V době, kdy Alžběta II. nastupovala před sedmi desítkami let na trůn, už nebyla panovnicí celoplanetárního britského impéria. Ale stále ji jako hlavu svého státu uznávalo na třicet zemí. Stále to byla velká říše, která měla své části na všech obydlených kontinentech. A to přesto, že hlavní diamant impéria, britská Indie, kterou tvořily vedle Indie ještě Pákistán a Bangladéš, už v ní v té době chyběl.

Z těch tří desítek součástí zemí britské koruny jich dnes zbyla asi polovina. Austrálie, Kanada, Nový Zéland, Jamajka a téměř desítka menších a malých ostrovních států. Naposledy se říše Alžběty II. loni zmenšila o karibský Barbados, který se stal republikou.

Luboš Palata
Alžběta II. byla největší královnou našeho světa

Britské impérium se ale za Alžbětina panování přetvořilo v britské Společenství národů, kterému se daří udržovat při životě to nejlepší, co z koloniální minulosti Velké Británie zbylo. A zásluhu na tom má svojí autoritou také Alžběta II. Proto měřítka dějepisných učebnic, která poměřují velikost panovníků nejen délkou jejich vlády, ale také územím, jemuž kralovali a které se buď zvětšovalo, nebo zmenšovalo, nelze na Alžbětu II. tak úplně použít.

Protože to, co pro Velkou Británii jako stát, jako srdce impéria znamenalo snížení jejího vlivu a téměř úplné zmizení její celosvětové role, bylo pro její občany dobou zcela nebývalé prosperity. Přestože Británii v pozici světové supervelmoci vystřídaly už během druhé světové války a v letech po ní Spojené státy, dnes se v mnoha ohledech žije lidem ve Spojeném království lépe než ve Spojených státech. Což platí i o dalších třech hlavních zemích alžbětinského impéria – Kanadě, Novém Zélandu a Austrálii. I to je důvod, proč ještě mnohé další generace obyvatel těchto zemí budou na panování Alžběty II. vzpomínat v dobrém.

Přestože ani v srdci své říše, ve Velké Británii, neměla Alžběta II. žádnou formální moc a sama do politiky nikdy otevřeně nezasahovala, byla pro své poddané, pro země, kde byla panovnicí, svorníkem, symbolem, který sjednocoval a byl důvodem k hrdosti a k vědomí výjimečnosti. Protože Alžběta II. byla ve svém pojetí panování jako služby svým zemím a svým občanům skutečně výjimečná. A k této výjimečnosti jí pomohl i mimořádný muž po jejím boku – princ Philip.

Její trvání na tradicích, na tom nejlepším z britských královských tradic, vytvořilo z královského úřadu v jejích rukou ostrov stability v bouřlivých dobách. V tom byla vzorem mnoha ostatním hlavám států, ať už jsou, jako ona – hlavou dědičnou, nebo volenou.

Luboš Palata
K dohodě EU o energiích je daleko. Česko musí přijmout národní řešení

Nehovořila k národu často,v osobní rovině zcela výjimečně, takže ani teď, kdy odešla ve čtvrtek z tohoto světa, téměř neznáme její názory. Někdy mlčela i ve chvílích, kdy mnozí Britové na její slovo čekali a kdy mohla zastavit nedobrý běh dějin. Jako například před hlasováním o vystoupení Británie z Evropské unie.

Pokud hovoříme i o těch méně kladných stránkách její osobnosti, předání moci princi Charlesovi, dnes už králi Karlu III., se nejméně o patnáct let opozdilo. A posunutí nástupu na trůn na jeho třiasedmdesátý rok věku Karlovi III. téměř bere jakoukoli šanci zapsat se něčím zásadním do dějin. I když na druhou stranu, prezident USA Joe Biden je ještě o pár let starší.

Význam tradice

V Alžbětě II. odešla poslední skutečně světová královna. Ano, máme tu ještě mnohé monarchie, vedle evropských i třeba japonské císařství, a v nich mnohé výborné panovníky a panovnice. Ale nikdo z nich nemá stamiliony, možná miliardy „dobrovolných poddaných“. Lidí, kteří k Alžbětě II. vzhlíželi, ačkoli nebyli občany Británie a žádné ze zemí britské koruny či některé z bývalých kolonií. Alžběta II. se stala vzorem panovnice. Pro Británii, pro celý svět.

Vzorem života ve službě své říši a jejím občanům, v udržování tradic, které mohou být skálou v bouři moderního času. Královnou, již Britům, Australanům a jejím dalším poddaným svět záviděl.