Od vedlejších spolucestujících se ke mně donesla poznámka, že toalety jsou tak luxusní, že je strach, jestli je bude umět člověk vůbec obsluhovat. V tu chvilku jsem si vzpomněla na veselé vyprávění mé kamarádky. „ A já jsem tam stála, napůl stažené kalhoty a ty elektronické dveře se stále dokola zavíraly a otvíraly, no nevykonala jsem“. Za několik minut se již vlaková souprava blížila do Rokycan.

Tady jsme vyhlíželi přistupující, hlavně předsedu Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Rokycany Pavla Moulise, který každoroční vycházku k Berounce za přezimujícími opeřenci organizuje. Připojili se i další, nejen příznivci svazu, ale také část stálé rokycanské základny. Cíl naší jízdy byla Plzeň - Doubravka. Před nádražím jsme se setkali s dalšími zájemci o tuto prestižní akci, kteří přijeli z různých i vzdálenějších míst, například z Tábora nebo Prahy. Více než 60 obdivovatelů přírody a 4 psy předseda Pavel Moulis uvítal a krátce seznámil s programem dne.

Bitva u Jankova z pohledu Jankovských žoldáků
Bitva u Jankova. Prohlédněte si bohatou fotogalerii a přečtěte si knižní recenzi

Společně jsme se jako jeden dlouhý had vydali k řece Berounce. Po cestě jsme si připomněli i další důvod naší vycházky a to mokřady. Akce byla po dohodě s Českou společností ornitologickou zařazena do série akcí, které mají připomenout podepsání tzv. Ramsarské úmluvy, k čemuž došlo 2. února 1971. Proto byl tento den vyhlášen Světovým den mokřadů. Dozvěděli jsme se také o nebezpečnosti ptačích lojových koulí v zelené síťce, do kterých se ptáci zamotávají nebo je dokonce pozřou.

U řeky Berounky, která je významným zimovištěm vodního ptactva, nás již zdálky vítalo kejhání husy domácí, která se tady vyskytuje již několik let a kterou jsme si důvěrně pro pobavení pojmenovali jako husu Svatomartinskou.

Doprovod ji dělala i krásná husa labutí, několik kachen i ochočená nutrie, která okamžitě přiběhla od příchozích vyžebrat něco dobrého k snědku. Po nezbytném focení a rozdání několika reklamních předmětů od ochránců jsme se vydali blátivou cestou, která vyústila na pěknou asfaltku nedaleko trati u Ejpovického tunelu, jehož náročná stavba údajně stála miliardu korun. Zanedlouho jsme se již dívali na údolí pod Bílou Horou a pozorovali několik druhů drobného zpěvného ptactva. Prošli jsme upravenou obcí Chlumek, kde jsme nemohli přehlédnout „okatého“ starého Trabanta, kterého jeho majitel nápaditě vyparádil.

Studentkám a studentům české barvy sluší.
OBRAZEM: Berounská zdrávka se oděla do českých barev. Fandí našim olympionikům

Všichni jsme se již těšili na malou svačinovou přestávku a na úžasnou vyhlídku na řeku, kde začíná naučná stezka Zábělá. Tady se nám podařilo spatřit dva orly mořské, což byl velký zážitek. Létali kolem, jakoby se nám chtěli předvádět. Pokračovali jsme v putování kus po lesní cestě, která vedla souběžně s původní železniční tratí Praha – Rokycany – Plzeň, vedla tak do roku 2017 přes Dýšinu a Chrást u Plzně. Po dokončení nového železničního koridoru s Ejpovickým tunelem byla část této trati v úseku Chrást – Plzeň-Doubravka zrušena. Nyní jsou již vytrhány koleje a bude se zde dělat cyklostezka, která by měla vést z Plzně Doubravky do Chrástu. Lesní cesta nás dovedla na další skalnatou vyhlídku, kde jsme obdivovali klikatící se Berounku. Bylo až neuvěřitelné, že po pár minutách jsme sešli na louku přímo k vodě. Pozorovali jsme s dalekohledy další ptáky létající v ptačích formacích. Z dálky jsme viděli jakoby hezky ojíněné stromy. Opak byl ale pravdou, byli jsme poučeni, že právě tady je hnízdiště kormoránů, kteří svým trusem stromy tak znečistí, že zbělají a poté odumřou.

Měli jsme za sebou již značnou část našeho zimního putování a tak přišla ta správná doba na opečený špekáček. Posilněni a patřičně vyuzeni kouřem jsme se vydali na poslední etapu našeho putování s vidinou dobré kávy a zákusku v Chrástu. Rychle jsme šplhali do příkrého kopce, který nás dovedl na zrušenou železniční trať a k vysněné kávě. Tady jsme se všichni mírně znaveni po cca 11 kilometrové trase sešli a také se rozcházeli do svých domovů, s pocitem krásně prožitého dne a se slibem příští rok zase půjdeme. Viděli jsme celou řadu zajímavých druhů opeřenců. Ovšem nejen to, přestávky na odpočinek byly doplňovány informacemi nejen o zde se vyskytujících druzích zvířat, ale i aktivitách rokycanských ochránců přírody.

Autor: Naďa Kolenská

Děkujeme za příspěvek! 

Kamenná lavice a stůl na Porostlém.
Tip na výlet: Putujte za tajuplnými menhiry pod Zvěřincem