Skoro každý rok jsem jezdíval na vánoční trhy do Vídně. V ten čas byl ve Vídni hrozný problém zaparkovat, a tak jsem nechával auto u Prátru a odtud jsem jel do středu metrem. Jenže časy se mění. Skončily šilinky, metro zdražili na 2,80 eura a navíc si člověk nemohl dát ani ten hrníček svařáku. Tak jsem začal jezdit s turisty autobusem.

Celodenní výlet vycházel na 400 Kč, cestou jsem se vyspal a ve Vídni najednou bylo na všechno dost času. Už jsem nechodil jenom v davu mezi stánky. Začal jsem si procházet i okolní ulice, krásně vyzdobená náměstíčka, kostelíčky s jesličkami a tak jsem objevil spousty zajímavostí. Praha taky přeci není jen Hrad a Staromák.

Ilustrační foto - Mikuláš, anděl a čert.
Mikuláš s čerty a anděly dorazí do berounského muzea, dorazí i samotný Lucifer

Snad takový největší zážitek byl, když se mně podařilo dostat na vánoční koncert do vídeňské radnice pro místní smetánku. To jsem si zašel na pravý vídeňský telecí řízek přes cely talíř do radničního sklepení a jeden tamní slovenský číšník mne tam propašoval. Bloudil jsem tam po chodbách a nádvořích a chvíli mně trvalo, než jsem našel ten velikánský hlavní zasedací sál. Sál byl nádherný. Lidí tam bylo mraky, obložené mísy a pití zdarma, taky jsem se osmělil a párkrát si zobnul.

Až teprve když jsem odcházel, zjistil jsem, že se tam hodně lidí motá kolem takové prosklené bedny. Později jsem si všimnul, byl na ní z boku nápis něco jako Charita. Tenkrát jsme na to nebyli ještě zvyklí. Člověk se neustále učí a poznává nepoznané, ale zážitek to byl veliký a na tu úžasnou poznávací návštěvu vídeňské radnice jen tak rychle nezapomenu.

Autor: František Hormandl

Děkujeme za krásnou vzpomínku!

Advent je tu.
Adventní kulturní přehled