Plzeň – kolébka rodu v Čechách

Původ rodu Haanů byl do nedávného objevu dosud neznámé erbovní listiny částečně zahalen rouškou tajemství. Otec Jana Kryštofa Haana, Baltazar Haan sloužil jako mušketýr v řadách císařské armády a účastnil se mnoha válečných střetnutí. Jeho vojenská kariéra se odvíjela takříkajíc od piky. Nejprve konal mnoho let službu s mušketou jako řadový voják, poté byl povýšen na kaprála. V roce 1645 utrpěl při obléhání Řezna několik válečných zranění. V armádě sloužil mnoho let a jeho zásluhy byly nakonec odměněny povýšením do hodnosti poručíka s možností usadit se v kurfiřtském městě Mohuči, kde byl posléze přijat do řad tamních erbovních měšťanů. Uzavřel sňatek s Kateřinou Bergerovou, dcerou měšťana Petra Bergera z Frankfurtu nad Mohanem. V tomto městě se narodil jejich později nobilitovaný syn a zakladatel rodové slávy Jan Kryštof Haan.

V mládí se mu dostalo důkladného vzdělání. Nejprve absolvoval na univerzitě v Mohuči přípravné studium filozofie, poté studoval filozofii na pražské univerzitě a dosáhl zde bakalářského a magisterského stupně. Posléze se vydal do světa na zkušenou – získal hodnost magistra ve Welschlandtu, tedy v tzv. francouzském Švýcarsku. Svoji pouť za vzděláním zakončil v Bologni, kde vystudoval medicínu a anatomii. V roce 1672 mu byl udělen doktorský gradus.

Donedávna nebyl přesně znám rok jeho příchodu do Plzně. Dříve byl brán v potaz letopočet 1674, neboť v městských knihách lze v údajích vztahujících se k tomuto roku nalézt zápis o úmrtí jeho malé dcerky Anny Kateřiny. Tuto datovou hranici však lze na základě údajů v nově objevené erbovní listině posunout do roku 1672. Plnoprávným plzeňským měšťanem se lékař a fyzikus Jan Kryštof Hon, také tak někdy zněla podoba jeho jména, stal až dne 17. ledna 1681. Toho roku zakoupil v Plzni dům č. p. 10 na rohu Saské a Veleslavínovy ulice. Měšťanství bylo uděleno i jeho třem synům – Karlu Josefovi, Petru Jindřichovi a Rudolfu Františkovi. Další potomci Jana Kryštofa Haana – dcery Eleonora, Anna Barbora a nejmladší syn Kryštof Václav již spatřili světlo světa jako osoby měšťanského stavu. Jan Kryštof Haan dosáhl značné prestiže spojené s výkonem svého povolání. Vyznamenal se zejména příkladnou obětavostí, s níž pomáhal v plzeňském lazaretu eliminovat následky morové epidemie, která zachvátila České království v roce 1680.

Jeho věhlas přesáhl hradby Plzně i jejího okolí. Za své zásluhy byl císařem a králem Leopoldem I. povýšen do šlechtického stavu Království českého, což platilo i pro jeho manželské potomky v mužské i ženské linii. Nobilitace byla udělena ve Vídni dne 19. června 1694 a Jan Kryštof Haan obdržel predikát von Löwenberg. Byl mu udělen erb, který byl navržen tak, aby jeho celková podoba obsahovala figury užívané v erbech, jejichž nositeli byli již dříve jeho rodiče. Život Jana Kryštofa Haana se uzavřel již následujícího roku, zemřel dne 18. září 1695 v kruhu své početné rodiny. Jeho manželka Ludmila roz. Štorková jej přežila o devatenáct let a zesnula v roce 1714. Pozůstalost obou manželů byla oceněna na 9000 zlatých. Sestávala se z nemovitostí – obytného domu č. p. 10, dvou chalup, pozemků – čtyř zahrad, chmelnice, louky u Lochotína a také z hotových peněz a klenotů. Manželský svazek Haanových byl požehnán sedmi potomky – čtyřmi syny a třemi dcerami.

Autor: Stanislav Vaněk, nezávislý publicista