Kdybych měla černý kašel nebo tuberkulózu, přísná izolace bez možnosti účastnit se voleb by byla namístě. Současná pandemie je ovšem jiný příběh. V karanténě se naráz mohou ocitnout tisíce lidí z jednoho regionu, což by zásadně ovlivnilo volební výsledky.

Politici si uvědomili, že situaci musejí vyřešit, a našli způsob, jak i lidem s koronavirem umožnit uplatnit jejich základní občanské právo. Úředníkům ministerstva vnitra to sice došlo až pod nátlakem veřejnosti a na poslední chvíli, ale podařilo se. Všichni se teď tváří spokojeně a asi mají dojem, že je hotovo.

Osobně si myslím, že středeční rozhodnutí sněmovny je jen malou, byť správnou kapkou v letošním volebním moři. Krajské a senátní volby nepatří ani v bezcovidových časech k těm, k nimž by se lidé hrnuli a toužili u uren vyjádřit své politické preference. Když k tomu připojíme aktuální obavy, povinnost nosit roušky a mediální masáž, obávám se, že letošní účast by mohla spadnout hluboce pod obvyklých 35, respektive 20 procent.

Soudím proto, že důležitější než dohadovat se o zapojení vojáků do speciálních volebních komisí či o výši odměn jejich členů je přesvědčit občany o smysluplnosti hlasování. Politici ze všech kandidujících stran by se měli rozjet do regionů a vysvětlovat jejich obyvatelům, co pro ně může udělat jimi vybrané krajské zastupitelstvo nebo senátor.

Bez vtažení lidí do kampaně totiž hrozí, že výsledek letošních podzimních voleb bude odrážet jen vůli titěrné menšiny občanů. A to by dobré kondici demokracie rozhodně neprospělo.