„Předem jsem se trochu obávala, když jsem se nabízela, myslela jsem, že půjde o donášku nákupů či léků. Tohle bylo přece jen něco jiného, nevěděla jsem přesně, o jakou práci půjde, ale nakonec jsem z toho měla dobrý pocit,“ říká dobrovolnice.
Ve chvílích, kdy pečovatelské službě chyběl personál, využila dobrovolnici k návštěvám seniora, ke kterému pečovatelky pravidelně jezdí každý den, někdy i dvakrát. „Jednalo se o návštěvy, prostě s pánem posedět, popovídat, rozbít šeď dne, zkrátka starší pán, byť soběstačný, potřeboval socializaci,“ vysvětlila Michaela Brčáková s tím, že se jí práce líbila a stále je ochotná pomoci, bude-li zase někde potřeba.
„Jen člověk musí zvážit, co je schopen zvládnout. Původně jsem přemýšlela, že bych šla pomoci například do nemocnice nebo domova pro seniory jako pomocný personál, ale mám děti a není v mých silách a časových možnostech dojíždět na větší vzdálenost. Z Cerhenic, kde žiji, jsem to do Peček měla kousek,“ dodala Michaela Brčáková, které jakožto věřícími člověku je pomoc druhému blízká.
Povoláním je učitelka, hodně roků se věnovala skautingu, nyní vede mateřské centrum v Dobřichově.