Existují organizace jako např. Workaway nebo Work and Travel, které za poplatek poskytují cestování za prací. Ty jsi se k tomu ale dostala přes školu, je to tak?
Ano, náš třídní učitel má spoustu kontaktů na cestovky. Přímo tento zájezd domlouval jen s brněnskou cestovkou, ale podobné programy se dají najít i u jiných cestovních kanceláří. Já jsem teda jela do Itálie na měsíc. Konkrétně do kempu Villaggio Riccio.

A jak to bylo s penězi? Vyplatilo se to?
To záleží na tom, pro koho budete pracovat. My jsme pracovali v kempu jako uklízečky nebo pokojské, tam jsme ubytování ani stravu neplatili. Ale asi bych tam nejezdila jen kvůli penězům. Stojí to spíš za ty zážitky a cestování, peníze už jsou bonus. Záleží taky jak moc si tam budete chtít užívat, pokud budete hodně cestovat, samozřejmě se to na výplatě projeví. My jsme si vydělali zhruba devět tisíc.

Jak probíhal váš pracovní den?
Začínali jsme podle toho, kolik práce daný den bylo. O víkendech bylo práce nejvíc. Pracovali jsme na apartmánech, ty jsme vyklidili a připravili pro nové hosty. Po večeři jsme taky uklízeli v jídelně a ve společných sprchách. Záleželo na dnu. Takhle to zní náročně, ale naše pracovní doba byla jen okolo čtyř hodin denně.

Pracovali jste v kempu, byli jste tedy ubytovaní přímo tam?
My jsme byli ubytovaní v kempu v klasických chatkách jako na táboře. To teda nebylo nic moc, dokonce oni sami tomu říkali ghetto. Zase to ale záleží na práci, kterou si vyberete. Někdo třeba bude bydlet v rodinném domě.

Na konec se chci zeptat, jaký je tvůj nejkrásnější zážitek z celého pobytu. A abychom nemluvily jen o tom krásném, klidně se poděl i o nějaký nemilý.
Krásných zážitků mám strašně moc, ale tento je asi můj nejoblíbenější. S kamarádkou jsme šli na party přímo u moře, na které jsme se potkali s pár Němci. Shodou náhod byli ubytovaní ve stejném kempu jako my, tak jsme šli k nim na apartmán, povídali si a po pár hodinách jsme šli zpět na pláž sledovat západ slunce. Když nad tím tak přemýšlím, většina našich zážitků je krásných, nejde vybrat jen pár. Ráda ale vzpomínám i na obyčejná odpoledne po práci. Chodili jsme na pizzu, na italskou zmrzlinu nebo se procházet na trhy. Často venku hrála živá hudba, tak jsme si jen tak zatančili na náměstí. Taková pravá italská atmosféra.

A těch horších zážitků bylo naštěstí mnohem míň. Občas nějaké nesrovnalosti s kolegy, protože se na nás snažili hodit jejich práci. Ještě mě napadá taková zajímavost. V Itálii se dodržuje odpolední siesta, obzvlášť na jihu a v menších městech. My jsme jednou právě kolem oběda chtěli jet autobusem na výlet do Vieste. Tam to fungovalo tak, že si lístek na autobus koupíte v trafice, jenže ty byly v tuto dobu všechny zavřené. Obíhali jsme všechny trafiky, ale opravdu žádná v okolí nebyla otevřená.

Zašli jsme teda za řidičem a řekli mu, že jsme o ničem takovém nevěděli. Pán byl naštěstí milý a nechal nás jet zadarmo. Jako jediní jsme ale museli mít v autobuse roušky, asi za trest. A musím říct, že to stálo za to. Nakoupili jsme si čerstvé pomeranče a těstoviny, potkali paní, která mluvila dvanácti jazyky, mimochodem i česky a ochutnali spoustu italských sladkostí. No a já se mimo tohle všechno stihla taky ztratit.

Zní to všechno moc dobře, až na to ztracení teda. Jak bys to celkově ohodnotila? Doporučila bys takto vycestovat a vyzkoušet si to?
Je to hodně individuální, vlastně docela risk. Z lidí, se kterými jsme se o tom bavila, si to část pochvalovala, části se to opravdu nelíbilo. Ale ty zkušenosti a místa, na kterých jsme byli, to je nenahraditelné. Naprosto jsem si Itálii zamilovala. Ale abych nemluvila jen o těch hezkých věcech, našli se i věci, které nám vadily a museli jsme je tam řešit. Jak už jsem říkala, kolegové na nás občas nechávali jejich práci, nebo nám přidělili na práci něco jiného, než na čem jsme byli domluvení. Ale už mám naplánovanou další cestu hned po maturitě, takže stoprocentně ano!