Tohle léto jsme měli oficiálně zůstat doma. Z nároží na nás civěly plakáty s nápisy „Místo Bora Bora zlákala mě Kutná Hora“ nebo „Místo túry na Korsice prochodím Otrokovice“.

K moři se zase jezdilo hlavně k Jadranu a do Bulharska, vrcholem exotiky letošního léta se stalo od srpna otevřené Tunisko. O Egyptu či Turecku jsme si mohli nechat jen zdát, více Čechů než obvykle vyrazilo k moři do východního Německa nebo Polska. Odvážlivci zkusili Itálii, nebo Španělsko a někteří následovali premiéra a jeho rodinu do Řecka, kde jim vyjednal, že to půjde bez koronatestů.

Největším „zločinem“ těchto prázdnin se stala návštěva diskotéky někde v Chorvatsku. Někteří sebevrazi dokonce pili z kolující flašky vína nebo brčky z jedné sklenice. O šílencích, kteří se odvážili tancovat ploužáky, nebo se dokonce s někým líbat, nemluvě.

Většina Čechů pamatujících totáč ale spořádaně zůstala doma, na chatě, vystála si frontu na výstup na Sněžku, doma otevřela lahváč a s nikým se moc nedružila. A užila si nostalgicky dovču jako za Husáka.

Zpovykanější, mladší část populace ale nedbala varování a přivezla z ciziny virus. Sice jim většinou nic nedělá, ale přenašeči ohrožující spořádané občany to jsou. Kvůli nezodpovědným občanům nás od září zase čekají roušky a kdoví co ještě. Kdyby byla vláda co k čemu, tak nechala zavřené hranice. A bylo by.

Já doufám, že to tak nebude. A že ty příští prázdniny už nebudou normalizační, ale zase normální.