Člověk je zrozen ke vzájemné pomoci

Boháč boháčovi

Asi většina z nás je přesvědčená, že pravý význam slova charita spočívá v darování peněz lidí bohatších lidem chudým. V současné době je tomu už trochu jinak. Například v USA, které patří k zemím s nejvyšším počtem dobrovolných dárců, jde sotva pětina peněz darovaných filantropy na konto nemajetných. Zato značná část míří do umění či sportovních týmů.

List The Guardian vzbudil před pár dny zájem rozsáhlým materiálem s názvem Jak filantropie prospívá superbohatým, v němž se zamýšlí nad tím, proč ve světě zaplněném filantropy s nepředstavitelným bohatstvím, ochotnými se o značnou část svého majetku dělit, existuje stále větší nerovnost…

Jedním z důvodů je podle Paula Vallelyho, britského spisovatele a profesora veřejné etiky na univerzitě v Chesteru právě fakt, že filantropie se dnes do jisté míry suspendovala na jakési self promo.

Pět tipů pro lepší život. Vyzkoušíte je?

Zůstaneme-li příkladem ve Velké Británii, pak tam nejvelkorysejší dary za loňský rok putovaly do vzdělávání. Chvályhodné, pomyslí si většina z nás. Jenže drtivý podíl těchto peněz byl podle The Guardian věnován nikoliv chátrajícím jednotřídkám v chudých čtvrtích, ale elitním univerzitám a školám, které navštěvují děti těch nejbohatších…

Podle statistik šlo ve Velké Británii za posledních deset let 4,79 miliardy liber od různých dárců na vysokoškolské vzdělání, přičemž polovina z nich podpořila pouhé dvě univerzity: Oxford a Cambridge. Ve stejném období věnovali britští milionáři 1,04 miliardy liber do rozvoje umění, zatímco na zmírnění chudoby jen 222 milionů liber…

„Běžný předpoklad, že filantropie automaticky vede k přerozdělování peněz, je špatný,“ míní Paul Vallely. „Velká část současné filantropie má elitní příčiny. Spíše než aby činila svět lepším místem, posiluje ho takový, jaký je.“ „Filantropií“ dnes chápeme i podporu různých politických stran a hnutí, majících ve své podstatě občas na míle daleko ke vznešenosti, jakou v sobě nese význam slova „dobročinnost“.

The Guardian například mimo jiné zmiňuje, že jen v USA je každým rokem více než 10 miliard dolarů věnováno pouhému ideologickému přesvědčování. A cituje slova zesnulého německého miliardáře a filantropa Petera Kramera, který v této souvislosti hovořil o „špatném přenosu moci“ a zřízení, kde nerozhodují demokraticky zvolení politici a stát, který určuje, co je dobré pro lidi, ale boháči, sledující zájmy vlastní skupiny. Mimochodem, i oni patří mezi filantropy…

Podpora dětí vede

Jistě. Bez miliardářských nadací a altruismu superboháčů by svět vypadal mnohem hůře. Když Nadace Billa a Melindy Gatesových dala první grant na výzkum malárie, takřka zdvojnásobila množství peněz vynaložených na tuto nemoc na celém světě. Díky Billu Gatesovi a dalším miliardářům byly proočkovány miliony dětí proti obrně. Gatesova nadace od svého založení v roce 2000 rozdala více než 45 miliard dolarů a zachránila miliony životů.

Dary dalšího velkého filantropa Warrena Buffetta – vesměs na zdravotní a vzdělávací účely – činily loni 3,6 miliardy dolarů a od roku 2006 celkově věnoval na dobročinné účely 34 miliardy dolarů. Samozřejmě, že v této souvislosti je Česko filantropickým miminem.

I když i tuzemsko má své velkorysé dárce. A také ty, jimž se nevyhýbají moderní snahy blýsknout se v rámci svých charitativních počinů spíš na velkém stadionu při fotbalovém utkání už tak dost bohatých klubů než na malém plácku, kde si děti ze sociálně slabých rodin budou moci čutat ve sponzorských adidaskách. Ona také dobročinnost mívá své strategie.

Vládci zimní kuchyně. Vyzkoušejte recepty plné vitaminů

Pokud jde o dárce „zdola“, pak o Češích nelze říci, že by neměli srdce. Potvrdil to ostatně nedávno v Květech i apoštolský nuncius arcibiskup Mons. Charles D. Balvo, když prohlásil:

„Češi jsou velmi velkorysí, ať již podporují charitní činnost prostřednictvím Tříkrálové sbírky nebo v rámci sbírky o misijní neděli, jejíž výtěžek je určen pro práci Papežských misijních děl. Než jsem loni přijel do Prahy, působil jsem téměř šest let jako apoštolský nuncius v Keni a Jižním Súdánu a musím říci, že nebyl rok, aby nějaké prostředky podporující činnost církve v těchto zemích nepocházely právě z České republiky.“

Lidé u nás při dobrovolné pomoci podle různých statistik preferují zejména podporu dětí a hendikepovaných. Velkou empatii a ochotu podílet se na dobré věci tradičně vykazují v případě přírodních katastrof, ať se týkají jakékoliv země světa.

