Pro mnohé bylo překvapením, že se v sobotu 21. května v sedm hodin ráno nasedalo do pěkného červeného dvoupatrového autobusu. Bylo to proto, že zájem občanů byl tentokrát opravdu hodně velký, jelo nás 75. Aby byla cesta zajímavá, vymyslel náš průvodce, že pojedeme tak, abychom mohli cestou poznávat zajímavé mosty. Obdivovala jsem řidiče autobusu Standu Hrubého, který s autobusem za 14 milionů bravurně zvládal lesní úseky plné zatáček. Prvním mostem, kterým jsme na naší cestě projížděli, byl Vestecký. Vestecký most najdeme asi 20 km západně od Příbrami, postaven byl v roce 1936. Tento železobetonový most přes řeku Vltavu je dlouhý 229 metrů. Vozovka na mostovce je široká 5,20 metru, po jejích obou stranách jsou chodníky široké 1,3 metru. Výška horního okraje parapetu nad hladinou Vltavy je 11 metrů. Vzhledem k pozdějšímu vybudování přehrad vltavské kaskády již vesteckému mostu přes Vltavu nehrozí nebezpečí poškození vysokým stavem vody.

Jarní zoo je plná mláďat: První potomci nového chovného páru vlků hřivnatých – dvouleté samice Luny a tříletého samce Váni – dovádějí už i před zraky návštěvníků.
Tučňáci, vzácna selata i v přírodě vyhynulí bažanti. Jarní zoo je plná mláďat

Za několik kilometrů začalo lemovat silnici několik rybníků, a když jsme míjeli ten největší Rožmberský, bylo jasné, že za chvilku jsme v Třeboni. Tady jsme měli naplánovanou jízdu lodí, po druhém našem největším rybníku s názvem Svět. Žel pro nedostatek vody loď nemohla vyplout. Prošli jsme se tedy alespoň parkem a po hrázi rybníka a konstatovali, že tak málo vody, jsme tady ještě neviděli. Navštívili jsme nedalekou Schwarzenberskou hrobku, kde jsme díky její stálé teplotě 14 stupňů na rozdíl od průvodkyně, které přišla v zimním kabátě, pěkně vymrzli. Za prohlídku ovšem určitě stála.

Do samotného centra Třeboně vedou tři hlavní cesty, které lemují mohutné brány. My jsme prošli Novohradskou a přesunuli se k nedalekému honosnému renesančnímu zámku, kde jsme měli objednanou prohlídku. Třeboňský zámek je jedním z největších zámeckých komplexů v České republice. Knížecí rod Schwarzenbergů vlastnil zámek až do roku 1940, kdy jej zabralo gestapo. Počátkem dvacátých let, po první pozemkové reformě, Schwarzenbergové zámek opustili a poté sloužil po několik let jako hotelové zařízení. Po válce v roce 1945 byla nad zámkem zavedena národní správa a v roce 1947 byl třeboňský zámek zestátněn. Na nádvoří právě probíhala automobilová výstava veteránů, což nám ještě zpestřilo program.

Nestačili jsme se ale jít podívat na vyhlášené lázně Aurora, protože od centra jsou poněkud vzdálené. Někdy příště určitě navštívíme i Bertiny lázně. Nemohli jsme si nechat ujít procházku městem, kde centrem celé městské památkové rezervace je náměstí. Obklopené je měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty. Nejvýznamnějším objektem je stará radnice, z jejíž 31 metrů vysoké věže je krásný výhled do okolní krajiny. Z její výše jsme si vybrali i jednu z mnoha restaurací, kam jsme si zašli na oběd. Čas rychle ubíhal a na nás čekal odjezd.

Kanoisté z z klubu GA & PA Canoe Kajak School na závodech v Nymburku.
Bravo! Mladí kanoisté od Berounky vybojovali zlatou a tři stříbrné medaile

Další ale i poslední zastávkou bylo lázeňské město Bechyně. Kdo měl zájem, využil komentované prohlídky kostela Nanebevzetí Panny Marie nebo procházku po městě s průvodcem. Při vjezdu do Bechyně jsme jeli po mostě Duha. Tento železobetonový obloukový most se klene nad hlubokým údolím, postaven byl podle projektu Ing. E. Viktory. Stavba trvala jen 4 roky. Dokončen byl roku 1928, slavnostní zahájení provozu připadlo na desáté výročí vzniku naší republiky 28. října. Svým devadesátimetrovým rozpětím a výškou třicet osm metrů nad hladinou Lužnice skutečně připomíná oblouk duhy. Na jeho stavbě pracovalo na 400 osob. Bylo zapotřebí 2 200 m³ dřeva, 2 500 tun cementu a 500 tun železa. Most patří k nemnoha stavbám, které sdružují silniční a železniční dopravu. Přijíždí-li vlak od Bechyně, je povolen současný provoz automobilů. Přijíždí-li vlak v opačném směru od Tábora, je souběžný průjezd silničních vozidel zakázán. Všichni jsme se přesvědčili, že nejkrásnější pohled na most je ze zámeckého parku nebo klášterní zahrady, na okraji strmého skalnatého srázu. Na hezky upraveném náměstí jsme neodolali a před zpáteční cestou domů se občerstvili dobrou kávou a zmrzlinou.

Za pár kilometrů jsme mohli obdivovat třetí a na naší cestě poslední ze zajímavých mostů a to Žďákovský most. Délka mostu činí 542,91 m. Hlavní oblouk o rozpětí 379,6 m podpírá konstrukci, po níž vede dvouproudá silnice ve výšce 50 m nad hladinou Orlické přehradní nádrže. Most se začal stavět v roce 1957 a se čtyřletou přestávkou během stavby byl dokončen roku 1967. Ocelový obloukový most, překonává řeku Vltavu v místech Orlické přehrady, je součástí silnice spojující Tábor s Plzní.

Adaptační skupina ukrajinských dětí působí v Hořovicích.
V Domečku Hořovice našla zázemí adaptační skupina pro děti z Ukrajiny

Toto vše jsme se dozvěděli od našeho šikovného průvodce Josefa Sklenáře, který nás zároveň vyzval, abychom vznesly náměty, kam bychom se chtěli ještě podívat. Současně nám dal také ke zvážení uskutečnění dalšího a to zářijového zájezdu do Náchoda, Polska a kladrubského hřebčína. Dle ohlasů přítomných se dá očekávat, že zájezd se uskuteční a bude opět zajímavý, tak, jako mnohé zájezdy před tím.

Autor: Naďa Kolenská