Měl jsem ale na mysli docela obyčejný dopis, od někoho, kdo na nás pomyslel, sedl ke stolu a své myšlenky, nápady, prosby převedl na papír. Generace dříve narozených takové situace dobře pamatují. Když se ohlédnu zpátky, tak je naprosto zřejmé, že ručně psaný dopis jsem dostal, ani nevím kdy, tedy hodně dávno. Opravdu si to nepamatuji, ale moje paměť je už hodně děravá. Jenom si uvědomuji, že každá obálka vlastně skrývala malé tajemství a patřila mezi nádherná překvapení. Budete zřejmě souhlasit, že takovou první informaci už někdy nabídla obálka, rukopis mohl prozradit autora dopisu, ale ne pokaždé. A vlastní otevření dopisu se stávalo malým obřadem, všemu předcházelo těšení a převažovala radost nad obavami. Možná se našli jedinci, kteří obálku rychle a surově roztrhli, soudím, že mezi ně nepatříte. K takovému aktu přeci sloužily nože nebo nůžky. Jen krátkou odbočkou připomenu, že existují i tzv. otevřené dopisy, ale jedná se o úřední záležitost. Bývají veřejně přístupné a proto pozor na vhodné vyjadřování.

Ale zpět k našim dopisům, ty mohly mít nejrůznější obsah. Někdo dokázal napsat jen pár stručných informačních vět, jiný autor zase vychrlil několik stránek, nechalo by se pak mluvito příbězích nebo malých románech. V každém případě jsme měli v rukách dílko vonící autorem, místem a myšlenkami. Takové dopisy se někdy ukládaly do nějaké krabice nebo zásuvky, zkrátka měly své místo a zvláštní statut.

Samostatnou kapitolou by určitě byly milostné dopisy, růžová psaníčka plná krásných vyznání, pozvání, ale i zklamání, stávalo se přeci, že někdy přicházely i smutnější listy. Známka se lepila do pravého rohu trochu šikmo nebo hodně nakřivo. A pamatujete ještě na ty šedesáti nebo třicetihaléřové? Takový klasický dopis začínal oslovením: Milý, Milá…! A poté už pokračovala samá krásná slova, věty a souvětí… Napsat milostný dopis nemusí být těžké, ale vyžaduje to trochu času a uvažování nad svými pocity. Možná, že mnohý z nás má krásné listy dodnes schované, patřily přeci k našemu mládí, k prvním láskám.

Ze zašlých časů známe dopisy některých osobností literárního světa. Některé totiž vyšly v knižní podobě. Rovněž listy slavných a mocných nám nabízejí jedinečnou příležitost poznat zajímavé klíčové události a osobnosti dějin v novém světle. Odráží se v nich charakter a postoje jejich pisatelů i doby, ve které byly napsány.

Dnes už se dopisy nepíšou, možná zcela výjimečně, všichni přece máme po ruce mobily, emaily a podobně. Zmizely však i letní pohlednice z báječných dovolených, vytratila se vánoční a novoroční přání. V některých rodinách existovaly seznamy příbuzných a přátel s adresami, kdyby se na někoho zapomnělo, jen těžko by se pak taková neomalenost vysvětlovala. A ještě nesmím zapomenout na gratulace k svátku či narozeninám. Kdy vám naposledy (když pominu současnou epidemii) přišel pohled od někoho z dovolené nebo výletu? V poslední době takový pozdrav už působí ve schránce jako zjevení, naprostá většina přátel a známých přešla na „současnou“ formu komunikace. Ano, pokrok se nedá zastavit, ale všichni si pak zoufáme když dojde k nějakému delšímu výpadku. Závěrem mého psaní vás znovu srdečně zdravím. Přeji jenom samé dobré zprávy, ať jsou doručeny v jakékoli formě.