Paní Štěstěna měla dříve Andreje Babiše za oblíbence, ale v poslední době od něj zprudka odvrací tvář. Odcházejícímu premiéru se začala smůla lepit na paty. Například ani jediná z malých stran, zbohatlíkových potenciálních "koal", nepřekročila pětiprocentní kvorum a odcházejícímu premiéru se tak ještě více zúžil už tak úzký manévrovací prostor. Tato okolnost má ale dopak daleko mohutnější, vpravdě celospolečenský. Nastala nejen po roce 1989 unikátní situace parlamentní neúčastí levicových sil, což bude nepochybně významně narušovat principy nezbytné pro základní fungování lidovlády. 

Nejprve ovšem k případným námitkám o neexistenci české parlamentní levice. Přestože mnoho lidí bezmyšlenkovitě převzalo protipirátskou agitaci babišovců či ODS, nejsou bukanýři v zemi bez moře tradiční levicovou partají. Nemluvě o tom, že čtyři mandáty pro partaj mladých zástupců středních vrstev z velkých měst jsou hlavně pádným důkazem neskutečného amaterismu. Svědectvím o převzetí úlohy užitečných idiotů.

Zdroj: DeníkPro jistotu připodotkněme, že kromě politologů z CEVRA, jakéhosi "vumlu" ODS, nepovažuje nikdo za levicovou formaci ani hnutí ANO. Ačkoli se jinak právě politické divizi Agrofertu léta letoucí dařil štědrý levicový populismus, na nějž těžce dojela ČSSD. A obdobně i komunisté, jimž rovněž hodně uškodila vybičovaně veliká účast voličstva. V našich zákonodárných sborech se tudíž bude za pár dní vyskytovat jedině hrstečka sociáldemokratických senátorů, jichž zbylo jako grácií. Tři, pročež postrádají vlastní klub a razí taktiku naprosté neviditelnosti.

V samotné kampani působilo vedení sociální demokracie opravdu neschopně, bezkoncepčně a křečovitě. Z nedostatku kádrů dokonce politicky exhumovalo i natolik nemožné figurky, jakou byl poradce ministryně Maláčové Vladimír Špidla, jenž také tentokrát – pokolikáté již v kariéře? – (ne)zafungoval jako vedlejší produkt některé politicky ctižádostivé a osobnostně dominantní stranické kolegyně…

Spolem to vypadá jako podvědomá snaha Lidového domu prohrát na celé čáře. Svede-li se přitom sociální demokracie napříště vrátit do sněmovny, toť otázka. Možná nakonec nyní, tři desetiletí poté, co se to událo v řadě postkomunistických zemí, vznikne u nás nějaká jednotná Levice. Zbytkový eintopf. Byť na druhou stranu mnohaletá svárlivá dogmatičnost v ČSSD i KSČM bude pravděpodobně natolik sebevražedná, že ji zbylí věrní nedokáží překročit ani nyní.

Pavel P. Kopecký
je historik a politolog

Uvolněné místo na volebním trhu může klidně naplno převzít (potenciálně opoziční) ANO 2011. Nebo Svoboda a přímá demokracie tokijského rodáka Tomia Okamury, která přidá k byznysovému plánu boje proti emigrantům masivnější sociální agitaci, případně trochu té ochrany přírody. Vždyť mezi její nově zvolené poslance náležejí hned tři bývalí významní sociální demokraté. Prý dokonce vtipkující, že udělají sjezd České strany sociálně demokratické v SPD. Tak jako tak můžou zkusit podchytit až 1000 000 propadlých voličských hlasů…

Nad výdělkem letošních sněmovních voleb však spláčou především takzvaní obyčejně lidé, o jejichž osudech budou posléze rozhodovat výhradně jedinci pravicoví a ještě pravicovější, kteří nejspíš nastoupí s projektem á la hodný a zlý vyšetřovatel. Nikdo jim totiž nebude bránit v nové vlně demontáže sociálního státu pod záminkou boje s následky covidu a Babiše. Vše ve jménu stability a návratu na (sociálně daleko vyspělejší) Západ. Co vše se zase bude muset stát, než si lidé všimnou?

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.