Toyota Aygo je nejmenší evropský model největší světové automobilky. Již od roku 2005 se vyráběl ve středočeském Kolíně. Po dvou generacích, kdy tento vůz sjížděl z výrobní linky společně s technicky identickými modely Citroën C1 a a Peugeot 108 již teď francouzské sourozence nemá.

Oproti minulosti také podstatně narostl. Rozdíl v délce oproti dřívějšímu Aygo je obrovský – činí 23,5 centimetrů. Vůz se rovněž zásadním způsobem (o 12,5 centimetru) rozšířil a je také (tentokrát o 6,5 centimetru) vyšší.

Na testovaný kousek se můžete podívat do naší podrobné komentované fotogalerie.

Díky tomu a samozřejmě také zásluhou „oplastování“ na patřičných místech novinka získala vizáž SUV a do názvu navíc písmeno X. „Offroadového“ stylu designu se docílilo také díky správně naštvanému výrazu přídě a tmavě lakovanému poslednímu sloupku karosérie. Na zajímavosti jí dodávají rovněž velká na výšku orientovaná zadní světla a okno, které současně hraje roli víka zavazadlového prostoru.

Ani tak ale Aygo X nezapře charakter městského auta. A ani navýšení světlé výšky oproti předchůdci o jedenáct milimetrů terénní schopnosti nikterak zásadně nevylepšilo.

Bylo tak ale možné cestující usadit o pět centimetrů výše, což většině motoristické populace vyhovuje.

Zákazníci určitě nebudou protestovat ani proti nárůstu kapacity zavazadlového prostoru. V něm přibylo dalších šedesát litrů a s 231 litry už s přimhouřením očí může postačovat i pro umístění menších cestovních zavazadel dvojice cestujících. Nelíbilo se mi řešení krycího plata. To je vlastně kus textilu upnutý ke karosérii pomocí čtyř lanek. Jejich vyháknutí a opětovné navlečení na kotvící body dá pořádnou práci.

I nadále je nové Aygo stále auto jen pro dva lidi, přestože zadní lavice a dokonce i druhý pár bočních dveří jsou ve výbavě. Na zadních sedadlech je ale místo jen pro menší děti. Na druhou stranu – vpředu už je na šířku i výšku opravdu dost místa i pro urostlejší dospělé jedince.

Šetřit se muselo…

Snaha uchovat tento vůz v přijatelné cenové hladině se projevuje v autě již jen na několika dalších místech. Například volant je nastavitelný jen výškově a také nelze upravit výšku ukotvení bezpečnostních pásů.

Vyšší výbavové stupně už obsahují prakticky veškeré vybavení, které člověk v moderním autě očekává. Tedy například také automatickou klimatizaci, multimediální displej promítající také obraz z parkovací kamery, USB konektor, LED světla, kola z lehké slitiny nebo vyhřívané sedačky, tempomat, bezklíčkový vstup do vozu, startovací tlačítko či indukční dobíjení mobilního telefonu.

Líbilo se mi, že asistent pro jízdu v pruzích lze zapínat a vypínat prostřednictvím tlačítka na volantu, spokojen jsem byl také s velikostí a kvalitou sedaček i zpracováním dalších částí interiéru.

Rozmístění ovládacích prvků je logické a správně dimenzované. Panel pro nastavování klimatizace naštěstí zůstal s klasickými kolečky a tlačítky. Jen mi v horku občas trošku vadilo, že chybí centrálně umístěné výdechy ventilace. Studený (a v zimě pochopitelně teplý) vzduch totiž do kabiny proudí jen ze dvou kulatých otvorů na krajích palubní desky.

Motor slabší, ale úsporný…

Osmnáctipalcová kola, která jsou u takovýchto minivozů vzácností, kupodivu nezhoršovala komfort při jízdě. Odpružení zvládalo bez nepříjemných otřesů přejezdy kanálových propustí, městskou dlažbu i výtluky běžné velikosti. Jen v rychleji projetých zatáčkách na opravdu nerovných silnicích měla zadní náprava vozu zatíženého pouze řidičem tendenci lehce uskočit ze zvolené stopy. Stačilo však trošku zvolnit a vše bylo pořádku.

Toyota pro novodobé Aygo nabízí jednu jedinou pohonnou jednotku. Tou je zážehový atmosféricky plněný litrový tříválec, který nabídne výkon maximálně 72 koní.

To je, bohužel, trošku málo. Předjíždění si vlastníci tohoto vozu musí odpustit. Moc nepomáhá ani podřazení z pětky třeba na trojku. Ostatně, leccos prozrazuje již tabulková hodnota zrychlení z nuly na sto, která činí značných 15,6 sekundy. Dřívější Ayga jezdila svižněji. Zpomalení je logickou daní za zvětšení rozměrů a tedy hmotnosti auta. Ta už dosahuje 1360 kilogramů.

Řazení manuální pětistupňové převodovky by mohlo být o chloupek hladší. Páka ve svých drahách trošku drhne a je třeba s ní pohybovat pomaleji a s trošku větší silou než u některých konkurentů.

Žádné výhrady jsem naopak neměl vůči brzdám či řízení.

Při klidnějším stylu jízdy se tento model umí svým uživatelům odměnit nízkou spotřebou. V kombinovaném režimu není problém se držet na hodnotách, jaké uvádí sama automobilka v technických parametrech. Tedy pár desetin pod pěti litry. Já jsem na konci testu zaznamenal celkovou průměrnou hodnotu 4,9 litru. Na dálnici vůz v průměru „polykal“ 6,2 litru benzínu každých sto kilometrů, ve městě 5,2 a na rovinatých okreskách 4,4 litru.


Plusy:

design

solidní výbava

kvalita materiálů a zpracováním


Mínusy:

Prostor jen pro dva dospělé

stále malý kufr

málo výkonný motor

Základní technická data:


Karosérie: pětidveřový crossover

Motory/Spotřeba: Zážehový přeplňovaný čtyřválec 1,0 /72 koní – 4,7 litru,

Převodovky: pětistupňová manuální, automatická typu CVT

Vnější rozměry: 3700x 1740x1510 mm

rozvor: 2430 mm

Zavazadlový prostor: 231/829 l

max. Rychlost 158 km/hod

Zrychlení 15,6 s

Ceny: od 327 000 Kč