Kliknutím zvětšítePo předchozím chladném a deštivém počasí se dnes, 15. října počasí vybralo a docela nám i přálo. Mezi mraky dokonce začalo svítit i sluníčko a oteplilo se, i když větrné podmínky zase po několika letech byly výborné. Děti školní družiny po skončení výuky a po obědě se odcházejí převléknout, berou své dračí kamarády a vyrážíme. Již několik let je naším cílem prostor u Berounky nedaleko lávky. Po zahájení a slavnostním nástupu – ještě letošní změna.
Čeká nás motivující pohádka O draku, který se bál létat. Pojednává o chlapci Jozífkovi, jehož rodiče pracují na poli a on nemá kamarády. Proto, aby ušetřil rodičům penízky, vyrobil si z papíru vlastního draka. Když byl hotov, šel Jozífek draka pouštět. Ale drak nelétal. Chlapec se nažil a snažil, ale nějak to nešlo. Náhle Jozífek uslyší nějaké hlasy, které ho nabádají k tomu, že drak nechce létat. Najednou Jozífek zjistil, že to šeptá onen drak. Drak se totiž bojí létat. Má strach, že vítr někam odnese. Jozífek mu slíbí, že se tak nestane a najednou z ničeho nic, drak létá mezi mraky a moc se mu to líbí.
Po pohádce se rozcházíme po odděleních a začínáme své vlastní draky zprovozňovat. Větrné podmínky byly super, a tak soutěž v pouštění draků se nám vydařila. A jak na závěr dopadla soutěž? U Veverušáků z 2. oddělení zvítězila Natálka Drdová, 2. místo obsadil Kája Havelec a 3. místo získala Maruška Mejstříková. U dětí z 3. oddělení se na 1. místě umístil Honzík Václavek, 2. Anja Poláková, 3. Klára Tomanová.
PODZIMNÍ POHÁDKY
Papírový drak Moula
Leontýnka Abdúl, Veverušáci – ŠD Beroun – Závodí
Ahoj, já jsem drak Moula. Určitě se ptáte, proč se jmenuji Moula? No tak hezky pomalu, ale i rychle, je osm večer a do devíti mám být v postýlce. Teď k tomu příběhu. Když jsem byl malý, tak jsem se účastnil soutěže. Ježíši, co to říkám, já ne, ale můj táta. Žádný čahoun, ale malý a šikovný kluk. Na soutěži jsem měl létat jako střela. Ptáte se, proč jako střela? Protože kluk, teda já jsem fakt moula. Já jsem toho kluka vůbec nepředstavila. Tak on se jmenuje Lukáš Foltýnek. A teď zpátky k soutěži. Proč jsem měl létat jako střela? Před soutěží všem holkám a klukům řekl, že jeho drak létá jako drak. Ale jsem moula! Před soutěží jsem natrhnul látku a pak jsem nelétal. Proto my dali jméno Moula. Tak zní můj příběh.
Drak Bordelář
Leontýnka Abdúl, Veverušáci – ŠD Beroun – Závodí
Drak Bordelář má v pokojíčku veliký nepořádek. Jeho maminka byla moc hodná, ale smutná z dráčka, protože chtěla, aby měl v pokojíčku krásně uklizeno, jako její dcera Linda. Ta byla také dračice jako je drak, ale ta měla v pokojíčku uklizeno. Ale dráček Bordelář měl zase samé jedničky a Linda měla samé trojky a čtyřky. Jednoho dne přinesla Linda pět jedniček a drak Bordelář si uklidil pokojíček. Tak byla maminka z obou dráčků i Lindy spokojená. Spokojená z Úklidáře, ten se jmenuje Martin Koudela, druhá dcera Linda Koudelová a maminka Tereza Koudelová. Tatínek, o kterém v příběhu není řeč se jmenuje Oldřich Koudela.
O Klaudii a Alence
Natálka Šimonová, Veverušáci, ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249
V jednom malém městečku poblíž Prahy žije holčička jménem Alenka. Ta měla doma dva papírové draky, Klaudii a Vanesu. Proč právě draky? Vždyť byl přeci podzim a na podzim mezi dětské radovánky patří přeci pouštění draků, ne? Jednoho dne byl zrovna krásný větrný den a malá Alenka se rozhodla jít ven s draky. Představte si, že Alči maminka Májinka ji řekla, že si ven musí brát jen jednoho draka. Malá Alenka si vybrala Klaudii. Vaneska, zůstala ve sklepě sama. Bylo jí to líto, ale co mohla dělat. Alenka přeci musí poslouchat maminku. Alenka s Klaudií vyšla na kopec, vítr krásně funěl a drak Klaudie, létal jako o závod. Ten den byl drak Klaudie moc šťastný drak. Létal na obloze sem a tam, a vůbec se mu nechtělo domů. Ale čas nastal. A Alenka s drakem musí domů. Když přišly domů, všechno vyprávěly Vanese. Tam jim tiše záviděla a bylo jí to velmi líto. A když nastal další dobrý letový den, vzala Alenka Vanesu a šla opět na kopec. Tam si i Vaneska užila krásné sluneční, ale větrné odpoledne. Alence moc děkovala, že i ona mohla létat mezi mraky.
Duhový drak
Dorka Matoušková, Veverušáci, ŠD Beroun – Závodí
Za sedmero horami a sedmero řekami v jedné vesnici žila jedna holčička, která si přála od rodičů létajícího draka. Rodiče ho holčičce ale nechtěli koupit. Jednoho dne se rozhodla, že si takového nějakého draka vyrobí sama. A tak netrvalo dlouho a holčička si draka opravdu vyrobila. Drak měl na sobě hodně střapatých pruhů. Když si myslela, že je vše hotovo, šla draka pouštět. Když jej pustila do vzduchu, z ničeho nic oživnul. Z draka a holčičky se stali nejlepší kamarádi. Holčička mu začala říkat Duha. Proč mu tak říkala, to nikdo neví. Bylo to jejich tajemství. A jestli jsou ještě po těch letech kamarádi, to též nikdo netuší.
Zachumlánek a zvědavost
Marie Mejstříková, Veverušáci – Beroun – Závodí, Komenského 249
Byl jednou jeden skřítek jménem Zachumlánek. Maminka mu jednou povídá: „Zachumlánku, už jsi dost velký skřítek. Je na čase najít si svou rodinu.“ Zachu,lánek, totiž patřil mezi skřítky, co pomáhají dětem usnout. Vydal se tedy do světa. A protože to byl moc šikovný skřítek, tak mu ani moc dlouho netrvalo najít tu správnou rodinu. Rodinka, kterou si našel, měla jednu holčičku jménem Maruška. Maruška byla moc hodná a hezká holčička a navíc chytrá. Chodila už do školy. Zachumlánek se tedy zabydlel u Marušky v pokojíku. Každý večer si chodil hajnout k Marušce na polštář, ale musel dávat pozor, aby ho Maruška neviděla. To bylo ve skřítcích pravidlech. Nějaký čas to takto fungovalo docela dobře. Jenže pak se začal Zachumlánek nudit. Strašně moc se chtěl podívat do školy s Maruškou. Tak se jednou schoval v její aktovce. Jé, tam bylo nových věcí. A paní učitelka povídala moc zajímavé věci. Jenže jak byl Zachumlánek druh skřítka, co nám pomáhá usnout, tak Maruška spinkala i ve škole. Paní učitelka se moc zlobila. Když už to takhle šlo týden, tak si zavolala Marušky rodiče. Ti byli velmi překvapení, co to s Maruškou je. Navštívili teda paní doktorku, která ale na Marušce nic nenašla. Byla naprosto zdravá holčička. Zachumlánek byl moc smutný, že má kvůli jeho zvědavosti Maruška problémy. Ale ve škole bylo tolik zajímavých věcí. Rozhodl se tedy porušit jedno z nejpřísnějších skřítcích pravidel. Ukázal se Marušce v celé své kráse. Maruška byla nejdříve naštvaná, ale když viděla, jak moc ho to mrzí, tak ji zlost přešla. Maruška a Zachumlánek se dohodli, že Zachumlánek zůstane doma a co se Maruška naučí ve škole, naučí potom Zachumlánka doma. Maruška chodila do školy a už v ní nespinkala. Zachumlánek se učil doma. Rodiče i paní učitelka byli spokojení. A z těch dvou, se stali nerozluční přátelé. Díky Marušce byl Zachumlánek jeden z nejchytřejších skřítků.
Skřítek Klauník
Leontínka Abdúl, Veverušáci – ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249
Skřítek Klauník je moc veselý a vtipný skřítek. Žil v malé, ale velmi hezké vesnici, která se jmenuje Veslíkov. Skřítek jednoho dne vyrazil do světa a cestou narazil na vesnici Mračíkov. Ve vesnici skřítci jedli zdravě, ale nikdo se tam moc neusmívá. To se však skřítkovi nelíbilo, ale měl nápad, že je ve vesnici všechny rozesměje. To se jim ve vesnici moc líbilo. Jak řekl, tak učinil. Vesnici celou rozesmál. A už to bylo, jak si přál. Nyní už to bylo jako v jeho vesnici Veselíkov.
Za dva roky se skřítkem Klauníkem
Leontínka Abdúl, Veverušáci – ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249
Skřítkovi bylo 9 let a měl velikou oslavu. Přišli z okolních třech vesnic, ale i z Mračíkova. Ovšem, pozor, co to povídám, to už je Šťastníkov. A nyní už k oslavě. Dorazili z Malinové vesnice, přišli také dokonce z ze Slavíkova a Zpěváčkova. Vesnice Zpěváčkov na oslavě zazpívala, a to se Klauníkovi moc líbilo. Pak na pódium přišli zástupci vesnice Šťastníkov a ty Klauníkovi řekli, že mu moc děkují za to, že je rozveselil. Po oslavě si Klauník řekl, že ho vesnice motivovala k tomu, aby rozveselil celý svět. Tak 10. února vyrazil z vesnice do světa. Nakonec byl šťastný celý svět.
Autor: Květa Hrbáčková, ŠD Beroun - Závodí
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
