Rád putuju po břehu Berounky. Proč nepřiznat, že stále víc. Vždycky jsem si Lebedi v kopcích. Pěšky, na kole. Berounka teče v pěkném údolí, vidím kopce, na které nemusím šplhat upocený s vyplazeným jazykem. Dobře vím, že se jedná náhražku, ale cesta je mimořádně malebná. Síly ubývají každým dnem. Tenhle soubor srovnávacích fotek jsem nedělal najednou. Odhaduju, že mezi první a poslední fotkou uběhla doba dvou měsíců.

Zadní Třebaň
Náves s barokní kapličkou a zvoničkou svatého Jana Nepomuckého z roku 1730, kterou nechal před svým statkem postavit Jiří Šamanský, vrchní rychtář karlštejnského panství.

Hostinec Aloise Veselého, vydavatele této pohlednice. Hospode pamatuju jako U kapličky. Je zavřená asi tři roky. Dokonce tu i dobře vařili. Venkovská hospoda. jestli účinkovala hygiena? Nebo konkurenční hospoda přes ulici? Ač na mých fotkách se občas vyskytuje můj bicykl, pak musím upozornit, že kolo na pohlednici z roku 1926 není moje.

Hlásná Třebaň
Náves. Teprve při druhé návštěvě jsem po dlouhém mordování pochopil, že barák vlevo s dřevěným štítem není tentýž jako kdysi. Zjevně stával blíž kapličce.

Pohled z návsi - silnice, která rovně vede na Mořinu, před hospodou (žlutý barák) uhýbá směr doleva, do Karlštejna.

Autor: Václav Víšek, Vencovy pindy