Petr Koukal: Nést českou vlajku je velká čest

Mladý sportovec, kterému v roce 2010 lékaři zjistili rakovinu varlat, je zpět na špičce. A dnešní slavnostní zahájení i celou olympiádu si hodlá náležitě užít.

Jaký to byl pocit, když jste se dozvěděl, že budete vlajkonošem české olympijské výpravy?
Samozřejmě je to pro mě velká čest a pocta. Je to pro mě do jisté míry i odměna za celou olympijskou sezónu, ale i za to, jak jsem se po nemoci vrátil zpátky.

Dlouho nebylo jisté, zda se na olympiádu kvalifikujete. Jak jste toto období prožíval?
Byly to strašné nervy. Myslel jsem si, že to bude už na konci dubna jasné a já si tak budu moct před olympiádou dopřát dovolenou. Nakonec jsem do poslední chvíle nevěděl, jak to bude. Takže žádná dovolená, místo toho jsem se po celém světě snažil získat nějaké zákulisní informace, abych zjistil, jak si stojím. Samozřejmě marně. A když jsem se nakonec dozvěděl, že jsem se kvalifikoval, na dovolenou už nebyl čas, už jsem musel začít s tréninky.

Byla pro vás osobně náročnější kvalifikace do Pekingu nebo nyní do Londýna?
Do Pekingu jsme se tenkrát předháněli v žebříčku s dalším českým hráčem. Věděli jsme, že pojede jeden z nás. Nakonec jsem to byl já a byl jsem v polovině startovního pole. Nyní byla situace jiná, jak jsem popsal dříve. 

Jaké vidíte své šance na letošní olympiádě?
Tím, že jsem na konci žebříčku, tak na sobě necítím takový tlak. Mohu vlastně jen překvapit. Rád bych se dostal mezi šestnáctku nejlepších. Pokud odehraji to, co v sobě mám, není nereálné ani čtvrtfinále. Ale nechci předbíhat, prostě uvidíme.

První zápas budete mít už v sobotu. Nebojíte se, že vás páteční ceremoniál a post vlajkonoše unaví?
To je trochu problém. Ceremoniál totiž trvá dlouho do noci a samozřejmě cítíte únavu. Na druhou stranu ale euforie z celé olympiády vás nabíjí novou energií, takže se toho určitě nebojím.

S jakými pocity na olympiádu odlétáte? Máte trému?
Nervozitu jsem si odbyl před čtyřmi roky na olympiádě v Pekingu. Tehdy člověk nevěděl, do čeho půjde. Samotný badmintonový turnaj je stejný jako každý jiný, ale spíš na vás dolehne ta atmosféra. Takže trému před olympiádou rozhodně nemám. Naopak, moc se těším. Odjíždím si vlastně užít tři týdny sportovního svátku.

Dodržujete nějaký rituál před každým zápasem?
Rituály ani talismany nemám. Jen před každým zápasem jdu pohladit základní čáru. Ale nakonec jste tam stejně jenom vy a výsledek záleží jen na vás.

Budete se v Londýně soustředit jen na své zápasy, nebo zajdete fandit i dalším českým sportovcům?
Tohle je právě na olympiádě úžasné. Vyzkoušel jsem si to už v Pekingu. Dostanete se totiž i ke sportům, které běžně v televizi nevidíte. Minule jsem si například užil šerm nebo lukostřelbu. Budu se samozřejmě soustředit na své zápasy, ale když budu mít volný den, určitě půjdu podpořit ostatní české sportovce. Určitě se chci podívat na atletiku, plavání a tenis. Dál se uvidí podle lístků. Ani my nemáme vstupenky na všechno.

Na rozdíl od Pekingu je Londýn za humny. Dá se tedy říct, že budete hrát ve známém prostředí?
Je to vlastně paradox. Ačkoli mám projetou několikrát celou Evropu a znám téměř všechny metropole, v Londýně jsem byl jen jednou. A to vloni na testovacím olympijském turnaji. Takže pokud zbude čas, rád si Londýn projdu, abych ho lépe poznal.

Pojede s vámi do Londýna i vaše rodina?
Ano, ale vydají se do Londýna po vlastní ose. Už mají lístky na moje zápasy. Bude to i pro ně odměna za to, co museli v souvislosti s mou nemocí v poslední době prožívat.