Průzkumy hovoří o tom, že každý čtvrtý Čech, který pravidelně přispívá na dobročinné účely, ročně daruje částku do pěti set korun. Až tisícikorunu pak věnuje každý pátý. K nejoblíbenějším formám přispívání patří dárcovské SMS, pravidelné měsíční příspěvky k samozřejmostem naopak nepatří. Přitom podle odborníků filantropie není „o rozdávání“, ale především o rozhodnutí a setrvání, což vyžaduje mnohem větší zapojení než jednorázová platba či vypsání šeku.

Nedám dnes, dám po smrti

Jiným filantropickým počinem běžným v zahraničí a stále vzácným u nás jsou tzv. dobročinné závěti. Zkrátka lidé pamatují na potřebné i v rámci svého posmrtného vypořádání.

Pražský advokát Petr Svoboda, který ve své praxi již několik případů dobročinných závětí zažil, míní, že jde o vhodný krok nejen v případě, že po dotyčném nemá kdo dědit, ale i tehdy, pokud část majetku člověk odkáže pozůstalým a část na charitu.

„Zůstavitel může dospět k závěru, že nějaký majetkový podíl by měl sloužit veřejně prospěšnému účelu. Chce třeba, aby z jeho peněz byla jednou renovována kaplička nebo podporovány děti bez domova. Setkávám se i s tím, že v určitém období života si člověk sám založí například nadaci nebo spolek, finančně je podporuje, aby už za života nastavil jejich fungování a zabezpečil spolehlivé lidi, kteří je i po jeho smrti budou spravovat.“

Svým klientům doporučuji dvě až tři vejce denně, říká výživová poradkyně

Významný krok v tomto směru nedávno učinil i úspěšný český podnikatel Martin Hausenblas, který se rozhodl velkou část svého majetku veřejně odkázat na dobročinné účely. Za tímto účelem sepsal závěť, v níž ustanovil, že 30 procent jeho podílů ve firmách Adler a Liftago připadne rovným dílem Ústecké komunitní nadaci a Nadaci Via. Odhad současné hodnoty těchto podílů je 200–300 milionů korun.

V rozhovoru pro Forbes vysvětlil: „Jsem v životní etapě, kdy jsem se rozhodl si některé věci urovnat. A dává mi smysl věnovat část svého majetku nadacím, které tak můžou dlouhodobě plánovat a vědí, že s těmito penězi můžou počítat.“ Velkorysý dárce doufá, že svým příkladem strhne další. Ostatně ústecký podnikatel a patriot patří dlouhodobě k nejštědřejším dárcům v Česku: každý rok rozdá až 20 % svého příjmu různým nadacím a projektům.

V mnoha státech Evropy je forma darování ze závěti běžná – malý nebo velký dar poskytují tisíce lidí. A nejen ti bohatí. K podobnému kroku se odhodlal také bývalý ředitel Nadace Via Jiří Bárta.

„Pro mě byla Nadace Via jasnou volbou – stál jsem u jejího zrodu v roce 1997 a zůstal jsem s ní jako ředitel 22 let. Hlavní je ale pro mě radost, kterou si můžu užívat už teď, z daru, který se stane až v neznámé budoucnosti. Je to jako poslat lodičku po vodě a radovat se z toho, kam asi dopluje,“ vysvětluje, proč i on myslel v poslední vůli na dobrou věc.

Na podporu zmíněného posmrtného dobrodiní vyhlásila Koalice za snadné dárcovství letos už potřetí na dobu od 13. září do 12. října Měsíc dobročinné závěti. Cíl je prostý: upozornit na to, že prostřednictvím tohoto aktu lze konat vznešené skutky nejen za života, ale i po něm.

Česká štědrost roste rychleji než ekonomika

Zdeněk Mihalco, ředitel Nadace Via, má s českým dobrovolnictvím bohaté zkušenosti. Tvrdí, že ač jsme štědří, na anglosaské země ještě zdaleka nemáme.

Jak si stojí Češi coby filantropové?
Dobře. Celkové soukromé dárcovství – dary lidí a firem – se v letech 2017 a 2018 pohybovalo na úrovni 8 až 9 miliard korun ročně. Až uvidíme čísla za roky 2019 a 2020, zcela jistě roční souhrnné dárcovství překoná hranici 10 miliard. Nadějný je také trend, kdy nám data sbíraná od roku 2000 jasně ukazují, že dárcovství v České republice roste rychleji než HDP a také rychleji než nominální mzdy. Štědrost tedy roste rychleji než ekonomika.

Lze srovnat dobročinnost v Česku se zahraničím?
Důvěryhodná mezinárodní srovnávací data nejsou k dispozici, ale víme, že lidé v anglosaských zemích mají k filantropii blíž než my, kdo žijeme ve střední Evropě. Jen pro představu – pokud bychom byli tak štědří jako Američané a darovali stejně jako oni na úrovni 2,2 % hrubého domácího produktu, pak bychom museli své současné dárcovství více než zdesateronásobit.

