Pomozme Rusům, kteří nechtějí válčit

Byla z toho u nás doma taková malá Itálie, když jsem se své ženy zeptal, co si myslí o tom, že bychom měli pomoci těm Rusům, kteří utíkají z Ruska před putinovskou mobilizací. „Přece nebudeš pomáhat takovým šmejdům, jako třeba tomu synáčkovi Putinova mluvčího Dmitrije Peskova, kterému se také nechce do armády!“ křičela na mě moje žena Lída. A to ona moc často nekřičí…

Přesto, s rizikem, že budu bez večeře a možná i bez sobotního oběda, si dovolím tvrdit opak. Rusům, kteří nechtějí bojovat za putinovské Rusko, bychom měli všemi možnými způsoby pomoci. Aby se dostali z Ruska a mohli požádat o povolení k pobytu. A ti, u nichž se neukáže, že by byli pro Českou republiku a EU bezpečnostním rizikem, by nějaký druh povolení k pobytu v Česku měli získat.

Noční můra Rusů: Mobilizaci se brání. Raději si zlomí ruce, nebo volí vězení

Rusové, z nichž mnozí se vzpamatovali až ve chvíli, kdy jim reálně hrozí, že jim přijde povolávací rozkaz a oni budou muset jít umírat na ukrajinskou frontu, si samozřejmě nezaslouží stejné zacházení jako ukrajinští běženci. Ti totiž uprchli před ruskou agresí.

Ale to, co se v posledních měsících děje v Česku vůči zdejší ruské komunitě, prostě není dobré. Celý svůj dospělý život jsem byl odpůrcem principu kolektivní viny. Principu, který Československo uplatnilo na sudetské Němce. S právně zvrácenou výjimkou, že kdo dokázal, že byl nacistickým režimem pronásledován, zavřen do koncentračního tábora, tady mohl zůstat.

Pokud bychom tento princip kolektivní viny uplatnili po pádu komunistického režimu na české obyvatelstvo, tak by v Česku zůstalo maximálně pár stovek tisíc lidí. Lidí, kteří by mohli prokázat, že se proti totalitě reálně postavili a za to byli totalitním režimem pronásledováni.

Dnes jsme si už zvykli dívat se na Rusy, na celých více než sto čtyřicet milionů obyvatel Ruské federace, jako na viníky režimu Vladimira Putina. Ano, do jisté míry tomu tak je. Putin se nedostal k moci ozbrojeným pučem, ale v relativně demokratických volbách. A i v podmínkách, kdy ho Rusové volit nemuseli, ho velká část volila. Stejně tak velká část Rusů přivítala putinovskou okupaci Krymu, a to dokonce včetně mnoha Putinových nejviditelnějších odpůrců, jako je Alexej Navalnyj nebo Michail Chodorkovskij. A včetně mnoha Rusů žijících v Česku.

Putin je v koutě. Vyhlásil mobilizaci a hrozí zničením světa

Ale znovu, podívejme do zrcadla nedávné české historie. Kolik lidí se aktivně postavilo proti komunistickému puči v únoru 1948. Kolik lidí prchajících z Československa po srpnové invazi 1968 do té doby sloužilo režimu nebo bylo dokonce členy strany, někdy i vysokými funkcionáři. A přesto je Západ nevrátil a dostali azyl.

Přesto že se proti totalitnímu režimu za normalizace aktivně stavělo pár tisíc lidí, Západ nás neodepsal. Podporoval disidenty a nevracel zpět ty, kterým se zdařilo dostat za železnou oponu.

Cílem je oslabit Putina

Máme na výběr. Buď pomůžeme Rusům prchajícím před putinovskými povolávacími rozkazy, nebo ti samí lidí budou proti nám, byť ne ze své vůle, bojovat. Tito Rusové jsou i obdobou německých vojáků, kteří se hromadně vzdávali západním spojencům v posledních měsících války. Nikdo je nijak zvlášť nevítal, putovali do zajateckých táborů, ale dostalo se jim slušného zacházení.

Na východní frontě, kde jim hrozila „polosmrt“ na Sibiři, bojovali zoufale až do konce. A stálo to statisíce zbytečných obětí. Nedělejme tuto chybu. Jakákoli věc, která oslabí Putina, je dobrá. Včetně námi podpořené hromadné dezerce jeho branců.