Myšlenku pana Horvátha se rozhodl zrealizovat Spolek Horovize. Kolem 13 hodiny se pomalu zaplňovalo hořovické náměstí natěšenými návštěvníky. Ti si mohli u několika stánků vybrat z různého občerstvení i nezbytné cukrové vaty. Kromě zabijačkových výrobků nabízel například stánek Horovize i dobroty, které nezištně napekly hořovické hospodyňky (z výtěžku pak zaplatili kapelu). Pro děti bylo připraveno maňáskové divadlo Brtník a dětský koutek Terakoťané, nebo zábavné soutěže, odkud si za odměnu děti odnášely různé sladkosti, vše pod taktovkou Milana Horvátha. Komu ani toto nestačilo, mohl si opodál vyzkoušet třeba zručnost při střílení z malé kuše.

Před 14 hodinou se začaly také scházet masopustní masky. Všechny přítomné pozdravily a přivítaly také ve slušivých kostýmech ženy ze spolku - Věra Veverková a Marcela Flídrová. Přehlédnout se nedala několikametrová ústřední masopustová postava Bakchuse, kterou vyrobili manželé Pražákovi, přičemž Radka Pražáková také přítomné seznámila s významem masopustu. K dobré náladě vyhrávala známá kapela Třehusk.

Ponocný zatroubil na roh a upozornil, že nadešel čas, aby maškary požádaly starostu města o svolení k masopustnímu reji. Starosta souhlasil a s předáním symbolického klíče od města, započala masopustní veselice. Maškary se společně s kapelou i přihlížejícími návštěvníky vydaly na průvod historickou částí města zvanou Žižkov, kde v jeho uličkách měli někteří obyvatelé pro průvod připravenou nejen skleničku, ale i občerstvení, což bylo od nich opravdu milé. Dle zvyku si potom hostitelé s maskami zatančili. Podle dávné tradice si měli zatančit s medvědem, aby jim jako symbol plodnosti zajistil dobrou úrodu.

Cesta některými kamennými uličkami byla ale celkem náročná hlavně pro basistu nebo nosiče velikého Bakchuse. Kdo nešel v průvodu, bavil se na náměstí, tam vyhrávala harmonikářka Marcela Šlosarová. Kolem 17 hodiny se všichni na náměstí sešli, aby pochovali Bakchuse, boha vína a radovánek neboť má nastávat půst. A tak se i za tónů smuteční písně stalo.

Skončila tak další z vydařených akcí, který spolek v posledních dobách pořádal. Nejen díky pořadatelům, ale i lidem, kteří se dostavili v maskách, a že jich málo nebylo, svitla naděje, že by se tato dávná tradice i v Hořovicích obnovila. A k vyhlášenému Cibulovému jarmarku by se mohla přidat do budoucna i masopustní veselice. Když jsem již mínila Cibulový jarmark, patřilo by se velmi poděkovat všem, kteří si dali práci a pro průvod maškar připravili občerstvení. Jedni z nich byli také manželé Eva (předsedkyně místních zahrádkářů) a Jaroslav (bývalý dlouholetý předseda ZOČZS) Grossovi. Ti připravili pohoštění opravdu velkolepé.

V roce 2010 byly masopustní průvody s maskami na Hlinecku zapsány na Listinu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Ústřední postavou je Bakchus (bůh přejatý z řecké mytologie pod jménem Dionýsos), který je bohem vína a radovánek. Začátek masopustu je daný svátkem Tří králů a končí dnem před Popeleční středou. Vzhledem k tomu, že Velikonoce se každý rok musí odpočítávat, tak se stejně odpočítává i konec Masopustu.

Masopust má v dnešní době hned několik významů, a proto se i liší způsob, jak ho lidé slaví. Jedno má ale společné – právě v tomto období roku bychom se měli zříci masa.

Autor: Naďa Kolenská

Děkujeme za příspěvek!