VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Milý dení(č)ku... Cesta na start a pak i k cíli (13)

Praha – utekl další týden a mně přicházejí stále častěji na mysl myšlenky, že ten maraton bude asi pěkná otročina. Tedy pro mne. Posuď sám, dení(č)ku, jak jsem za ten poslední týden trénoval na běh dlouhý 42 kilometrů. Jestli to nebylo poněkud málo. Minulý pátek jsem neběžel, nebylo mi ideálně

27.4.2013
SDÍLEJ:

Jiří MacekFoto: archiv

Sobota celý den jsem prožil na báječném místě. U Komárovského rybníku v kempu Peklo na Branžeži na Mladoboleslavsku. Jel se tam cyklistický závod na 50 kilometrů a já to, dení(č)ku, moderoval. Šest hodin jsem tam kafral do mikrofonu. Večer jsem měl z tý zimy, mluvení a napětí trochu horečku. Ve dvě ráno jsem se probudil a bolelo mne šíleně v krku. Chřipka? Nebo snad alergie? Kdo ví… V krku mne bolí doteď a je čtvrtek poledne. Takže jsem neběžel ani v neděli.

Přišlo pondělí. Bolelo mne v krku, kašlal jsem, začala se hlásit rýma. Vlastně nezačala, normálně se dostavila. Jenže já musel běžet.

Vpodvečer jsme si s nevidomým Ivo Budilem totiž dali sraz u Vltavy pod Vyšehradem. Chtěli jsme potrénovat na středeční Noční běh pro Světlušku. Ta pomáhá nevidomým. A já vloni s Ivem běžel jako trasér pět kilometrů v pražském parku Stromovka. Byli jsme spojeni gumou a já ho vedl. Úžasný zážitek. No a letos že to dáme znovu. Tak jsme tam, na nábřeží, trénovali běh ve dvou, spojeni na půlmetrové gumě. Za hodinku z nás jen lilo. Já jsem se vydal domů dát si zázvorový čaj a Ivo šel do tělocvičny hrát nějakou míčovou hru pro nevidomé. „Ivo, startuje se ve středu v devět. Ne že přijdeš jako vloni za pět minut devět, musíme se rozcvičit," loučil jsem se. „Neboj, dorazím za deset minut. Rozcvičovat se ale nebudu, nemám to zapotřebí," okořenil svůj odchod Ivo.

V úterý jsem nebyl běhat, protože všechny neduhy se znásobily. Manželka mi říkala, abych Ivovi zavolal, že nepoběžím. „Ani náhodou," odvětil jsem trochu rozzlobeně. „Já mám rýmu, ale on nevidí, jak bych to mohl vzdát," říkal jsem si sám pro sebe.

Středa. Od rána se mne v redakci ptali, jak se těším na běh. „Moc," říkal jsem a utíral si nos. Středa večer. Stáli jsme s Ivem na startovní čáře s dalšími dvěma tisíci běžci. Mezi nimi jen pár je nevidomých, kteří jdou pro mne do neskutečného výkonu. Ti mají traséra, tedy běžce, který je s nimi spojen na ruce gumou, běží a udává směr, tempo. Vyrazili jsme. Běželi jsme rychle, hodně rychle přece neřeknu, že jsme běželi pomalu, dení(č)ku! Byl to pěkný běh. Ivo funěl, já funěl, kašlal jsem, plival… A napadlo mne, jestli jsem neměl poslechnout manželku a nějak se z běhu vymluvit.

Pak jsme byli v cíli, milý dení(č)ku. Ivo se sesul k zemi. Já taky. Upocení od hlavy až k patě. „Ty vole, Jirko, tys to hnal," zasípal Ivo. „Ty vole, Ivo, tys to hnal," odvětil jsem mu stejnou mincí a mockrát jsem se mu omlouval, že jsem mu párkrát při běhu zalhal. Když jsem totiž viděl kilometrovník, kolik zbývá do cíle, vždy jsem řekl o sto dvě stě metrů méně. Vždyť nevidí a povzbudí ho to, že už nám tolik nezbývá, myslel jsem si. Sto metrů před cílem mi Ivo vynadal. Hodně. „Ty mi pořád říkáš, že už tam jsme, a pořád nic. Tak mi to řekni, jak to je, a nevymejšlej si," vrčel.

V noci jsem nespal, škrábalo mne v krku, kašlal jsem. A ke všemu mne, milý dení(č)ku, zase bolí nohy. Oklepaná stehna. A to jsme běželi pět kilometrů.

Ten maraton, těch 42 kilometrů, se běží už za 17 dnů. Já ti, můj dení(č)ku, nevím, jak se z toho vylhat. Nerad lžu. Tak to asi nebudu pokoušet a na start se postavím. I když dneska běhat nepůjdu. Uvidím zítra, v pátek…

Autor: Jiří Macek

27.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Středočechů přibývá. Může jich být víc o statisíce

Ilustrační foto
18

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Ptejte se Marka Potěšila

Beroun - Manažer hokejistů HK EasyFlyers Králův Dvůr Marek Potěšil bude ve čtvrtek od 12 hodin hostem on-line rozhovoru Berounského deníku. 

Divočina v poslední minutě, jinak nuda. Hráli jsme hrozně, řekl Hořava

Třebíč – Půl minuty před koncem zápasu dostali rytíři na ledě Třebíče gól na 2:1 a schylovalo se k první porážce v sezoně. Tu nakonec kladenští hokejisté skutečně neodvrátili, ale Tomáš Kaut ještě stihl vyrovnat a rozhodl teprve Erat v prodloužení. Třebíč má první dva body v sezoně, Středočeši se udrželi v čele tabulky.

K vrcholům turistické sezony bude patřit příjezd harleyářů

Střední Čechy – Jaký symbol by bylo ideální použít pro turistickou nabídku Středočeského kraje? Nemusí to být zrovna silueta Karlštejna, což by asi leckoho napadlo v prvním plánu. Možností se může nabízet víc. Což třeba jedinečná podoba chrámu svaté Barbory? Nebo snad stylizovaný skanzen? A pokud bychom chtěli být aktuální a připomenout si chystané akce k stému výročí ukončení první světové války a vzniku samostatného Československa, nabízelo by se i Konopiště – vždyť smrtí tamějšího pána v Sarajevu hrůzy Velké války vlastně začaly…

Knihu o Tetíně a Ludmile vymysleli jeskyňáři

Tetín – O obci Tetín vyšla další zajímavá kniha nazvaná Tetín svaté Ludmily. Kniha Václava Cílka, Martina Majera a Radoslavy Schmelzové se před pár dny dočkala slavnostní požehnání od římskokatolického duchovního a pomocného biskupa pražského Václava Malého.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení