Děd Vševěd by se nyní jistě divil, protože mnohem rychleji než trpaslíci se v současnosti množí jakobysté. Na ty totiž narazíme naprosto všude. V práci, v rodině, v médiích. Jejich moc je tak veliká, že nás ovládají a je otázka času, kdy i z nás ostatních budou větší či menší jakobysté. A nebo ne? Je to jen na nás!

„Dneska ráno si dáme jakoby kafe, pak budeme jakoby pracovat, v poledne skočíme jakoby na oběd, pak budeme zase jakoby pracovat a potom půjdeme jakoby domů“. Když vám po příchodu do práce sdělí kolega tuto větu, tak se zaradujete. Těšíte se, že si odpočinete, potěší vás totiž příslib, že budete pracovat jenom jakoby. Takže budete práci pouze předstírat, no paráda!

Ale vzápětí se vyděsíte, protože si nepochutnáte na ranním kafíčku a ani na chutném obídku, vše bude pouze jakoby, tedy zdánlivě. Zdánlivě a jakoby jsou totiž synonyma. A co hůř, máte s sebou spacák a karimatku? Domů totiž půjdete jenom jakoby, tedy nepůjdete vůbec a budete muset v práci přenocovat.

Poezie Jaroslava Seiferta byla oceněna mnoho významnými cenami. V roce 1967 byl jmenován dokonce národním umělcem.
KVÍZ: Vyznáte se jako profík v českých spisovatelích a jejich dílech?

A do toho přijde šéf a dá vám povel, abyste šli na jakoby poradu. Nadřízený se musí poslouchat, subordinace je subordinace, to už věděl i legendární Josef Švejk, ale v tomto případě ho raději neuposlechněte a na poradu nechoďte jakoby, ale skutečně. Šéf jakobysta by totiž nepochopil, že jeho povel vlastně zněl, abyste na poradu přišli jen jakoby, tedy vlastně nepřišli. A za splnění jeho povelu byste paradoxně přišli třeba o prémie, a to ne jakoby, ale doopravdy. A to už není žádná sranda.

Ale teď vážně. Jde o novou jazykovou úchylku, zlozvyk, tendenci či módu? Nikoliv. Jde o jev starý tak, jako jsou staré jazyky. Jedná se totiž o takzvaná výstelková slova. Můžeme je také pojmenovat jako nadbytečná, vycpávková, bezobsažná, balastní či parazitická, někdy se jim říká slovní vata. V daném projevu nemají význam. Projevu je rozumět i bez nich a dokonce ještě mnohém lépe. Jakoby je dnes nejčastější, ale takových slůvek je mnohem více. Například jako, vlastně, prostě, normálně, prakticky atd. Někdo neustále říká respektive, jiní dokonce neexistující výraz respektivně.

Mezi balastní slova patří také to, které se vztahuje k sudokopytníkům. Ale na oslovení tohoto přežvýkavce, které je používáno po generace, jsme si tak nějak už skoro zvykli. Horší je to s novodobými výrazy, jako je například OMG (ou em dží). Jedná se o zkráceninu tří anglických slov „Oh my God“, což by se do češtiny dalo přeložit jako „Ó můj bože“. Ale to už je jiná a daleko rozsáhlejší „parketa“ hodná samostatného zamyšlení.

Zdroj: Youtube

Vraťme se k našim jakobystům. Překvapuje rozsah a rychlost šíření tohoto parazitického slova. A skutečnost, že je používáno také některými lidmi, kteří mají vytříbenou češtinu, živí se jazykem a přesto mu podlehnou. V jedné větě klidně toto slovo použijí dvakrát nebo třikrát. Oblíbený kolega jakobysta fenomén výstelkových slov přivedl k dokonalosti. On totiž vymyslel přímo výstelkovou větu! Ta zní „jestli mi rozumíš“. Alespoň má jistotu, že jeho hovoru či telefonátu každý porozumí. Jen časově se to poněkud protáhne.

Nedávno jsem mluvil s jiným kolegou, který během kratičkého rozhovoru toto slovo použil osmkrát! Když jsem ho na to s úsměvem upozornil, překvapeně konstatoval, že si neuvědomuje ani jedno použití. A jsme u „pudla“ problému. Balastní slova totiž používáme podvědomě a většinou si to ani neuvědomujeme. Jejich uživatelé je využívají coby výstelku hluchých míst ve větách, získávají tím čas. Časem se z toho stává rutina. A je to nakažlivé, přímo toxické. Občas jakoby také nevědomky použiji, což samozřejmě vzbudí obrovskou zlomyslnou až cynickou radost přítomných jakobystů!

Pro rigidní češtináře přidávám omluvu, že v tomto zamyšlení nerozlišuji jakoby bez mezery a jako by s mezerou. Ano, je tam nuance, ale to není předmětem mého zábavného a lehce edukativního pojednání. A co bylo poslední „kapkou“ k jeho sepsání? Rozhovor, až tragikomický, s jednou hvězdičkou českého showbyznysu, nyní se říká s celebritou, parafrázuji: „Můj jakoby přítel dostal jakoby rakovinu jakoby varlat, ale jakoby se vyléčil!“ Tak k tomu není třeba nic dodávat, je dobře že se vyléčil doopravdy.

Děti zase čeká diktát za diktátem, aby si zcela osvojily zákonitosti českého jazyka. A jak jste na to vy? Umíte správně doplnit připravené věty?
KVÍZ: S, z nebo vz? Dětem začíná škola. Zvládli byste to ještě bezchybně i vy?

Přátelé, „nekamenujme“ jakobysty. Já bych (a vy jistě také) přišel o většinu úžasných kolegů, o některé milované členy rodiny a také na sebe bych musel někdy hodit nějaký ten kamínek. Když jsem byl malý, bylo oblíbené výstelkové slovo „viď“. Vzpomínáte? Místo zuřivých jakobistů nám „vládli“ stejně zuřiví viďisté. Nyní po balastním slůvku viď „ani pes neštěkne“.

Parazitická slova přicházejí a odcházejí. A snad se dožiji doby, kdy jakoby skončí jako viď. A nejen jakoby, ale doopravdy! Náš mateřský jazyk je krásný a libozvučný, líbezný až přelíbezný. A módní slova jsou jeho kořením. Jen ho nesmíme překořenit!