Je pátek 10. ledna a děti školní družiny vyrazily na Městskou horu za svými kamarády medvědy. Již zdáli vidí, jak se hoši pohybují v prostorách medvědária. Otázka "Co to leze ze křoví?" byla na pravém místě. Když chlupáči zjistili, že se blíží dav dětí k jejich výběhu, vylezli z dáli a přišli k nám.

My se díváme na ně, oni na nás. Copak si asi myslí? Myslíme si, že nás určitě poznali. Začínají i nasávat vůni okolí a také se olizovat. Že by věděli, že jim děti z družiny nesou pamlsky a k tomu i dorty? Vítáme se s paní ošetřovatelkou. Ta o nás již předem věděla. Jdeme ke vratům výběhu ze spodní části ohrady. Ošetřovatelka nás vítá a my vítáme medvědy. A víte čím? No přeci známou písní Méďové!

Paní vychovatelka nás doprovází na kytaru a my zpíváme. Hoši sedí, dívají se na nás, ale i na paní ošetřovatelku. Jakoby věděli, že je to dnes pro ně ta pravá chvíle. Po písničce klukům přejeme a pak jen koukáme, jak umí mlsat. I mlaskání bylo slyšet. To asi tím, že Veverušáci z druhého oddělení vyrobili dobrý dort.

Pak přidáme ještě vitamíny z ovoce – banány, hrozno, přidáme ještě i piškoty. Kluci si zamlsali, ale ještě stále koukali, že něco zbylo. „Ano, zbyly dorty, ovoce a piškoty. Ale kluci, to zase až zítra. To nemůžete všechno. Bylo by vám špatně,“ promlouvá k nim ošetřovatelka.

Odcházíme do vyšších sfér medvědária. Předáváme zbytek pochutin a stále se nemůžeme s nimi rozloučit. Oni jsou tak krásní a jak nás sledují. Ale nastal okamžik odchodu, my se loučíme a klukům slibujeme, že zase přijdeme. Cestou zpět ještě přemýšlíme, o čem se dnes našim kamarádům asi bude zdát?

Květa Hrbáčková, vychovatelka školní družiny ZŠ Beroun - Závodí