Kina ovládl velkofilm režiséra Petra Jákla Jan Žižka. Recenze jsou umírněné, někdy povýšené, často odsuzující neúctu a historické nepřesnosti. Vadí fabulace. Lidé na to kašlou a na film chodí. Měl čtvrtý nejlepší start v našich kinech za tento rok. Hrdě se postavil americkým filmům s komiksovými hrdiny, Doktorovi Strangeovi a Thorovi, kterým úspěšně šlape na paty.

Historik Michal Stehlík
Období klidu se nevrátí

Jákl je uznávaný kaskadér, režisér, producent a showman, který dokázal uspět v Americe. Právě jeho cílevědomost, podnikatelského ducha a neomezenost českým hranicemi musíme obdivovat. Jákl film tvořil deset let. S rozpočtem 500 miliónu korun se stal Žižka nejdražším českým filmem všech dob. Stál dvakrát tolik, co Tmavomodrý svět nebo Bathory.

Jákl ví, co na Američany platí a prodal jim projekt jako příběh vojevůdce, který nikdy neprohrál žádnou bitvu.

Tomáš Jindříšek
je reklamní a marketingový expert

Na filmu jsou ty peníze vidět, ačkoli opravdu velké bitvy ve stylu Statečné srdce nebo Pán prstenů se nekonaly. Takový rozpočet zas Jakl neměl a evidentně znal své limity, aby to nevypadalo lacině. Proto místo megapříběhu našeho glorifikovaného vojevůdce dostaneme celkem svižný příběh ve stylu Robin Hood z doby Žižkova mládí. Polepšený král lapků bojuje za podpory rebelských vesničanů proti bezpráví.

Akce střídá akci, žádné ukecané vysvětlování, na které jsme zvyklí v našich historických filmech. Celý film tak spíše připomíná poslední díl nějakého moderního fantasy seriálu.

Střih, kamera, zvuk jsou na úrovni americké produkce. Kdyby občas mezi těmi americkými hereckými celebritami nevykoukl Budař, Vetchý, Roden nebo Vašut, úplně bych zapomněl, že se dívám na film českého zázemí.

Pavel Brycz
Tak nám zakázali Vinnetoua

Středověk je super středověký. My Češi ho prostě umíme! Je surový, drsný, to se čekalo. Ale autor to nedělá sadisticky ani pateticky, prostě tak nějak přirozeně. Povinná lovestory je obyčejná, ale je vlastně fajn vidět Žižku jako akčního hrdinu a rytíře. Ten středověk tepe a vypadá autenticky. Například bitva o Zvíkov je dost napínavá. I digitální úpravy měst jako Praha nebo Trocnov jsou uvěřitelné. Pro jednou jsou české gotické památky použity jinak než v pohádkách a člověk je hrdý, že můžeme celému světu ukázat, že nejen Francie nebo Itálie má za sebou kus historie.

Zdroj: Deník

Natočit našeho národního hrdinu tak, aby se líbil všem, prostě nejde. Řada z nás se na Žižku stále dívá očima Jiráska, nebo (zkreslenou) tendenční socialistickou optikou.

Každý národ ale potřebuje své hrdiny, kteří utužují národního ducha. Jejich příběh se pak vypráví stokrát jinak. Anglie má artušovskou legendu, kterou jsme viděli v tolika odlišných provedeních. Nebo francouzská Johanku z Arku. A protože Američané tolik starých legend nemají, tak donekonečna předělávají příběh Supermana a Spidermana.

Historik Michal Stehlík
Alžběta II. mezi historií a pohádkou

Jákl vytvořil moderního hrdinu, který ve zjednodušeném příběhu celému světu srozumitelně ukazuje, že i my Češi máme své bojovníky a národní identitu. Není to patetický intelektuální počin. Je to obyčejná, svižně odsýpající zábava, na kterou se dobře kouká. Úspěšné popkulturní symboly nejsou zaprášení postavy z muzeí. Proto je nejlepší reklama na anglickou kulturu Harry Potter a jednoho dne se budou prodávat plastové figurky Volodymyra Zelenského. Navrhuji, aby se někdo další ujal příběhů mladého Tomáše Masaryka nebo Karla IV., protože jejich akční příběhy by určitě vydaly na seriál na Netflixu.

Přítel spisovatel a novinář Martin Komárek zrovna sepisuje v podobném akčním duchu příběhy Přemyslovců – prý je to stejně akční a krvavý příběh jako Hra o trůny. Tak se nechme překvapit.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.