Jak známo z historie, bolševická říjnová revoluce se konala v listopadu a to sedmého, kdy v řadě podniků se tehdy „brávala“ dobírka a vedoucí v ten den svolávali pracovní poradu, když se už tak všichni sešli. Jenže! Ferda se na tomto aktívu přihlásil s tím, že by večerní slavnostní projev přednesl na zkoušku už teď, což vedoucí jaksi dost dobře nemohl odmítnout. Nelíbilo se to však kolegům, kteří měli po výplatě docela jiné plány a dříve než rudí námořníci dobyli Zimní palác byl vymyšlen ďábelský plán. Po dlouhé Ferdově řeči pochválili jeho projev s tím, že to se musí oslavit. Slavilo se celé odpoledne a každý si chtěl s Ferdou přiťuknout.

Večer se sešly okresní špičky i s důstojníky dočasně umístěných vojsk a po úvodních slovech předsedy OV KSČ byl přizván k mikrofónu i Ferda. Ochotné ruce jej vysadili na pódium a Ferda se pevně uchopil řečnického pultu. Rozhlédl se po naplněném sále a dojemně škytl: „Soudruzi, rád bych …“ Po tomto úvodu však nějak ztratil řeč i rovnováhu, mírně zavrávoral, nejistou rukou a dříve než upadl, zachytil se rudého závěsu. Ležel na pódiu, rudě přikryt a soudruzi dojatě šeptali: „Infarkt… kde je lékař?!“ Přítomný doktor se sklonil nad nehybným padlým mužem a jeho diagnóza vzápětí pronesená byla velmi stručná a výstižná: „rum“. Ferda se tehdy stal opravdovým hrdinou města, ale od té doby ho už soudruzi pro jistotu žádným projevem nepověřovali.

Autor: Vladimír Rogl