osobně bych se přikláněl k tomu, aby v tréninkovém procesu fungovali lidé, kteří prošli alespoň základním školením," přeje si Jindřich Novotný.

Záleží jen na klubu?

Mělo by se nechat spíše na klubech, jestli budou mít na trenérském postu člověka s licencí nebo bez ní? „Určitě na klubech, stačí se podívat na poslední výsledky Jihlavy. Každý klub by byl rád, kdyby měl tak úspěšného trenéra. Ale pro všechny zúčastněné je školení licencí dobrý byznys," udeřil hřebíček na hlavičku Luděk Vyskočil. „Na nižší a nejnižší úrovni stoprocentně. Každý klub má svého Jirku Luňáka, který to rád vezme na sebe," dodává s úsměvem Jan Palička.

„Já sám trenérskou licenci nemám a ani o ní neuvažuji, při práci v této branži jsem vždy čerpal jen z vlastních zkušeností, případným samostudiem," říká prezident Hýskova Radek Pergler, který jde ještě dál: „Trenérské licence by měli podle mého názoru vlastnit především trenéři mládeže, protože ty první fotbalové krůčky by měly být dělány pod dozorem někoho, kdo o fotbale alespoň trochu něco ví. Někdy jsou totiž na trénincích k vidění opravdu unikátní věci! Na druhou stranu je ale nutné vidět, že pokud bude trenér s licencí striktně nařízen, nevím, kolik klubů třeba v našem okrese tuto podmínku splní. Dobrovolně se nikdo nepřihlásí, nutit nikoho nemůžeme a na to, abychom měli placeného odborníka, prostě nemáme. V současné době je to rovnice o velké neznámé."

S tím souhlasí i bývalý brankář. „Určitě by se to mělo nechat na klubech, vždyť tam nejlépe vědí, zda by trenér s nějakou licencí byl pro ně přínosem nebo ne. Podle mého názoru, který jsem již uvedl, na trenérském postu musí být hlavně člověk, který má rád fotbal a který je ochoten pro něj obětovat svůj osobní čas bez nároku na jakýkoliv honorář. Aspoň u nás na to peníze nemáme," krčí rameny Zdeněk Steiner.

„Nedokážu posoudit, od jaké úrovně by to měla být povinnost, ale u okresních soutěží dospělých myslím, že rozhoduje nadšení, zkušenost a vůle něco pro fotbal dělat. Pokud chcete vyhrávat, pak teorii musíte znát a v rámci možností realizovat," dodává Jaromír Schreiber. „Tady bych to rozdělil na dvě části. A to tak, že by kluby měly ve vlastním zájmu klást důraz na výchovu a vzdělání trenérů, co se týče mládežnického fotbalu. Naopak u dospělého fotbalu, tak tam bych, pominu-li všechna nařízení FAČR, nechal výhradně na klubech, zda vedením mužstva pověří člověka s licencí či bez ní," zakončuje Martin Pech.