Rád putuju po břehu Berounky. Proč nepřiznat, že stále víc. Vždycky jsem si Lebedi v kopcích. Pěšky, na kole. Berounka teče v pěkném údolí, vidím kopce, na které nemusím šplhat upocený s vyplazeným jazykem. Dobře vím, že se jedná náhražku, ale cesta je mimořádně malebná. Síly ubývají každým dnem. Tentokrát se společně podíváme do Srbska.

V době, kdy jsem měl děti, se kterými jsem obrážel výletní místa, to jest za vlády komunistů, se do "Jugošky" dostali jen někteří šťastnější. Přesvědčoval jsem svoje potomky, že v českém Srbsku jsme vlakem za necelou hodinu a že je tady hezčí. Co je hezké je relativní, ale mně se podařilo přesvědčit i sama sebe.

Kdysi byl jediným spojením obou břehů přívoz. 6.dubna 1936 jej použil při své cestě z Tetína prezident Masaryk. V roce byla postavena lávka pro pěší., kterou v roce 1981 strhla velká voda. Ještě v témže roce byla postavena nová lávka, která již sloužila také pro auta. Tuto lávku zničila povodeň v roce 2002. V roce 2003 byla slavnostně otevřena nová bytelná stavba, most. Pokud se nepletu, tady stříhal pásku tehdy fungl nový prezident Klaus.

Hotel U Berounky. Mám i starší fotku, ale tam se do porovnání nedokážu vtěsnat. Tahle hospoda bývá až přeplněná, cyklistů a pěších mraky. Já jezdím raději přes vodu do hospody, je skromnější zařízení, nižší ceny. Jen zarputilým nekuřákům se nelíbí, že hospoda je venkovského typu.

Kaple Svatého Ivana. Barokní kaplička se zvoničkou stojí na návsi. Za nacistické okupace byl zvonek, který nese letopočet 1755, zabaven. Po válce se ho podařilo nalézt mezi jinými zvony, určenými k přetavení. Byl slavnostně vrácen na kapličku.

Autor: Václav Víšek, Vencovy pindy