VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mladá Ukrajinka: Každý den teď vidím, jak někdo umírá

Praha /ROZHOVOR/ - Třiadvacetiletá Yuliia Lapina sedí na pelesti své postele na kolejích. Studentka sociální pedagogiky a teologie na JABOKu se narodila na Ukrajině a v Čechách žije šest let. Prožívá velké změny své rodné země.

24.2.2014
SDÍLEJ:

Yuliia Lapina zůstává v kontaktu se svou rodnou zemí hlavně po internetu. Sleduje, co se děje s jejími kamarády na Majdanu.Foto: DENÍK/Pavla Janoušková

Yuliia Lapina- narodila se 30. dubna 1990
v Nové Kachovce
- od roku 2007 žije v Česku, nejdříve v Benešově, nyní v Praze
- studuje sociální pedagogiku
a teologii na Jaboku a na UK sociální a pastorační práce

Při mluvení se jí občas zadrhne hlas, objeví se slzy, které ale okamžitě mizí, protože ví, že teď je důležité mluvit o tom, co se u ní doma děje.

Jak jste se dostala do Čech?

V sedmnácti mě sem přivezli rodiče. Bylo to hrozné, protože už jsem měla vybranou univerzitu na Ukrajině, kde jsem chtěla studovat. Celý život byl najednou úplně naruby. Dva roky jsem tu byla ve stavu frustrace, jako když člověk ztratí veškeré cíle, umře a musí se narodit znovu. Najednou jsem tady byla dospělá. Pak přišel JABOK a vše se změnilo.

Kdy jste začala sledovat, že se na Ukrajině něco děje?

Pamatuju si svoje slova v létě. Mám kamaráda, co pracuje v Kyjevě. Bavili jsme se o tom a já tvrdila, že Ukrajina potřebuje revoluci. Státy okolo se po rozpadu Sovětského svazu posunuly a jsou napřed. My jsme stále v 90. letech. Je to jako počítač, který přestal fungovat a ukazuje jenom obrazovku. Je potřeba zmáčknout restart, aby začal najíždět od začátku.

Proč musíte začít od začátku?

Zastavili jsme se ve vývoji a nikam dál nesměřujeme. Viděla jsem, jak odjíždí lidé, kteří za něco stáli a mohli něco změnit. Včetně mě. Mám pocit, že se tam budu muset vrátit a angažovat. Už od třinácti jsem se snažila angažovat v sociální sféře. Je potřeba, aby se něco změnilo. Kdybych měla tu moc, tak bych to začala já.

Co bylo klíčové, že se situace tak vyhrotila?

Jednalo se o dohodu s EU, která se nepodepsala. Tvrdila jsem, že budou protesty, a byly. Kdyby Janukovyč tenkrát neudělal krok k rozehnání studentů, přešel by týden, lidé se zklidnili a šli domů. Jsme trpělivý národ, schopný snášet hodně věcí, což ukazuje i historie. Jedině v případech velkých útlaků jsme schopni se postavit. Zřejmě ten tlak přišel. 20 let nezávislosti a poslední kapkou byl silový scénář se studenty a to, jakým způsobem je rozehnali.

Bylo to nepřiměřené podle vás?

Když vidíte fotky těsně před tím, než tam zasáhli, a pak hned poté natočené video, tak si člověk nemůže představit a uvědomit si, co tam cítili. Co za člověka může dát nařízení, aby rozehnal děti. Jak jsem zjistila, co se stalo, hned jsem tvrdila, že další den přijde odpor. Otec na mě koukal, když pak přišly na řadu kameny a koktejly Molotova. Je to dost předvídatelné, když znáte svůj lid a jakou má mentalitu. Nechápu, že si mysleli, že to zásahem utnou.

Čeho tehdy dosáhli?

Následoval další zásah silových struktur a odpovědí na to bylo zdvojnásobení počtu lidí na Majdanu. Po dalším pokusu rozehnání, přišli další a najednou nás tam byly dva miliony. Jak hloupý člověk musí být, aby po třech vlnách nepochopil, že když bude klást odpor, zdvojnásobí to sílu lidí. Nakonec to vyvrcholilo, že lidé jsou schopní položit život.

