Jiří Král: Každý ze zaměstnanců je člověk, ne nějaký nástroj

Můžete čtenářům Deníku přiblížit vaši společnost?

Jsme ryze rodinná firma, kterou v roce 1999 zakládal můj otec. Dominantním pilířem naší činnosti jsou bezpečnostní služby. Zajišťujeme fyzickou ostrahu, pult centrální ochrany, dále montáže zabezpečovacích systémů. Postupem času jsme se začali zabývat i úklidovými službami. Na žádost našich zákazníků jsme začali s úklidem jak velkých hal nebo výroben, tak i rodinných domácností. Naše podnikatelská činnost zahrnuje i bezpečnost práce a požární ochranu. V poslední době se začínáme více orientovat na správu budov, tedy facility management. Tento obor je dnes velmi poptávaný a spousta zákazníků chce mít vše zajištěné pod jednou službou. A zcela horká novinka naší firmy A-Royal je nově otevřená prodejna v Berouně na Klášteře. Je naší velkou radostí a do jisté míry i splněným snem. V posledních dvou letech jsme zajišťovali internetový prodej bezpečnostních prostředků. A právě ty si mohou lidé zakoupit i v této nové prodejně, která je zaměřena především na myslivost, ale zákazníci získají například i pomůcky pro osobní ochranu či proti odcizení různých věcí. Navíc plánujeme, že bychom pro veřejnost připravili konzultační dny, kde by náš člověk poradil zájemcům, jak například efektivně zabezpečit svůj majetek. Tato služba bude záviset na poptávce veřejnosti. Již nyní si v této prodejně mohou lidé vyplnit dotazník a uvést i termín, kdy by se chtěli s naším expertem sejít.

Vaše prodejna bude zajímat především obyvatele Berouna a okolí, ale vaše firma působí určitě na větší rozloze?

Náš první zákazník je z průmyslové zóny v Žebráku a ještě stále s námi spolupracuje. Ale v dnešní době už naše společnost působí komplexně ve středních Čechách, zasahujeme dnes už od Aše až k hranicím Šumavy, na severu působíme až po Rychnov, Týniště, východně působíme až na Ostravsko. Dá se tedy říci, že z malé rodinné firmy začínající s první firmou v Žebráku máme nyní po 14 letech činnosti dosah po celé České republice.

Vaše firma se řadí ke společensky odpovědným podnikům. Jak sami uvádíte, od roku 2004 tvoří více než padesát procent vašich zaměstnanců lidé se zdravotním omezením…

Je to pravda. V řadě případů je zaměstnáváme na pozici fyzické ostrahy. I když tento název může znít trochu nadneseně. Mnohdy jde o klasickou činnost vrátného. Jejich práce je spíš orientovaná na monitorování vstupu a výstupu z firmy, provádějí kontrolu návštěv, správné nasměrování po areálu a kontrolu vozidel a vyváženého materiálu. Tato práce mnohdy není fyzicky náročná a mohou ji vykonávat i bez vyšších fyzických zátěží. Samozřejmě každé přijetí člověka se zdravotním omezením musí být nejprve podpořeno zdravotní prohlídkou, abychom si byli jisti, že tato pozice je pro daného člověka vhodná. Další vhodné uplatnění nacházejí lidé ze zdravotním handicapem u nás na pultu centrální ochrany. To rozhodně nejsme jedinou firmou, která zaměstnává lidi s OZP. Ale od ostatních se snažíme odlišit tím, že máme vlastní sociální kodex, který říká, jak se chováme k lidem s OZP a jaké pracovní podmínky jim zprostředkováváme.

Co byste v tomto směru poradil ostatním firmám?

Povím vám, co já osobně vnímám jako podstatné. Pokud chci loajalitu a zodpovědný přístup od zaměstnanců naší firmy, tak se k nim musím řádně chovat. Je potřeba myslet i na to, že každý ze zaměstnanců je člověk, není to žádný nástroj.

Vím ale, že nemáte na paměti jen vlastní zaměstnance.

Podporujeme i charitativní akce, například jednou z posledních je tábor pro děti ze zatopených oblastí. I v tomto směru by podnikatelé neměli zůstávat stranou. Je skvělé, když člověk ze svého úspěchu umí částečně obdarovat i ostatní. I malé gesto tohoto druhu se někdy může vrátit zpět v mnohem vyšší míře. Ale samozřejmě člověk musí k takové formě podpory přistoupit bez toho, že by očekával nějakou protislužbu nebo protihodnotu.

Domníváte se, že v současné době firmy na podporu společnosti a charitativní akce zapomínají, respektive spíše na nich v době ekonomické recese šetří?

Ekonomika samozřejmě hraje velkou roli. Nicméně co se týká nějaké podpory, nemusí jít přece vždy o peníze. Pomoci se dá i bez značných finančních prostředků. Už jen tím, že člověk dokáže něco zorganizovat a nabídnout, může být prospěšný pro okolí. Podle mého názoru je velkou překážkou skutečnost, že lidem chybí příklady, od kterých by se podobné chování mohli naučit. Málokdy se setkáte v médiích s příklady tohoto druhu, na kterých by se ostatní mohli něco přiučit nebo využít ve své praxi. Mnohdy proto podnikatelé ani netuší, jakou formou mohou veřejnosti prospět.

