V odpověď na otázku, co má v životě smysl, vyměnila kariéru za tuto službu psím seniorům, byt za novostavbu se zahradou, to vše plánované pro život se psy. Impulsem byl TV pořad Chcete mě a následná spolupráce s Centrem pro zvířata v nouzi v Ústí nad Labem. Prosím, seznamte se:

Fenka Enie na mě v podstatě v útulku zbyla. Odrostlých štěňat, měli v tu dobu v útulku více, ale všechna se poměrně rychle rozebrala. Zůstala tam moje Enie, protože byla bázlivá a před všemi se schovávala, nikdo si jí tedy nevybral. Její bázlivost byla bohužel pozůstatkem špatného zacházení předchozích majitelů. Jelikož jí po předchozí domluvě měli v útulku pro mne připravenou v kanceláři. Neměla jsem to srdce jí z důvodu její bázlivosti odmítnout a jít si vybrat jiného pejska. Ona za to nemohla a vlastně mi jí bylo i hrozně líto, že si za svůj krátký dosavadní život musela toto prožít. Do auta mi jí museli naložit pracovníci útulku, protože ode mě se nenechala. Po cestě domů z Ústí nad Labem do Berouna se však něco zlomilo a při vystoupení z auta už byla 100% fixovaná na mě a ani se ode mě nehnula. Sice jsem to moc nechápala, protože já jsem řídila a Enie byla na zadní sedačce a tak jsem na ní za celou cestu ani nesáhla, ale ten malý posun mi udělal velkou radost. A tak to vlastně u mě všechno začalo.

K Enie jsem následně na konci téhož roku přibrala ještě Beku, fenku z útulku v Lysé nad Labem. A ač obě fenky onemocněly, tak jsme měli stále krásný a spokojený život. Enie – inkontinence, špatná funkčnost trávicího traktu, dysplazie obou kyčelních kloubů, Beka – šelest na srdíčků. Po několika společných letech jsme však zjistili, že už se nás do společného bytu 1KK více nevejde. Rozhodla jsem se tedy, že se vrátím zpět na Křivoklátsko, odkud pocházím a postavím si tam rodinný dům s velkou zahradou. Samozřejmě jako každý normální člověk chodím do práce a na vše si musím sama vydělat. Jednoduchými počty jsem zjistila, že splátky hypotéky, náklady domu, dojíždění, veterináře i krmivo jsem schopna pokrýt z výplaty a tak nic nebránilo začít si plnit sen.

Ač to sice několik let trvalo, tak sen se stal skutečností a v roce 2018 jsme se konečně stěhovali do nového domu s 4500 m2 zahradou. Já, Enie, Beka a kočka Nelinka a Lolitka. A když už jsem měla dost velký dům, proč bych nedala nový domov dalšímu pejskovi, tentokrát bych mohla dát domov nějakému staršímu pejskovi, kterému by stačila zahrada.

Následoval tedy Beník z útulku v Lysé nad Labem (zprostředkovaný Vendulkou Wolfovou z organizace Psí senioři v nouzi) – hluchý, se syndromem caudy equina, následně Kubík (Psí senioři v nouzi) – bohužel věkem již byl hluchý, slepý, dementní, špatné zadní tlapy, Dareček (Psí senioři v nouzi) – dysplazie kyčelních kloubů, Lumpík (Dogplanet – útulek Mělník) – slepý, hluchý, dementní, neustále se točil jen dokola. Bohužel mi velice krátce po sobě odešly kočka Nelinka a Lolitka, a po nějakém čase je následovala Beka, Dareček, Lumpík a Kubík. Jejich odchod byl způsoben nemocí nebo věkem. Abych byla schopná každý odchod mého zvířátka přežít, brala jsem to tak, že odešel, aby uvolnil místo někomu jinému.

Po úmrtí kočiček se ke mně zatoulala kočka Minda, která u nás již sama zůstala. Následně jsem adoptovala Ejmy a Bobinku z organizace SOS Animal. Jednalo se o bonus dvou za cenu jedné, neboť jsou i přes velikostní rozdíly na sobě velmi závislé a byl tedy velký problém najít jim domov společně. Já doufám, že holky doplní moji základní smečku, ve které už zůstala jen Enie a budou mi oporou při adopcích starých pejsků. Poté jsem adoptovala Delinku (Psí senioři v nouzi) s obrovskou strachovou agresí, která bohužel měla rakovinu a zemřela po 2 týdnech.

Někdy je prostě adopce na delší dobu, někdy bohužel na kratší. Uvědomila jsem si, že mě v životě naplňuje a dělá neskutečnou radost, když vidím pokroky a spokojenost v očích zvířat, kterým jsem mohla dát nový domov a alespoň trochu jim v jejich životě pomoc.

Bohužel starší a nemocní jedinci moc velkou šanci najít nový domov nemají. Neustále uklízíte, perete, jezdíte k veterináři, přebalujete pleny, jediné co neustále kupujete, jsou výběrové nebo dietní granule a maso, léky, některé psy nosíte ven a zase dovnitř, umýváte je, některé krmíte. Do toho všeho ale musíte pracovat, jako každý jiný člověk, protože to všechno musíte zaplatit. Na dovolenou můžete zapomenout, protože co kdyby se některému zvířeti zdravotní stav zhoršil. Vzala jsem na sebe tu obrovskou zodpovědnost být s každým zvířetem až do konce a ještě ke všemu rozhodnout kdy ten konec nastane, tak prostě musím i když to není nikdy lehké.

…A tak bych touto cestou chtěla paní Jiráskové alespoň částečně odlehčit v podobě takzvanému dvoukoláku, který by si přestavěla dle svých potřeb a nemusela se s těžkými psy a dalšími, co u ní najdou domov, nosit v rukou. Veškerá sponzorská spoluúčast je vítána.

Autor: Vladimíra Hamousová