Plastový svět

Známe a zažíváme to všichni– ať jsme u přátel na party, na chalupě, na cestách, u moře a vlastně, kde nás napadne. Vždycky, pokud nás to tedy zajímá, si všimneme neuvěřitelného tempa hromadění jednorázových plastů, které sice, v ideálním případě roztřídíme, ale to je tak všechno co můžeme dělat.

Když věda není objektivní

Podle dostupných statistik existují tisíce druhů plastů. Recyklovat zatím umíme jen zlomek z nich. Přitom do poloviny 20. století jsme krom bakelitu plasty prakticky nepoužívali. To mimo jiné znamená, že stále žije velké množství lidí, kteří se umí svět bez plastů rozpomenout. A některé z nich jsou opravdu problém – například mikroténové tašky, které se vznášejí a ucpávají recyklační linky. Přitom jejich výroba je podnikatelský hit – každoročně jde o obchod přesahující bilion (tedy tisíc miliard) korun.

Jejich množství v přepočtu znamená, že každou sekundu se na světě spotřebuje 16 000 - jak jim říkáme - igelitových tašek. Celkem se od roku 1950 vyrobilo zhruba 8 300 milionů tun plastů. Zhruba polovina z nich byla použita jen jednou. Přibližně 60 procent těchto plastů skončilo na skládkách, v přírodě nebo mořích a oceánech. Jen 12 procent se podařilo zrecyklovat. Zbytek byl… spálen.

Solidarita má své hranice. I ve vyloučených lokalitách

Zdroj: Deník

Plasty dnes patří mezi nejrozšířenější materiály používané lidmi vůbec. Zatímco v roce 1960 tvořily plasty svou hmotností pouze 1 procento městského odpadu, o půl století později to již bylo téměř 13 procent. Vzhledem ke své nízké objemové váze jsou rovněž prostorovým problémem dopravních prostředků při svozu odpadu.

Každoroční produkce plastového odpadu činí zhruba 300 milionů tun, tedy ekvivalent hmotnosti lidské populace žijící na Zemi.

Přitom je dobré si uvědomit ještě tu okolnost, že necelých třicet procent plastů je spáleno v pecích. A protože plasty mají obecně vysokou výhřevnost, tak tu je třeba v pecích snižovat namícháním s komunálním odpadem, který rovněž tak pečlivě třídíme.

Soudy ruší vládní opatření a matou lidi

Když se dívám na ty hromady plastů, které po sobě každý den zanecháváme, tak si říkám, že možná jejich budoucnost nespočívá jen v stále lepší recyklaci, ale naopak ve změně našeho přístupu v používání a spotřebovávání plastů. Svět před rokem 1950 si v tom vedl docela dobře.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.