Babička Gabriely, Barbora Antonie (1776-1852), byla dcerou chudenického rodáka, plánického kantora a varhaníka Jan Kryštofa Hůrky (1735-1818) z kdysi proslulého muzikantského rodu. Její strýc Jan František (1726-1795; Žinkovy, Blovice), bratranci Josef Ignác (1749-1784; Dobřany, klášter Teplá), František Matouš (*1754; Dobřany) a Jan Karel (1761-1823; Blovice) i bratr Antonín (1778-1824; Plánice) byli učiteli, skladateli a varhaníky v černínských a morzinovských službách. Bratr Josef Dominik (*1858-?) s obrovským nadáním a pohnutým osudem byl violoncellistou a pěvcem, a bratr František Václav (1762, Merklín-1805, Berlín) nejvýznamnějším tenoristou své doby, skladatelem, pedagogem, přítelem Wolfganga Amadea Mozarta a jeho manželky.

Babička Gabriely Barbora Antonie Hůrková se v roce 1795 provdala za učitele a varhaníka Václava Roubala (1768-1859); z jejich manželství se v roce 1806 v Kvášňovicích narodil Jan Roubal, Gabrielin otec. Už jako deputátní sládek liblínského pivovaru se Jan oženil v roce 1838 s dcerou sládka Josefa Macháčka Annou Barborou (1819-1872), a ještě v Liblíně se jim narodily dcery Marie (1840), pozdější klavíristka, a Berta (1841). Rodina se záhy přestěhovala do Radnic, kde spatřila světlo světa budoucí primadona světových operních scén Gabriela.

Děti ze školní družiny vhodily Moranu do Berounky.
Podívejte se: Děti ze školní družiny vhodily Smrtku do Berounky

Ani v Radnicích však rodina dlouho nepobyla – na podzim 1843 získal Jan pomocí svého bratra Václava, fürstenberského sekretáře, výhodnější postavení jako knížecí sládek v Nižboře, tehdejší Nové Huti, nedaleko Berouna. Roubal zde nalezl trvalé zaměstnání a dalšími dětmi obdařená rodina skutečný domov až do konce otcova života (1869). Po roce 1850 rodina bohatěji rozvinula styky se spřízněnou rodinou radotínského statkáře, revolucionáře a pozdějšího poslance Josefa Macháčka (1818-1870), který opustil Radotín a s rodinou se přestěhoval nejprve do Zdic, kde inicioval vybudování cukrovaru (1850), a později najal korunní statek a usadil se v zámku v Králově Dvoře.

Do spřízněného kruhu patřila i řevnická rodina Macháčkova tchána Václava Sklenáře, jejímž novým domovem se nadlouho staly Zdice, stejně jako rodině Macháčkova společníka a Sklenářova synovce Františka Skally, bývalého cukrmistra v Křimicích u Plzně. Zámek Králův Dvůr a později i Macháčkův pražský byt se staly kulturními a společenskými centry, kde bylo možno potkat Palackého, Riegra, Braunera, Baráka, Zeithammera, Sladkovského, Tyrše, Fügnera, bratry Tilschovy, Rudolfa Thurn-Taxise, Tonnera, Smetanu, Zvonaře, Nerudu, Palečka, Kavana, Ludevíta Procházku, Pivodu, aj….kromě řady příbuzných a přátel z okolí, jako byl Macháčkův hořovický bratr Jan, rodina tetínských Vojáčků, Bartelmusovi, Nittingerovi či zdický farář a skladatel P. Josef Vorel (1801, Opočno-1874, Zdice).

XXII.ročník Králodvorské Koruny
V Králově Dvoře se konala regionální pěvecká soutěž Králodvorská Koruna

V takovém prostředí vyrůstaly tři Roubalovy hudebně nadané dcery, Marie, Gabriela a Anna, i Macháčkova dvojčata, Terezie Marie (Nerudova Rézinka), Marie Terezie i mladší Jindřiška či pozdější proslulá tragédka Otylie Sklenářová-Malá. A tak se s dvojčaty Macháčkovými jako družičkami setkáváme 1. června 1862 při svěcení sokolského praporu, o týden později s celou společností při slavném sokolském výletu na Křivoklát, a také při českých oslavách třístého výročí narození Williama Shakespeara v dubnu 1864. Prvním hudebním vychovatelem Gabriely Roubalové byl uznávaný hudební pedagog, učitel v Nové huti, Liborin Tolman (1810-1881).

