Majitelé hořovického panství, Vrbnové Eugen I., Rudolf a Eugen II., zastávali významné úřady u vídeňského dvora, ale těžištěm jejich činnosti byla železářská výroba na Hořovicku, kterou dovedli k vysokému stupni rozvoje. Za hraběte Rudolfa (1761-1823) poutaly hořovický i jinecký zámek pozornost řady významných osobností z monarchie i z ciziny. Do vrbnovských železáren, prožívajících tehdy nejslavnější dobu svého vzestupu za ředitele Václava rytíře Rosenbauma a šichtmistra Pavla Fiedlera, jezdili pruští i saští odborníci, císař František, princ Ferdinand i arciknížata s četnými doprovody, také profesor techniky František Josef Gestner, slavný numismatik Mader a jiní.

Znamenitým bylo také hudební prostředí, o čemž svědčí hudební kroužek vytvořený kolem revidenta železáren Josefa Labora (1.2. 1790-6.6.1872) Laborové se objevují ve službách majitelů hořovického panství Vrbnů již od poloviny 18. století. Prvním byl Josef Labor, původně nadlesní na panství v Hostinném. Jeho syn, také Josef, byl hutním písařem a kontrolorem materiálu v Komárově. Z jeho manželství s Barborou, dcerou mrtnického mlynáře Václava Morávka, se narodil 1. února 1790 další Josef Labor, který se za vrbnovské podpory vzdělal a stal se hutním písařem a revidentem a nakonec i hraběcím tajemníkem. Bydlel v domě č.5 v nádvoří starého hořovického zámku. Hudební zájmy jej sblížily s rodinou hořovického kantora Antonína Slavíka (1782-1853), který právě do jeho památníku zapsal svoji Pjsen k Sw. Gilgj, patronu osady Horzowské. Později svého otce napodobil houslový virtuos Josef Slavík (1806-1833), jenž do Laborova památníku napsal Polonézu D dur i skladby další.

Stipendium od císaře pro mladého slepého virtuosa

Vedle hudebních aktivit ho zajímalo také ochotnické divadlo, vedl rozsáhlou korespondenci, uspořádal sbírku dopisů význačným adresátům Original Briefe berühmter Männer a nemalá je jeho zásluha na záchraně částí ke zničení určených hořovické zámecké knihovny a žerotínsko-vrbnovského archivu před prodejem panství v roce 1852. Revident Josef Labor se poměrně pozdě oženil s Josefou Wallnerovou (1812–1889), dcerou vojenského nadlékaře z Vídně. Dne 29. června 1842 se jim v Hořovicích narodil budoucí geniální klavírista, varhaník, hudební skladatel a pedagog Josef Paul Labor, který však ve třech letech oslepl a matka se s dětmi odstěhovala do Vídně, kde chlapec navštěvoval c.k. Slepecký výchovný ústav a Konservatorium der Gesellschaft der Musikfreunde. Jeho pedagogy byli především jeden z nejvýznamnějších a také nejvlivnějších pedagogů té doby Simon Sechter (1788-1867) a klavírista a Schubertův přítel Eduard Maximilian Pirkhert (1817-1881). Po třech úspěšných koncertech ve Vídni obdržel jednadvacetiletý virtuos od císaře stipendium 400 zlatých na tříletou koncertní cestu.

V letech 1863-1866 absolvoval turné velmi úspěšných koncertů po hlavních evropských městech, seznámil se s tehdy již také slepým hannoverským králem Jiřím V., jenž mu svěřil výuku svých dcer a jmenoval ho Královským dvorním klavíristou. Posléze se Labor usadil ve Vídni, povolání cestujícího virtuosa se však nikdy zcela nevzdal, spolupracoval s významnými evropskými sólisty (Joseph Joachim, Moritz Mildner), řadě z nich věnoval své skladby (František Simandl), a v plné síle oslavil 50. let své koncertní činnosti velkým koncertem ve Vídni (1913). Ke své práci však vždy potřeboval asistentku, která mu předehrávala nové skladby a zapisovala jeho kompozice. Zpočátku se tomuto poslání s láskou věnovala jeho matka, potom jeho sestra Josefína (1840-1923), provdaná za slavného vídeňského sochaře Wernera Davida, a nakonec jeho žákyně Rosina Menzel. Labor se rád věnoval rozsáhlé pedagogické činnosti (Julius Bittner, Alma Mahlerová, Arnold Schoenberg, Frank La Forge, slepý klavírista Rudolf Braun, Paul Wittgenstein…), třicet let učil na Israelisches Blindeninstitut ve Vídni, profesorem byl jmenován roku 1922. V roce 1874 se začal velmi seriózně zabývat hrou na varhany, studoval v Gmundenu u rodáka z Horní Plné, rytíře papežského řádu sv. Jiří, Johanna Evangelisty Haberta. Počínaje rokem 1879, kdy uspořádal ve Vídni svůj první varhanní koncert, byl považován nejen za skvělého mozartovského a beethovenovského klavírního interpreta, ale také za velkého varhaníka. Už jako Císařský a královský dvorní varhaník (od 1904) výrazně přispěl k rozkvětu neliturgické varhanní hudby a oživení zájmu své doby o hudbu historickou; v roce 1919 věnoval celý koncert skladbám Dietricha Buxtehudeho. Intenzívně skládal (přes 80 kompozic), byl členem Společnosti pro podporu německé vědy, literatury a umění v Čechách, účastnil se redakce Deutsche Tonkunst in Osterreich, spolupracoval na vydávání skladeb rakouských císařů (Kaiserwerke), vypracoval generální bas k houslovým sonátám Heinricha Ignáce Bibera a k Cestiho opeře Pomo d'oro. Dokonce vyvinul notové písmo pro slepce.