Petr Skála: On-line farmářský trh může posílit sousedské vztahy

Proč jsou neziskovky některým lidem často trnem v oku? Stojí za tím zbytečná podezíravost, neznalost, špatná zkušenost?
Stojí za tím kombinace faktorů. Od roku 1989 uplynulo teprve 30 let a některé „návyky“ se přenášejí z generace na generaci. Návykem z doby před rokem 1989 bylo mimo jiné „nestarejme se o věci veřejné a vytvořme si svůj vlastní svět, ve kterém se dá nějak obstojně žít“. Fakticky to znamená, že jsme na dlouhé desítky let téměř zcela vyklidili „veřejný prostor“. Neziskové organizace kromě jiného pracují právě ve veřejném prostoru, ovlivňují ho, přetvářejí… A díky naší historické zkušenosti dnes mnoho lidí upřímně nerozumí tomu, proč tolik neziskovek mluví do tolika věcí, když přece máme starostu nebo starostku, vládu a parlament. Jinými slovy – teprve se znovu učíme, jak být veřejně aktivní a jak se jako občané projevit i jindy a jinak než vhozením volebního lístku do urny.

Bude současná mladá generace jiná? Vyroste nám více filantropů?
Ano, jsem o tom přesvědčený. Pro dnešní mladou generaci je život v komunitě a péče o místo, kde žijí, zcela přirozená věc. Mnozí mladí a úspěšní podnikatelé dnes nepodnikají proto, aby „vydělali peníze“, ale proto, aby „změnili svět“. A to vše jsou dobré předpoklady pro další nárůst štědrosti a filantropie v budoucnosti. Ostatně vidíme to i v Nadaci Via – iniciátory a hybateli nových komunitních iniciativ jsou často právě mladí lidé.

Jaký typ lidí je obvykle nejvíce ochotných pomoci druhým, vzdát se něčeho ve prospěch jiných?
Altruističtí, kteří berou ohled na lidi ve svém okolí a na celek obce či společnosti, kde žijí. Také ti, kteří mají důvěru k ostatním – darovat bez důvěry je opravdu téměř nemožné. Často jsou to lidé, kteří si rádi vytvářejí vztahy s druhými a mnohdy je k dárcovství přivede jejich osobní zkušenost či hluboký zájem: může to být setkání s člověkem s postižením, nějaká událost v rodině či třeba láska k přírodě. Jen pro menšinu dárců jsou motivem daňové úlevy, které jsou s dárcovstvím spojeny.

Vím, že je pro vás asi těžké vyzdvihnout jen některé dárce, ale přesto – kdo z lidí, na které coby filantropy můžeme být hrdí, vás napadne jako první?
Protože filantropie není nutně jen otázka darování peněz, napadá mě paní Zdena Wasserbauerová. Díky její neúnavné osvětě a aktivitě přibylo do registru dárců kostní dřeně již přes 19 000 lidí ochotných svou kostní dřeň darovat. Paní Wasserbauerová je v důchodu a této životy zachraňující dobročinnosti se věnuje soustavně již 23 let.
Podobně dlouho pracuje další filantrop, Jan Školník, na rozkvětu Broumovska. Díky Agentuře pro rozvoj Broumovska, kterou založil a také částečně financuje, se Broumovsko probudilo a dnes je vyhledávaným cílem mnoha lidí, kteří hledají krásnou přírodu a kulturní vyžití. Pomyslným vrcholem dosavadní neúnavné práce týmu Jana Školníka je úspěšná obnova a rekonstrukce Broumovského kláštera a klášterní zahrady.

Aukce obrazů pro dobrou věc. Malovala i dívka s amputovanou rukou

V zahraničí mají bohaté dárce neváhající financovat třeba i vědu a výzkum. Najde se někdo takový u nás?
Na české poměry nebývalý krok se na počátku tohoto roku rozhodli udělat Hana a Dalimil Dvořákovi. Darovali 200 milionů korun Nadaci Experientia a vracejí tak peníze, které pocházejí z objevů prof. Holého, do české vědy. Nadace Experientia uděluje stipendia mladým a nadějným chemikům z oborů organické, bioorganické a medicinální chemie a umožňuje jim dělat výzkum na prestižních zahraničních pracovištích.

Filantropem nemusí být člověk jen během svého života. Jak pevné místo si u nás získaly dobročinné závěti?
Dobročinné závěti jsou nový trend, který se na poli české filantropie rodí teprve posledních pár let. Sepsání závěti s dobročinným odkazem je vrcholným projevem důvěry dárce, a taková důvěra nevzniká přes noc, ani z roku na rok. Ta potřebuje desetiletí. A protože mnohé české neziskové organizace spolupracují se svými dárci již mnoho let, uvidíme v budoucnosti i víc dobročinných závětí. Každopádně dobročinné závěti jsou už zde a je to dobře. Od roku 2014 jim nahrává i nové znění Občanského zákoníku, kde je zcela nově upraveno dědické právo, jež dává lidem o hodně větší svobodu a možnosti, jak naložit v závěti se svým majetkem. A to včetně možnosti nejrůznějších podmínek a individuálních odkazů.