Perníkářství v Čechách- Sbírka perníků a dřevěných perníkářských forem.
- Výstava je veřejnosti přístupná ve Výstavní síni Senátu do 23. února.
- Otevřena je denně od 10 do 16 hodin. Vstup je volný.

Výstava ukazuje řemeslnou zručnost řezbářů a perníkářů, které mají v Čechách stovky let trvající tradici. Posláním expozice je připomenout dobu, kdy nezbytností perníkářského řemesla byly formy řezané z tvrdého dřeva, které měly odolat výrobnímu procesu a které se si podle cechovního řádu nesměli vyrábět přímo perníkáři.

„Jsem nesmírně rád, že i na půdu Senátu se nám dostávají věci, které patří k tradiční české lidové kultuře. Česká lidová kultura je nedílnou součástí naší národní kultury, a pokud se nám nikdy nebude dařit proniknout v Evropě hospodářsky, tak česká lidová kultura nám získá obdiv všech ostatních národů a zemí," zahájil výstavu senátor Jaromír Jermář.

Perníkářka a řezbář

Perníkářka Eliška Josifová ze Žantova u Kněžmostu je také zpěvačka. Společnou výstavu bere jako prezentaci Středočeského kraje. „Člověk začíná jako amatér a postupem času se stává řemeslníkem. Právě na práci pana Rückera je vidět, co znamená virtuozita," uvedla Eliška Josifová. Ke spolupráci s řezbářem Rückrem se dostala přes svoji maminku.

Detailní řezbářské formičky si lidé pořizují spíše jako sběratelské kousky a obdivují propracované části. Perníky Elišky Josifové se dají hlavně jíst. „Mám rád, když jsou perníčky zdobeny pouze bíle. Dává do toho více citu," pochvaloval si senátor Jermář. S prací perníkářky se potkal už dříve, například u jejího stánku v Českém ráji.

Jiří Rücker je také oceněný Mistr tradiční rukodělné výroby ve Středočeském kraji. „Je to velmi prestižní ocenění a je krůčkem k tomu, aby byl oceněn v rámci celé České republiky. Je to díky kvalitě jeho práce a vědeckému přístupu," řekla Klára Zubíková, vedoucí Odboru kultury a památkové péče Středočeského kraje. Jeho perníkové formy se obrací k historickým modelům původních perníkových forem a motivy hledá také ve vlastní fantazii.

Jako etnograf senátor Jaromír Jermář kulturu podporuje

Senátor Jaromír Jermář s loutkou řezbáře Jiřího Rückera.

Když se dozvěděl, že v Senátu bude vystavovat perníkářka z jeho volebního obvodu, neváhal ani chvíli a okamžitě převzal nad výstavou záštitu. Zvláště také kvůli tomu, že pětadvacet let působil jako etnograf v mladoboleslavském muzeu.

Proč podporujete výstavu?

Jsem rád, že tradiční řemesla, která patří do české lidové kultury, mají pokračovatele i dnes. Eliška Josifová není jenom umělkyně, ale svým zpěvem dokáže naplňovat to úsloví, co Čech, to muzikant. Za to moc děkuji. Moc bych si přál, abychom měli více takových lidí, kteří budou pokračovat v našich tradicích.

Znáte se s perníkářkou Josifovou?

Ačkoliv jsem paní Josifovou úplně neznal, tak jsem se s jejími perníčky několikrát setkal. Jezdíval jsem na kole do Českého ráje, kde je prodávala. Vídávali jsme se spolu, ale oficiálně jsme se potkali až tady.

Jaký je význam lidové kultury?

Vnímám lidovou kulturu jako nesmírně potřebnou. Rád spolupracuji s folklórními soubory a dalšími lidmi, kteří se věnují této kultuře. Třeba tu měla výstavu paní, která plete z orobince. Měli jsme tu folklórní vystoupení sboru Furiant z Malé Bělé. Snažil jsem se taky v Senátu představit lidovou kulturu. Říkám, že to je duše národa. Poznáme to podle lidových písniček a krojů. Lidová kultura je jednolitou součástí národní kultury. Když přijedou cizinci a vidí kroje, tak fotoaparáty jenom cvakají. Dá se říct, že lidová kultura je oblíbená nejen v Evropě, ale i ve světě.

A jaká je ta středočeská kultura?

Často se říká, že je to oblast blízko Prahy a moc památek tu nezbylo. Není to pravda. Nedaleko od Prahy najdete spoustu památek lidové architektury. I na Boleslavsku, které je průmyslové, se pořádá národopisná slavnost a objeví se tam spousta lidových krojů. Nebo i třeba folklórní soubory, které tam působí, tak si pořizují opravdu věrohodné rekonstrukce krojů. Někdy jsem se snažil i radou pomoci, aby to bylo co nejvíce podobné originálu.

Jakým tématům jste se věnoval v boleslavském muzeu?

Zabýval jsem se sběrem pověstí i regionální historií. Ale hlavně o naše krajany v zahraničí. V Boleslavi jsme pořádali dvě setkání krajanů z celého světa a měl jsem možnost se za nimi dostat i do světa. Je pravdou, že oni udržují českou lidovou kultury více než my. Jsou hrdí na to, že mají ještě český nebo moravský kroj.

Kam jste například vyrazil?

Shodou okolností jsem se dostal do Brazílie a Paraguaye ve dnech výročí vzniku Československa 28. října. Měli tam nádherné folklórní soubory. V Brazílii jsme se dostali k Dolores Baťové, kde nám ve svém domku ukazovala obrovské sbírky krojů, které skupuje a opravuje a pak to půjčuje souborům.

Jak vidíte pokračování tradiční kultury?

Přál by si, ať už to jsou folklórní nebo hudební soubory, aby dostávaly větší prostor. Je to někdy těžké, ale stojí to za to, aby se jim dostalo větší podpory hlavně 
z městských, krajských i celostátních zdrojů. Třeba formou dotačních peněz, aby se více podporovala lidová kultura. Ono se řekne, že mladí lidé nemají zájem, ale já třeba vidím u Furiantů z Malé Bělé dětský soubor kominíček. A je to chytne.

Máte v oblibě nějaký druh lidové kultury?

Ačkoliv nejsem muzikant, tak rád zpívám lidové písně a rád je poslouchám. Sám mám jeden mužský kroj z Mladoboleslavska. Naposled jsem ho měl na sobě před dvěma roky na slavnosti.Sbíral jsem pověsti a vyprávění. Má to svoje kouzlo.