Laminátovou loď Carollina máme pronajatou na čtyři hodiny. Zapůjčit je v přístavištích na kanálu možné i hausbóty více velikostí, kanoe, kajaky,rafty, motorové čluny, anebo se zúčastnit pravidelných výletních plaveb.

S fotografem Deníku Jiřím Kopáčem nasedáme do lodi s Ondřejem Vašíčkem, který mám začíná vysvětlovat, jak s ní nakládat.

„Startujete na neutral, šipka na motoru musí ukazovat na restart,trhnete, nastartuje se vám. V lavici, na které sedíme, je benzín a hadr s nálevkou. Je tu taky houbička, kterou se vyhazuje voda ven. Přistává se tak, že uděláte na vodě oblouk a ke břehu připlouváte kolmo. Ještě vám dodám dvě pádla,“ popisuje Ondřej Vašíček.

Na dohled máme plavební komoru Spytihněv, která vyrovnává hladiny kanálu a umožňuje lodím kanál projet.

„V každé bráně se minimálně jeden vždycky celou dobu musí držet lana, aby se loď nepohybovala tam a zpět a nenarážela do stěn, jak se plní nebo vyprazdňuje,“ upozorňuje Ondřej Vašíček. Po zkušební vyjížďce u mola vystupuje a my můžeme vyrazit.

Zdroj: Youtube

ZMĚNA VÝŠKY HLADINY AŽ O 5,3 METRŮ

Volíme směr k plavební komoře. Jakmile se na semaforu ukázala zelená, vjíždíme do komory a chytáme se lan na bocích. Za námi se zavřou vrata a začíná přečerpávání, které nás vyzvedne o 0,74 metru. Za komorou ústí kanál do řeky Moravy. Před námi se rozkládá široká vodní plocha a otevírá se moravská krajina.

Jeden břeh je lemován nízkými kapradinami, druhý zase alejí stromů. S protijedoucími vodáky se zdravíme hlasitým ahoj. Tu a tam sedí na břehu rybář. Kdybychom naším směrem, proti proudu, pokračovali, mohli bychom dorazit až do Kroměříže. My ale chceme plout po proudu, otáčíme náš člun a vyplouváme směrem na Staré město. Čekají nás ještě další dvě komory – Babice a Huštěnovice.

Za celou cestu se naše výška změní dohromady o 5,3 metru. Každý průjezd plavební komorou je lákadlem pro kolemjdoucí. Diváci se vždycky najdou i díky tomu, že současně s kanálem vede po souši cyklostezka. Samotné břehy jsou porostlé nízkými travinami, květinami a kapradinami.

BENZÍN DOVNITŘ, VODU RYCHLE VEN

U plavební komory Babice, asi po hodině plavby, doplňujeme benzín. Připlouváme k molu. Mola jsou po celé délce kanálu, ať už u plavebních komor, či restaurací na březích.

„Motor s benzínem vydrží hodinu a půl, ale je lepší, když se doplňuje už po hodině,“ vzpomínám na radu Ondřeje Vašíčka.

Zároveň si všímáme, že naše loď nabrala hodně vody. Pomocí houbičky se jí rychle zbavujeme a vyrážíme vstříc komoře. Plavební komory nefungují v rámci žádných intervalů.

Vodák za ně ani neplatí.U každé komory je obsluha. Pokud vás už z dálky vidí, komoru dopředu připraví pro co nejrychlejší průjezd. Po chvíli kormidlování totiž člověka nebrní jen paže, ale celé tělo. I tak je ale cesta poklidná a relaxační. Za plavební komorou Huštěnovice se podoba břehů výrazně mění. Tráva, květiny a kapradiny ustoupily vysokým rákosům.Už neplujeme rovnou krajinou, ale rákosovým údolím, které se tyčí nad naše hlavy.

Na dohled od Starého města jsme vyčerpali polovinu domluveného času. Před tamní plavební komorou se otáčíme a začínáme plout zpět, abychom loď stihli odevzdat. Člověk se zapotí hlavně z domluvy s motorem. Někdy motor naskočí při prvním trhnutí, někdy se nechá dlouze přemlouvat, až si musíte dát pauzu a prohodit se s kolegou.

V komorách se potkáváme s motorovým člunem a hausbótem. Když se hladiny před námi pomalu vyrovnávaly, byl čas nastartovat. Zatímco jsem asi pět minut zápolil s lankem, posádka z hausbótu za námi mě s pobavením pozorovala.

„Asi budete muset zbytek dopádlovat,“ volal na mě s úsměvem vodák.

Představa pádlování mi dodala dostatečnou sílu na trhnutí, které motor probudilo a my pluli dál. U mola v přístavu už čeká Ondřej Vašíček. Vystupujeme na břeh a předáváme mu loďku. Za čtyři hodiny jsme stihli uplout zhruba 6,3 kilometrů a podívat se jak na samotnou řeku Moravu,tak až ke Starému městu.