Odehrál jste v Berouně hodně sezon. Z hráčů jste zde vlastně služebně nejstarší a pamatujete i baráž, kterou Medvědi hráli v roce 2003. Jak vnímáte situaci, která tu letos nastala, tedy že se bude hrát baráž?

Je to určitě rozdíl, než když jsme hráli baráž poprvé. To bylo po povodních a museli jsme dojíždět do Rokycan a pak na Kladno, kde jsme hráli zápasy. Tam dejme tomu se dá říct, že svým způsobem to mohlo být zapříčiněno i nějakými vedlejšími věcmi. Kdežto letos jsme začali nad očekávání. Byli jsme na pátém, šestém místě, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Chyba všech. Nikdo nemůže říct, že by v tom neměl prsty. Je to chyba všech hráčů, celého klubu i vedení. Nikdo nemůže říct: „Udělali jste to vy.“ Samozřejmě největší zodpovědnost je na hráčích, kteří jsou na ledě, předvádějí výkony a když dělají chyby, tak to těžko lze svést na vedení, které na ledě není. Je to určitě rozdílné, a to možná i po psychické stránce. Já jsem to zažil. Neříkám, že jsem nějaký starý kořen, ale ta psychika už je jiná, než byla dříve. Z toho psychického hlediska to pro některé hráče může být něco nového. Mohou být až překvapení, i když to jsou týmy z druhé ligy, jak těžko se proti nim hraje. Ruce se mohou svázat. Určitě to bude zajímavé.

Vybaví se vám nějaké zápasy baráže z roku 2003?

Vybaví se mi domácí zápas s Olomoucí. To jsem dával gól hned na začátku. Vybavuji si všechny zápasy. Když jsme hráli v Mostě, tak tam ještě chodilo dost diváků a bylo to nepříjemné. V Benátkách v té době měli místo plexiskla sítě. To bylo něco jiného. Člověk chtěl vystřelit puk a hned to bylo v divácích. Vzpomínky jsou teď čerstvější, i když je to dlouhá doba.

Asi se shodneme, že klíčem k tomu, aby se povedlo v Berouně udržet první ligu budou domácí zápasy.

Tak to určitě. Hlavně si myslím, že los je daný tak, že to nejdůležitější bude hned ze začátku. S těmito týmy, když se bude hrát, tak to možná bude pro nás jednodušší. Ty těžší zápasy přijdou hned na začátku. Také uvidíme po pondělních výsledcích, co se dá od koho očekávat. Nejdůležitější určitě bude doma neztrácet body a ten Havířov a Hodonín. Ty máme hned ze začátku venku. Bude pro nás trochu jiné, jestliže tam přijdou čtyři tisíce diváků, s někým to může hnout. Každopádně to bude zajímavé a myslím, že tam bude hodně bouřlivé prostředí, kterému se dá lehce podlehnout.

Berete si jako Berouňák fakt, že se bojuje o udržení a hrozí pád do druhé ligy, více než jiní kluci, kteří sem jezdí například z Prahy?

Spíše je to dané o těch budoucích smlouvách. Co ten dotyčný bude dělat. Mně bude třicet a s hokejem už to není takové, jak to bylo a člověk nemůže říct, že by se tím mohl živit. Navíc v dnešní době to s finančními podmínkami v hokeji není nejjednodušší. Spíše to beru tak, že pokud by to byla moje poslední sezona jako hráče, tak bych určitě nechtěl, aby to tady mělo spadnout. Na druhou stranu první liga je tu hrozně dlouho, až možná více než by se čekalo. Spíše se bojím toho, že kdyby se to náhodou nepodařilo a mělo to spadnout do druhé ligy, tak těžko říct, jestli by v následujícím ročníku, ten atak o to vrácení se do první ligy vůbec nastal. Tady je to spíše o tom, že se to musí zachránit, aby ten hokej pokračoval. Ale samozřejmě to už jsou otázky pro jiné lidi, ne pro nás. Myslím si, z pozice Berouňáka, že nejdůležitější bude toto.

Jaká je vůbec nálada v týmu? Cítíte na spoluhráčích odhodlání?

Samozřejmě. Někteří si hrají o smlouvy pro příští sezonu. Někteří smlouvy mají, ale je potřeba se kousnout na tu poslední chvíli, semknout to dohromady a pokusit se uhrát co nejvíce zápasů a snažit se rozhodnout co nejdříve.

Zmiňoval jste bouřlivé publikum v Havířově a Hodoníně. Jak to vidíte s diváky tady v Berouně, kde v závěru play-out chodilo necelých dvě stě diváků? Myslíte, že vás lidé přijdou podpořit?

Těžko říct. Ti, co chodí pořád, tak určitě přijdou. Ale nedovedu si představit, že by najednou přišlo o sedm set lidí více. S tím snad nepočítáte ani vy? Když sem přijeli dva autobusy ze Šumperka, nevím kolik přijede z Havířova. Když hráli první ligu, tak tam chodilo docela dost diváků. Tam to znám. Hodonín jsem nezažil. Přijde mi, že i po té divácké stránce to upadá. Přitom si nemyslím, že jsme vloni hráli špatně. Byli jsme nahoře. Dobře, pak se to zlomilo po těch Vánocích, kdy byl cíl vytyčen a bylo to domluvené, aby se obouchali mladí. Přijde mi, že se to zlomilo při finále s Jihlavou a pak prvním zápas s Českými Budějovicemi, kdy přijel Prospal. To byly od té doby poslední návštěvy kolem dvou tisíc. Pak to šlo dolů a teď, i když je to zadarmo, tak sem stejně skoro nikdo nepáchne. V tomto je to složité a i z tohoto důvodu je to jiné, než to bývalo. Přece jen na tu baráž tu chodilo dost lidí. To jsme začali hrát doma až od konce února a lidi chodili. Ale dneska? Lidi určitě pomůžou, ale buď budou chtít přijít nebo nebudou chtít. Hráči musí hrát každopádně pořád stejně.

Je pro hráče přínosem i těch pár diváků, kteří se snaží povzbuzovat?

Ano, samozřejmě. Je dobré, že alespoň někdo ten zájem má. Pak jsou tam další věci, protože někdo probírá nebo neprobírá blbosti na diskusích a podobných věcech. Ale to je na každém. Každý má právo si říct, co chce. Buď se k tomu někdo postaví tak nebo jinak. Samozřejmě bylo lepší, když tu bylo více lidí a více se fandilo. Ať to byla Jihlava nebo ten rok poté. Ale dnes je tolik možností, zvlášť v takovémto městě. Navíc když je takto hezky, zrovna ten hokej asi není už to pravé ořechové. Navíc tu máš Kladno, Plzeň, Prahu, hokeje, fotbaly, i když třeba si nemyslím, že by tam dojíždělo hodně lidí. Ale tady už mi to připadá, že to bouchlo a hořelo. A teď už to jen vydoutnává a čeká se jak do dodoutná nebo nedodoutná. Buď někdo vezme měch a párkrát do toho praští, nebo to uhasne.