V devět ráno se nad řekou ještě válela mlha. Klepali jsme kosu. Pršely omluvenky od lidí, co měli přijít a nepřišli. Přesto se sešlo dost námořníků, aby loďstvo mohlo vyplout. Jen pěší vojsko bylo malé. Bylo zjevné, že musíme zvolit jeden břeh, na který se zaměříme. Pro první etapu vybíráme ten více frekventovaný pravý. Chcete si tipnout, jakých odpadků je kolem řeky nejvíc? Mezi těmi drobnými vedou papírové kapesníky, ubrousky a toaleťáky, najdete je i na úplně bizarních místech. Následuje plast. Láhve od piva, minerálek, od stáčeného vína. Naštěstí jen zřídka od nějakých nebezpečných chemikálií. Plechovky berou v pomyslném žebříčku třetí místo. Proč kuřáky baví cvrnkat špačky cigaret všude kolem sebe, nevíme. Doufáme, že s námi příště půjdou místní i přespolní rybáři. Většina těchto drobných odpadků jde zjevně na jejich triko. #sorryjako Na frekventovaných místech, typicky u mostů a lávek přes řeku, by se také vyplatilo přidat odpadkové koše. Třeba o mostu mezi Řevnicemi a Lety, to dává smysl.

Pokud jde o objemnější odpad, tak nestárnoucí klasikou jsou pneumatiky. Řadu z nich jsme nedokázali vyprostit. Často uváznou v jemném bahnu, kam se nedostanete lodí ani ze břehu. Věděli jste, že v Česku už funguje systém sběrných míst, kde lze sjeté pneumatiky odevzdat zdarma? Fakt není nutné je házet do řeky ani do lesa.
Další klasikou je stavební odpad. Máš stavební suť, zbytky betonu, velké papírové pytle, fólie, kabely, přebytečné dlaždičky a tak všelijak podobně? Šup s tím do řeky, když se nikdo nedívá. Takhle my to v Česku řešíme. Děsný. A úplně zbytečný.

Pokud jde o nálezy z kategorie kuriozit, našli jsme třeba koberec, několik cestovních tašek, přepravku na zvířata, proutěné křeslo, starý gril a taky kolo. To kolo jsme nechali ve stojanu U Kocoura v Letech, někomu možná ještě poslouží jako přibližovadlo k vlaku. Našli jsme také tajnou schránku Štěpánky a Elišky, které jsou "best friends forever". Nechali jsme ji tam, kde si ji dívky schovaly.

Po desáté dopolední už bylo jasné, že jsme to s počasím vyhráli. Mlha zmizela, sluníčko začalo hřát, a my postupovali vpřed po levém letovském břehu až do Dobřichovic. Starším "účastníkům zájezdu" by vůbec nevadilo posedět U Kocoura nebo na JEZu v Dobřichovicích déle. Ti mladší postupně odhodili teplé oblečení, brodili se vodou a prozkoumali místní atrakce (průlezky, houpací sítě, ruské kuželky atd.). Pro odpolední etapu od dobřichovického mostu k jezu v Mokropsech vítáme čerstvé posily. Volíme znovu pravý břeh. Očekáváme tu dost práce v souvislosti se závody rybářů, na tom levém ještě dobíhají tradiční trhy.

JAKÉ BYLO CELKOVÉ SKÓRE

Používali jsme převážně velké 240litrové pytle. Naplnilo se jich na sedmikilometrovém úseku celkem dvanáct, nepočítaje v to některé objemnější kusy odpadu (kolo, pneumatiky, křeslo apod.) Upřímně, čekali jsme to horší.

CREDITS

Nora Matějková, Bára Lánská, Štěpánka Buchtelová, Míša Lánská, Vítek Bacík, Vilém Bacík, Tomáš Landa, Simona Štorková, Alena Matějková, Zuzka Bacíková, Standa Kostiha, Míša Valešová, Markéta Šindelářová, Roar Lishaugen, Ondřej Matějka, Pavel Buchtele, Pavel Bacík, Martin Lánský.
Dík patří i Martě Svobodové a partičce z Campu Dobřichovice za půjčení lodí a fajné jídlo.
Též obcím podél řeky za ochotu pomoci s likvidací nasbíraného odpadu.
S výrobou a vyzdobením nového klíče na zamykání a odemykání řeky pomohli Lukáš Rut a Radka Wallerová s dětmi.

Autor: Martin Lánský, předseda spolku Na jedné vlně