Začalo to eskalovat před začátkem olympiády?

Bylo sedm mrtvých. Je to neuvěřitelné, zvlášť když mi po tom nepsali kamarádi, kteří tam jsou. Snažili se to tam ustát a vzít další vládní budovu. Kamarád mi říkal, že viděl smrt kluka. Stále vedle něj a zemřel. Viděla jsem video, kdy Berkut mlátí lidi v pětipatrové výšce a pak je shodí dolů. Děsí to jenom, když to vidíte, a pak to čtete od člověka, kterého osobně znáte, se kterým jste trávili čas. Můžete si představit, že na místě toho člověka mohl být on.

Jak to snášíte?

I člověk, který není tak citlivý, to také prožívá. Poprvé jsem viděla mrtvého člověka v létě, protože nám zemřela sousedka, a byl to šok. Teď vidím na videu každý boží den, jak někdo umírá.

Jaké byly vaše pocity, když jste slyšela o prvních mrtvých?

První moje reakce byla, že tam chci jet, a stále to ve mně přetrvává. Jenže nevydělávám, takže se nemůžu jen tak sebrat a odjet. Začíná mi škola a musím dokončit třeťák, ale to jsou tak malicherné věci s porovnáním s tím, že je tam někdo schopen položit svůj život. Škola se dá přerušit, začít od začátku. Pro mě jsou spíše více důležité pocity mých rodičů, kteří by se více stresovali. Revoluci se snažíme podporovat, posíláme humanitární pomoc, oblečení, respirátory. Chtějí poslat peníze i lidem, kterým zemřeli příbuzní, lidem, co jim to utrhlo ruce.

Máte přátele na barikádách?

Můj známý je tam už tři měsíce, jel tam hned potom, co zaútočili na studenty. Je tam celou dobu kromě Nového roku a Vánoc. Doma má mladou manželku a narodilo se jim dítě. Je to pravý kozák. Myslím, že tam je kvůli svému dítěti a jeho budoucnosti. Nynější situace není růžová a nechce, aby jeho dítě prožívalo totéž. Bojuje za svůj národ, za své dítě a jeho budoucnost.

Jaký by byl váš důvod bojovat na Majdanu?

Odpověď na tuto a další otázky si můžete přečíst ZDE.

Autor: Pavla Janoušková Mgr.

24.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Středočechů přibývá. Může jich být víc o statisíce

Ilustrační foto
18

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Ptejte se Marka Potěšila

Beroun - Manažer hokejistů HK EasyFlyers Králův Dvůr Marek Potěšil bude ve čtvrtek od 12 hodin hostem on-line rozhovoru Berounského deníku. 

Divočina v poslední minutě, jinak nuda. Hráli jsme hrozně, řekl Hořava

Třebíč – Půl minuty před koncem zápasu dostali rytíři na ledě Třebíče gól na 2:1 a schylovalo se k první porážce v sezoně. Tu nakonec kladenští hokejisté skutečně neodvrátili, ale Tomáš Kaut ještě stihl vyrovnat a rozhodl teprve Erat v prodloužení. Třebíč má první dva body v sezoně, Středočeši se udrželi v čele tabulky.

K vrcholům turistické sezony bude patřit příjezd harleyářů

Střední Čechy – Jaký symbol by bylo ideální použít pro turistickou nabídku Středočeského kraje? Nemusí to být zrovna silueta Karlštejna, což by asi leckoho napadlo v prvním plánu. Možností se může nabízet víc. Což třeba jedinečná podoba chrámu svaté Barbory? Nebo snad stylizovaný skanzen? A pokud bychom chtěli být aktuální a připomenout si chystané akce k stému výročí ukončení první světové války a vzniku samostatného Československa, nabízelo by se i Konopiště – vždyť smrtí tamějšího pána v Sarajevu hrůzy Velké války vlastně začaly…

Knihu o Tetíně a Ludmile vymysleli jeskyňáři

Tetín – O obci Tetín vyšla další zajímavá kniha nazvaná Tetín svaté Ludmily. Kniha Václava Cílka, Martina Majera a Radoslavy Schmelzové se před pár dny dočkala slavnostní požehnání od římskokatolického duchovního a pomocného biskupa pražského Václava Malého.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení