Od vedlejších spolucestujících se ke mně donesla poznámka, že toalety jsou tak luxusní, že je strach, jestli je bude umět člověk vůbec obsluhovat. V tu chvilku jsem si vzpomněla na veselé vyprávění mé kamarádky. „ A já jsem tam stála, napůl stažené kalhoty a ty elektronické dveře se stále dokola zavíraly a otvíraly, no nevykonala jsem“. Za několik minut se již vlaková souprava blížila do Rokycan.
Tady jsme vyhlíželi přistupující, hlavně předsedu Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Rokycany Pavla Moulise, který každoroční vycházku k Berounce za přezimujícími opeřenci organizuje. Připojili se i další, nejen příznivci svazu, ale také část stálé rokycanské základny. Cíl naší jízdy byla Plzeň - Doubravka. Před nádražím jsme se setkali s dalšími zájemci o tuto prestižní akci, kteří přijeli z různých i vzdálenějších míst, například z Tábora nebo Prahy. Více než 60 obdivovatelů přírody a 4 psy předseda Pavel Moulis uvítal a krátce seznámil s programem dne.
Společně jsme se jako jeden dlouhý had vydali k řece Berounce. Po cestě jsme si připomněli i další důvod naší vycházky a to mokřady. Akce byla po dohodě s Českou společností ornitologickou zařazena do série akcí, které mají připomenout podepsání tzv. Ramsarské úmluvy, k čemuž došlo 2. února 1971. Proto byl tento den vyhlášen Světovým den mokřadů. Dozvěděli jsme se také o nebezpečnosti ptačích lojových koulí v zelené síťce, do kterých se ptáci zamotávají nebo je dokonce pozřou.
U řeky Berounky, která je významným zimovištěm vodního ptactva, nás již zdálky vítalo kejhání husy domácí, která se tady vyskytuje již několik let a kterou jsme si důvěrně pro pobavení pojmenovali jako husu Svatomartinskou.
Doprovod ji dělala i krásná husa labutí, několik kachen i ochočená nutrie, která okamžitě přiběhla od příchozích vyžebrat něco dobrého k snědku. Po nezbytném focení a rozdání několika reklamních předmětů od ochránců jsme se vydali blátivou cestou, která vyústila na pěknou asfaltku nedaleko trati u Ejpovického tunelu, jehož náročná stavba údajně stála miliardu korun. Zanedlouho jsme se již dívali na údolí pod Bílou Horou a pozorovali několik druhů drobného zpěvného ptactva. Prošli jsme upravenou obcí Chlumek, kde jsme nemohli přehlédnout „okatého“ starého Trabanta, kterého jeho majitel nápaditě vyparádil.
Všichni jsme se již těšili na malou svačinovou přestávku a na úžasnou vyhlídku na řeku, kde začíná naučná stezka Zábělá. Tady se nám podařilo spatřit dva orly mořské, což byl velký zážitek. Létali kolem, jakoby se nám chtěli předvádět. Pokračovali jsme v putování kus po lesní cestě, která vedla souběžně s původní železniční tratí Praha – Rokycany – Plzeň, vedla tak do roku 2017 přes Dýšinu a Chrást u Plzně. Po dokončení nového železničního koridoru s Ejpovickým tunelem byla část této trati v úseku Chrást – Plzeň-Doubravka zrušena. Nyní jsou již vytrhány koleje a bude se zde dělat cyklostezka, která by měla vést z Plzně Doubravky do Chrástu. Lesní cesta nás dovedla na další skalnatou vyhlídku, kde jsme obdivovali klikatící se Berounku. Bylo až neuvěřitelné, že po pár minutách jsme sešli na louku přímo k vodě. Pozorovali jsme s dalekohledy další ptáky létající v ptačích formacích. Z dálky jsme viděli jakoby hezky ojíněné stromy. Opak byl ale pravdou, byli jsme poučeni, že právě tady je hnízdiště kormoránů, kteří svým trusem stromy tak znečistí, že zbělají a poté odumřou.
Měli jsme za sebou již značnou část našeho zimního putování a tak přišla ta správná doba na opečený špekáček. Posilněni a patřičně vyuzeni kouřem jsme se vydali na poslední etapu našeho putování s vidinou dobré kávy a zákusku v Chrástu. Rychle jsme šplhali do příkrého kopce, který nás dovedl na zrušenou železniční trať a k vysněné kávě. Tady jsme se všichni mírně znaveni po cca 11 kilometrové trase sešli a také se rozcházeli do svých domovů, s pocitem krásně prožitého dne a se slibem příští rok zase půjdeme. Viděli jsme celou řadu zajímavých druhů opeřenců. Ovšem nejen to, přestávky na odpočinek byly doplňovány informacemi nejen o zde se vyskytujících druzích zvířat, ale i aktivitách rokycanských ochránců přírody.
Autor: Naďa Kolenská
Děkujeme za příspěvek!