Její hlas při místních chrámových produkcích obdivoval kaplan u knížete Fürstenberga, křivoklátský vikář a inspektor obecných škol, Karel Ferdinand Hyna (1802-1881). V roce 1862 ji do své třídy přijal jako devatenáctiletou přední pražský pěvecký pedagog František Pivoda (1824-1898), a již v roce 1864 se rozhodl, že se s ní i přes devatenáctiletý věkový rozdíl ožení. Jeho naděje se ale pro odpor matky a sestry Marie nenaplnily. Gabriela však zůstala jedinou velkou láskou Pivodova života. V této době už mladá umělkyně bydlela v Praze a finančně ji podporoval Maxmilián Egon I., kníže z Fürstenbergu (1822-1873), majitel křivoklátského panství a poslanec českého zemského sněmu.

Oddíl Mladých ochránců přírody Bobříci si každý rok připomíná Světový den vody, který připadá na 22. března. 
Oddíl Mladých ochránců přírody Bobříci si připomněl Světový den vody

Den dvacátých druhých Gabrieliných narozenin, 10. únor 1865, přinesl konečně debut na jevišti pražského Prozatímního divadla v hlavní roli Leonory ve Verdiho Il Trovatore. V tom roce vystoupila ještě v několika dalších rolích, v říjnu zpívala se slavným uherským houslistou Ede Remenyiem v Brně na slavnostním koncertě k pátému výročí vydání Říjnového diplomu, v prosinci v pražské Umělecké besedě dueta ze Smetanovy připravované Prodané nevěsty. Na jaře dalšího roku se však rozhodla, že studia dokončí v Miláně u ředitele konzervatoře Laura Rossiho (1810-1885). Na sklonku roku 1866 debutovala v Mercadanteho Vestálce v milánském Teatro Carcano.

Následují další divadla, další role, další úspěchy…není bez zajímavosti, že v období Gabrieliných italských začátků působila na scéně Teatro alla Scala přeslavná primadona, a pak učitelka Emy Destinnové, Maria Loewe-Destin, rozená von Dreger (1838-1921), a to i v roli, ve které pak Gabriela excelovala po celém světě, v Meyerbeerově Afričance. V sezoně 1868-69 přijala nabídku impresária italské operní společnosti, patrně Bartolomea Merelliho. Jako primadona účinkovala ve Verdiho operách Ernani, Ballo di maschera, I due Foscari a Traviata, v Belliniho Normě a Náměsíčné, v Donizzetiho Lucrezii Borgie a Marii, dceři pluku, v Rossiniho Lazebníku i v Gounodově Faustovi.

#clanek|7499720

V dubnu 1869 zpívala na slovansko-italských koncertech ve Velkém divadle v Moskvě. Setkala se tam se svými krajany, basistou Josefem Palečkem a houslistou Ferdinandem Laubem. Na podzim toho roku uvažovala o návratu do Prahy, k dohodě s Prozatímním divadlem však nedošlo, údajně pro přemrštěné finanční požadavky pěvkyně, a Roubalová, nyní už LA BOEMA, definitivně zůstala na zahraničních jevištích. V Praze však vystoupila ještě v červnu následujícího roku, kdy v Novoměstském divadle zaskočila ve třech představeních za onemocnělou Emílii Bubeníčkovou. Tehdy již ji doprovázel domnělý otec jejího syna, skotský basbarytonista Enrico Campobello, který do jejího života vstoupil před časem v Itálii. V následujících létech, kromě Itálie, kde se díky impresáriovi Mangiamelemu setkala se slavnou La Destin i na jevišti (1870), zpívala v Rijece, Paříži či španělském Valladolidu. Jako primadona společnosti Raffaella Stefaniho (1834-1923), za kterého se provdala (Milán, 1876), od roku 1872 působila často ve filipínské Manile a absolvovala tři světová turné (Indie, Jáva, Filipíny, Čína, Japonsko).

Jistě speciálními byla vystoupení v salónech výstřední Lady Otway v Bologni (1875). V létech 1879-1881 jí poprvé tleskali v australském Sydney a Melbourne, kde krátce spolupracovala s Lysterovou společností, a na Novém Zélandu. Spolupráce s operní společností D. de Viva jí umožnila v listopadu 1882 debut v newyorské Academy of Music právě v roli Seliky v Meyrbeerově Afričance. V této sezóně se v Academy setkávala s proslulou Adelinou Patti (1843-1919), na scéně byla partnerkou slavného Giovanniho Tagliapietry (1846-1921), orchestr řídil Luigi Arditi (1822-1903). Obdivuhodné je její vystoupení v Bostonu s Boston Symphony Orchestra pod vedením oceňovaného George Henschela (1850-1934) k poctě Richarda Wagnera krátce po jeho smrti v únoru 1883. Zajímavá je také její americká činnost v Händelových, Haydnových a Mendessohnových oratoriích s TheodoreThomas Orchestra. V listopadu 1884 třikrát vystoupila v Praze, nyní už na scéně nového Národního divadla, jako Amélie a Selika; k angažmá opět nedošlo, tentokrát pro vysoký věk pěvkyně.