Vaše společnost A-Royal se chová zodpovědně nejen ke svým vlastním zaměstnancům, ale není vám lhostejné ani okolí. Jak jste již zmínil, v současnosti jste se zapojili do organizace tábora, který pomáhá rodinám a dětem z obcí zatopených během červnových povodní.

S touto myšlenkou přišel jeden náš zaměstnanec, což nás velice potěšilo. Je to společná akce, do které jsme se zapojili jako partneři. Cíleně byla vybraná jedna vesnice, která během povodní byla celá pod vodou. Konkrétně se jedná o obec Křešice, která skončila pod hladinou Labe. Byli jsme se na místě osobně podívat a opravdu je to pro místní lidi velmi těžké. Navštívili jsme i místní školu, která se nyní přes prázdniny opravuje; bude prý velké štěstí, pokud se vše stihne do začátku školního roku. A právě pro děti z této vesnice byl připravený tábor. Jejich rodiče tak měli čas na opravy a vyřizování dalších záležitostí po povodních. Naše firma pro tyto táborové děti zorganizovala jeden den zábavy. Rozhodovali jsme se mezi koupalištěm, kinem a návštěvou hradu. Vzhledem k parným dnům nakonec padlo rozhodnutí: děti dostaly občerstvení a lístek na pohádku do multikina.

Jaké podobné akce vaše firma v posledních letech podpořila?

Již dlouhodobě spolupracujeme s organizátorem jistých velkých hudebních akcí a finančně tyto akce podporujeme. Letos jsme rozhodli i o finančním daru pro město Beroun, respektive na festival Talichův Beroun. Charitativní akce samozřejmě podporujeme řadu let, ale nedokážu teď všechny sám vyjmenovat. Vím, že podporujeme hokej, Berounské medvědy, v minulosti jsme přispívali například na vodácký maraton. Sponzorské dary a charitativní akce od začátku naší firmy by spíše vyjmenoval můj otec jako ředitel. Já jsem v pozici jednatele společnosti zatím třetím rokem.

Již v úvodu jste zmínil, že jste rodinná firma a na tomto statusu si zakládáte. Rozhodl jste se od začátku začlenit do rodinného podniku?

Přímo ve firmě jsem na plný úvazek přes tři roky. Nejdřív jsem začínal s obchodní činností a posupně jsem se stal jednatelem společnosti. Ale o firmu se stará celá rodina. Jak otec, který je majitelem a zakladatelem firmy, tak i máma, která přispívá svými zkušenostmi z působení na kraji. Dále pomáháme vést firmu já s bratrem. Již sedm let zde pracuje i má partnerka. Pokud jde o mě osobně, mám úplně jiné vzdělání. Vystudoval jsem strojírenství od střední školy až po vysokou školu fakultu strojní. Kdybych se měl živit tím, co jsem vystudoval, seděl bych nyní v nějaké vývojářské kanceláři. Ale já jsem se svou prací spokojený. Ačkoli nepracuji v oboru, který jsem vystudoval, beru to tak, že mi vysoká škola pomohla v dosahování vytyčených cílů a výsledků. Navíc při škole jsem začal se svým vlastním podnikáním. Podnikatelský sektor mě začal velice lákat a to mě v podstatě přimělo k rozhodnutí, že po škole začnu působit v naší rodinné firmě.

Vy tedy vidíte rodinný podnik jako velkou výhodu?

Je to velké plus. Pro zaměstnance i zákazníky to může být určitý punc důvěry. Tím, že jsme rodinná firma působící v České republice, sice nejsme schopni výší kapitálu konkurovat zahraničním společnostem, ale rozhodně jim můžeme být dobrou konkurencí v kvalitě naší odvedené práce. Myslím si, že rodinná firma může být ve finále důvěryhodnější, než velký podnik se zahraničním vedením.

Ale rodinné podnikání má asi i své zápory. Dokážete oddělit podnikání od soukromého života, nebo i u rodinného krbu řešíte chod firmy?

Samozřejmě se těmto debatám nevyhneme, i doma sklouzáváme do pracovních záležitostí. Je těžké zavřít domovní dveře a za prací udělat tlustou čáru. Na druhou stranu, pokud člověk dělá práci, která ho baví, tak mu ani nepřijde, že pracuje i doma. Prostě: naše firma je součástí našeho života. Záleží asi na každém jedinci, jak to vnímá. Pro mě osobně je práce i koníčkem a vůbec mi nevadí ani neobtěžuje věnovat jí svůj čas a nějaký díl svého já. Pokud to má člověk nastavené tak, že práce je součást jeho samotného, pak mu ani nevadí se v soukromí bavit i o pracovních věcech. Ale samozřejmě, i tak musí každý umět někdy vypnout. Je potřeba jen najít správnou hranici.

* * *

…a „vypnout", jak se zdá, Jiří Král umí. Jak se totiž na konci rozhovoru svěřil, ještě ten samý den po poledni odjížděl se svým tátou relaxovat. A protože jsou oba myslivci, odpočinout si jedou na lov. Tak lovu zdar…