Když jeho žák Paul Wittgenstein (1887-1961) přišel v 1. světové válce o pravou ruku, Labor pro něj pohotově zkomponoval Sonátu pro housle a klavír jednou rukou a Klavírní kvintet pro housle, violu, violoncello a klavír jednou rukou (1916). Podnítil tak úsilí Franze Schmidta, Ernesta Walkera, Ericha Wolfganga Korngolda, Hanse Gála, Waltera Brichta, Rudolfa Brauna či Maurice Ravela vytvořit pro Wittgensteina skladby podobné. Ještě za skladatelova života byl založen JOSEF LABOR CHOR (1919) a v roce 1923 Svaz Josefa Labora s cílem propagovat skladatelovo dílo. Filozof Ludwig Wittgenstein (1889-1951, bratr slavného klavíristy) řadil hořovického rodáka Josefa Labora vedle Mozarta, Haydna, Beethovena, Schuberta a Brahmse mezi šest skutečně velkých skladatelů.

Komorní medailér Ferdinanda d’Este autorem skladatelovy hlavy

Josef Paul Labor zemřel 26. dubna 1924 a je pochován v čestném hrobě na Ústředním vídeňském hřbitově, autorem reliéfu skladatelovy hlavy na náhrobku je sochař Georg Ehrlich. Kdysi komorní medailér arcivévody Ferdinanda d’Este, chrastavský rodák Richard Placht, vytvořil Laborovu pamětní medaili, a 8. května 1928 byl ve Vídni pře Konzerthausem odhalen Laborův pomník; kamennou bustu vytvořil Fritz Hänlein. V květnu 1936 pojmenovali Vídeňané po slavném hořovickém rodákovi ulici. V posledním dvacetiletí dochází opět k oživení zájmu o umění a skladby slepého génia. Již na přelomu tisíciletí nahrál Laborovy varhanní kompozice Ian Coleman v Londýně, k vydání několika komorních skladeb přistoupilo v posledních letech nakladatelství Capriccio, holandský klavírista Folke Nauka, který v důsledku onemocnění přišel nedávno o pravou ruku, vytvořil The Wittgenstein project, kdy interpretuje právě skladby vytvořené už pro jednorukého Paula Wittgensteina, Josef Labor chor připomněl svého patrona v říjnu 2019 koncertem v Radio Kulturhaus ORF ve Vídni a jeho Mše D dur zazněla v listopadu 2019 ve vídeňském kostele sv. Ulricha k poctě sv. Cecílie, patronky duchovní hudby, hudebníků, zpěváků i slepců. Komorní Pěvecký Soubor Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice připomněl život a dílo geniálního hořovického rodáka koncertem Hommage à Labor v červnu 2012 v kostele sv. Jiljí v Hořovicích.

Zpívala Květuše Ernestová a KOPES, chrámové varhany z dílny proslulého varhanáře E. Š. Petra rozezněl a na Laborovo téma k variacím klarinetového kvintetu, op. 11 improvizoval varhaník svatomikulášského chrámu v Praze Přemysl Kšica. Naprosto unikátní je nedávno objevená nahrávka samotného Labora pořízená u Union of Austria kolem roku 1921. Fascinujících pět a půl minuty, kdy volnou větu z Beethovenovy Sonáty Dur interpretuje téměř osmdesátiletý Mistr, jenž se narodil pouhých patnáct let po smrti autora.

Květuše Ernestová