Kadovský viklan.
Tip na výlet: Kadovský viklan je nejhezčí v Česku. Váže se k němu řada pověstí

Vrací se tedy do Austrálie, kde se opět stává skutečnou operní hvězdou a následně pedagogickou i společenskou celebritou. Na podzim roku 1885 vystupuje v programu koncertu na rozloučenou budoucí proslulé náladové primadony Nellie Melby (1861-1931) před odchodem do Evropy. Pokračuje ve své spolupráci s Royal Melbourne Philharmonic Society, na jevišti vyniká jako nezapomenutelná Norma, e tutti quanti. Známé jsou její účast na prvních australských provedeních Dvořákových Stabat mater (29.9.1885) a Svatebních košil (říjen 1886), její úspěchy při Stoleté mezinárodní výstavě v roce 1888 či sopránová sóla při svěcení katedrály sv. Patricka v Melbourne roce 1897. Také vzhledem k finančnímu krachu svého manžela na Filipínách se začala věnovat i pedagogické práci a v roce 1901 se stala profesorkou zpěvu na The Melbourne Conservatorium of Music na University of Melbourne. V té době ji navštívil český cestovatel Josef Kořenský (1847-1938), jenž jí věnuje vzpomínku v cestopise K protinožcům (1904).

V roce 1908 popřála jako „půvabná stará dáma“ při krátkém setkání během jeho australského turné šťastnou budoucnost mladému houslovému virtuosovi Janu Kubelíkovi (1880-1940). Závěr bohatého života Gabriely Roubalové nebyl radostný. Již v roce 1906 ztratila jediného syna, stáří přineslo podobně jako jejímu dědovi, kantorovi Václavu Roubalovi, oslepnutí, a nakonec se přidalo i nádorové onemocnění. Zemřela ve svém domě v South Yarra v Melbourne 16. března 1922; manžel ji následoval 24. července 1923. Odpočívají na hřbitově Boroondara v Melbourne. Starší sestra Marie (*1840), klavíristka, žačka Liborina Tolmana v Nižboře a Bedřicha Smetany v Praze, a v letech 1866 a 1867 učitelka v jeho hudebním ústavu, působila po návštěvě Itálie, kde s Gabrielou vystoupila v Teatro Reggio Emilia (1870), v Praze jako soukromá učitelka hudby oblíbená díky Elišce Kounicové zvláště ve šlechtických kruzích a vedla také známý umělecký salón. Zemřela bezdětná, 14. 11. 1892 v Praze. Mladší Anna (1853-1935) se umělecké kariéry vzdala a provdala se do Sofie za berounského rodáka, revolucionáře a architekta, Ing. Jiřího Proška.

Berounští medvědi Kuba a Matěj.
KVÍZ: Jak znáte Beroun, jeho historii a zajímavosti?

Její vnučka Anna Vasileva byla uznávanou houslistkou a další vnučka Jarmila Jeřábková tanečnicí, choreografkou a pedagožkou a průkopnicí českého moderního tance a metody Isadory Duncanové. Z rodiny bratra Ing. Jiřího Proška, švagra Gabriely Roubalové, Bohdana Proška, pochází pěvkyně Elena Pipeva a kytarový virtuos a majitel múzické kavárny LA BOEMA v Radnicích, Jan Irving, syn Jana Roman Irvinga (1915-1997), československého letce, pilota 311 bombardovací perutě RAF. Gabrielu Roubalovou zachytil v roce 1923 malíř František Dvořák na imaginárním obraze „Bedřich Smetana mezi svými přáteli roku 1865“. Na jejím rodném domě v Radnicích byla roku 1967 odhalena její pamětní deska. Její život a pěvecké umění připomíná koncertní cyklus PO STOPÁCH GABRIELY ROUBALOVÉ součást rozsáhlého projektu ZÁMECKÁ NOKTURNA který začal v roce 100. výročí úmrtí umělkyně koncerty v Křivoklátě a Králově Dvoře a pokračovat bude i v roce letošním.

Květuše Ernestová, Základní umělecká škola Josefa Slavíka Hořovice