"Pohlednice zachycuje berounské náměstí dva roky poté, co byla slavnostně otevřena nová radnice. Její historie sahá až k roku 1509. Po požáru města v roce 1561 došlo k její nákladně přestavbě kameníkem Jiříkem Táborským. Výzdoba byla dílem malíře Jana z Prahy. Současnou podobu získala radnice v roce 1903, kdy byla zrekontruována podle návrhu berounské rodáka Františka Coufala. Realizací jeho projektu získala podobu, která adekvátně reprezentovala význam i ambice města.

Král Přemysl Otakat II. dobře věděl, proč nechal založit další královské město na strategickém místě, kde významná komunikace spojující Praha s Plzní nejsnáze překonávala tok řeky. Nově vysazené Veroně dal její lokátor čtvercový půdorys, nechal jí obehnat důmyslnými hradbami a opatřil ji vším, co náleželo k výbavě každého středověkého města - tedy pochopitelně i kostelem. Ten byl postaven v nejvýše položeném rohu obdélného náměstí brzy po založení města a zasvěcen Sv. Jakubu staršímu.

Palackého ulice dostala název v osmdesátých letech 19.století. Šlo o bezpochyby o vyjádření úcty a obdivu k mimořádné osobnosti české historie. Beroun se k Františku Palackému manifestačně přihlásil velkolepou oslavou jeho nedožitých osmdesátin v roce 1888.

Plzeňská brána. Málo měst v Čechách bdělo s tak chvalitebnou úctou jako Beroun o zachování svých starých zdí, bašt a věžních bran. Na pohlednici je zachycena Plzeňská brána, kterou od roku 1737 zdobí nápis, nabádající k myšlenkám na věčnost. Nejprve to byl latinský chronogram česky znějící Obnovený ukazatel, který míří ke všedním hodinám, nás zastavuje, abychom v srdci pamatovali na dny věčné. Současné memento se shoduje s tím, které nám nabízí stará pohlednice. Bránu dotváří od poloviny 19.století."

Václav Víšek, Vencovy pindy