Není to tak dávno, kdy bylo samozřejmostí opravit si vrata do garáže, vyměnit si pneumatiku u auta, nebo zatlouci skobu do zdi a nepraštit se do prstu. … I naše chalupářství má základ v české řemeslné šikovnosti. Fyzická práce nás šlechtila a manželka nás za to doma pochválila.

I v době „předlistopadové“ jsme si dokázali poradit. Nebyl v obci autoservis, byl ale šikovný soused, druhý soused byl elektrikář, nebo zedník a tak to bylo se vším. Vypravujte to dnes dětem, studentům, budou na vás koukat, že jste přišeli z jiného světa, že jim vyprávíte pohádky. A kdy naposledy ČT přitáhla diváky seriálem o poctivém řemesle ? Nepamatuji si.

Není také pohádkou, že před lety vládly Evropě značky jako Škoda, Baťa, ČKD, Jawa, Tatra, Avia, TOS… Vyváželi jsme cukrovary, pivovary, cementárny, elektrárny, rafinérie i zbraně. Český průmysl to byly železárny, ocelárny, ale i zbrojovky, automobilky, sklárny, … Energetickou soběstačnost zajišťovaly atomové elektrárny, ale i vodní díla, která stále budí údiv.

Svět nakupoval české tramvaje, lokomotivy, naftové motory, obráběcí stroje, letadla, vodní i parní turbiny, sklo i porcelán. Československo, jako třetí stát na světě, hned po SSSR a USA, vyslalo 2.3.1978 svého kosmonauta do kosmu. Kolem měst rostly statisíce bytů, které jsou jen snem pro současné mladé rodiny s dětmi. Zní to jako z pohádky, ale bylo to tak.

Dětské maškarní. Ilustrační foto
Nizborskou školu oživil divoký taneční rej v maskách

Politické změny po roce 1989 přinesly zásadní změnu ekonomické orientace. Český export navázaný na tradiční východní trhy se místo českých značek, východní trhy ovládla západní konkurence. Pod rypadly buldozerů, zmizely tradiční české značky. Vypadly jsme ze hry o velké obchodní zakázky. Místo zemědělských plodin vyrostly podle dálnic obří montovny, velkosklady, místo práce pro zručné řemeslníky se nabízí práce pro skladníky.

Po dálnicích se valí jak divoká řeka, kamiony z celého světa, stali jsme se velkoskladem Evropy. Naší „předností“ se stala poloha Česka a nízké mzdy, ty jsou hluboko pod mzdou zaměstnanců starých zemí EU. Tradiční řemeslo se stalo téměř odpudivým. Montérky strašákem, trestem. Učiliště netáhnou, některá řemesla jsou zcela bez zájemců, navzdory potřebě. Strojírenské podniky se přetahují o poslední volné kvalifikované pracovníky, stále častěji je hledají na Ukrajině, Rumunsku.

Technické obory, tedy pilíře naší ekonomiky, jsou na okraji zájmu samotných studentů. Střední a vysoké školy sice chrlí tisíce studentů, ale často bez skutečných potřeb české ekonomiky. V těchto dnech se podávají přihlášky na střední školy, stát by měl hledat způsob, jak vrátit řemeslu zlaté dno.

Stanislav Opl.
Narozeniny ve světě sportu: Pětašedesátiny slaví fotbalista Stanislav Opl

A tak stále více hledáme řemeslníky, zedníky, prodavačky, zdravotní sestry na Ukrajině, Moldávii, Slovensku. Nejsme žádnou vyjimkou, také státy západní Evropy sobecky vyzobávají ukrajinskou, balkánskou, či pobaltskou ekonomiku. Naopak od nás odchází za lepšími mzdovými podmínkami naši lékaři, strojaři, vysokoškolsky vzdělaní lidé. Vesměs mladí lidé. Dopady pociťujeme již dnes, naše populace stárne, rodí se stále méně dětí…

Také náš venkov se změnil, mizí tradiční plodiny, kácí se ovocné sady, stáváme se stále více závislí na dovozu. Banány sice již máme, ale dovážíme brambory, cibuli, květák, švestky, vepřové, jablka… Česká vesnice ztrácí své pracovní příležitosti, včera jim zavřeli poštu a ordinaci, dnes prodejnu potravin a hospodu, školní děti vozí autobus někam do dálky.

Lidé jezdí do města nakoupit si chleba… Ráz české krajiny i vesnic se mění, mizí orná půda, ubývá života, přibývá byrokracie … Obdobná situace je i v západní Evropě, ta čelí již týdny zemědělským bouřím, traktory se staly hrozbou pro bruselskou byrokracii…