Kliknutím zvětšíteO existenci kříže, který si již téměř nikdo nepamatoval, se členové koněpruského kulturního výboru dozvěděli šťastnou shodou okolností loni na podzim od tehdy 91 leté paní Milady Mičanové z Bítova, vnučky bítovského sedláka Josefa Nejtka, který nechal někdy okolo roku 1900 tento kříž na okraji svého pole „u starý koněpruský cesty“ postavit jako projev zbožné vděčnosti za uzdravení své vážně nemocné ženy. Krásný litinový kříž na podstavci ze zeleného lávového kamene tzv. diabasu pak na tomto místě stál mnoho desetiletí, a za tu dobu se prý u místních dětí vytvořil zvyk vždy o Velikonocích se k němu chodit pomodlit.
Původní kříž však navzdory své oblibě u místních lidí nepřežil období „radostného budování lepších zítřků“ a někdy v 50. letech 20. století ho kdosi zlomil. Obdobný osud ostatně v té době potkal i další tři kříže v Koněprusích. Potomci sedláka Nejtka pak celý zničený kříž z místa odstranili a zdálo se, že tím jeho historie nadobro skončila. Na kříž se na Bítově postupně zcela zapomnělo.
Jeho pozůstatky však nebyly naštěstí zlikvidovány, ale zachovaly se na jejich statku jako zázrakem až do dnešních dnů, kdy je tam objevili již zmínění koněpruští nadšenci. Tedy z původního kříže se dochoval pouze zdobený diabasový podstavec. Zlámaný kříž již bohužel ne.
Pomohl Pavel Hobza z Berouna
Shodou okolností se však na statku nacházel jiný, podobný, bohatě zdobený litinový kříž zhruba stejného stáří, a tak bylo možné celý soubor bez problémů opět zkompletovat. S návrhem na obnovu této zajímavé památky paní Mičanová ráda souhlasila, a tak nedlouho potom do osudů nešťastného kříže zasáhl další nadšenec, pan Pavel Hobza z Berouna, který se již léta ve svém volném čase zabývá vyhledáváním a renovacemi právě takovýchto sakrálních památek, které do naší středočeské krajiny po právu patří, ale které se v minulosti často stávaly terčem bezdůvodné lidské zloby.
Pan Hobza již má v Koněprusích na svém kontě zdařilou renovaci podobného kříže na místním hřbitově a s nabídkou rekonstrukce „Nejtkova kříže“ ochotně souhlasil. Zbytky bítovského křížku si v krátké době vyzvedl, aby ho po pouhých dvou týdnech dovezl překrásně zrestaurovaný zpět a za pomoci bítovských a koněpruských dobrovolníků usadil 10. 11. 2020 na jeho nové místo, jen pár kroků od toho původního. Jeho rychlá a precizní práce na kříži je o to obdivuhodnější, že ji opět, jak je jeho zásadou, provedl zcela zdarma, což je dnes opravdu věc zcela nevídaná. Je skvělé vědět, že se mezi námi ještě najdou takoví lidé.
Posledním krokem bylo logicky církevní požehnání kříže a navrácení mu tak symbolicky jeho původního duchovního rozměru. Tento obřad byl naplánován na počátek května 2020, na kdy připadlo 160. výročí narození někdejšího stavitele kříže Jesefa Nejtka. Z důvodu zákazu shromažďování v souvislosti s pandemií nemoci Covid-19 nicméně muselo být odloženo zhruba o měsíc. Odměnou za toto zdržení však bylo všem zúčastněným krásné letní počasí, které toho dne panovalo.
Návštěvníky akce nejprve uvítali členové koněpruského kulturního výboru, kteří poděkovali všem, kdo se na záchraně této památky podíleli a seznámili přítomné stručně s dávnými i nedávnými osudy kříže. Vlastního žehnání se poté ujal jáhen pražské arcidiecéze PhDr. Mgr. Ondřej Mrzílek, zástupce ředitele Arcibiskupského gymnázia v Praze na Vinohradech, a svého úkolu se zhostil opravdu působivě. Myslím, že účast na této slavnostní chvíli byla silným zážitkem nejen pro věřící v řadách přihlížejících, ale i pro všechny ostatní. Rozhodně však pro potomky Josefa Nejtka, z nichž někteří na tuto událost dorazili až z Chebu.
Dávná nespravedlnost byla tedy napravena a kříž navrácen tam kam patří a odkud neměl být nikdy odstraněn. Budete-li mít někdy cestu tím směrem, nelitujte malé zacházky a zajděte se na náš „Nejtkův kříž“ podívat. Je opravdu nádherný, stejně tak jako výhled na krajinu za ním.
Libor Kašička,
kronikář obce Koněprusy
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
