Správně jsme určovali, co můžeme dávat do krmelce v lese a co není vhodné. Do krmelců můžeme dát seno, kaštany, žaludy, bukvice. Nejsou vhodné sladkosti a ovoce, které se rychle kazí. Vše jsme vyhledávali na pracovních listech.

Zaujaly nás shozy parohů, ke kterým dochází na jaře. Vysvětlili jsme si rozdíl mezi rohy a parohy, krmelcem, seníkem i posedem. V lese můžeme vidět různé druhy krmelců, podle toho, pro jakou zvěř se používá. Zásyp je připravený pro bažanty, jsou zde zábrany, aby se do tohoto prostoru nedostala divoká prasata.

Zvířata v lese tráví zimu různým způsobem. Některá můžeme potkat po celý rok, některá spí zimním spánkem. K nim patří například ježek, netopýr, sysel. Některá zvířata se občas vzbudí, aby se najedla a pak ve spánku pokračovala. Ukazovali jsme si obyvatele lesa. Děti bezpečně poznaly jelena, daňka, muflona, srnce a nově se seznámily s jelenem sikou. Jelen může vážit až 150 kg, srnec 20 kg. Seznámili jsme se s českým fouskem a dozvěděli jsme se, že se jedná o národní lovecké plemeno, které je známé již z doby vlády Karla IV.

Ukazovali jsme si rozdíly mezi králíky a zajíci.

Svatý Hubert je patron myslivců. Povídali jsme si o našich zážitcích z lesa.

Na závěr jsme si povídali o mysliveckých tradicích. Mezi ně patří oděv, klobouk, nástupy, hony a troubení jako poslední pocta ulovené zvěři. Slyšeli jsme troubení na lesnici, což byl pro nás opravdový zážitek.