Čtyřicet let na jedné židli, to už je příležitost k oslavě. Plánujete nějakou?

Oslavu plánuji, ale bude zároveň spojená s rozlučkou. Sice říkám, že se mě věk netýká, ale už jsem pátým rokem v důchodu a tak je čas odejít. Nějakou dobu už jsem o tom přemýšlel. Dělám také místostarostu v Hradci nad Svitavou, kde bydlím a odkud denně dojíždím, s touto funkcí je také spojené množství povinností. Takže je čas něco ubrat.

Ze šéfovské židle tedy odcházíte, zůstanete ve správě CHKO v nějaké jiné pozici?

Jsme státní správa, takže je tady tabulkový počet míst a přes to nejede vlak. Samozřejmě to rozhodnutí není vůbec jednoduché. Úplně nejvíc mi ho vytýkají vnoučata, bojí se, že nebudou chodit do jeskyní. (smích)

Sám o sobě říkáte, že v začátcích jste byl nejmladším šéfem nejstarší CHKO a teď jste nejstarším šéfem nejmladší CHKO. Přitom jste ale stále v Moravském krasu. Můžete tohle rčení nějak vysvětlit?

Chráněná krajinná oblast Moravský kras byla zřízená výnosem v roce 1956, celorepublikově ji o rok předběhl jen Český ráj, a v době mého nástupu byla na Moravě nejstarší. No a vloni jsme se přehlásili, existuje nové nařízení vlády, které chráněnou krajinnou oblast znovu vyhlásilo. Tak se to celé otočilo a Moravský kras je nejmladší v republice.

Čtyři desetiletí jsou příležitostí k bilancování. Na co jste nejvíc hrdý?

Takovým mým dítětem je návštěvnické centrum Dům přírody, které jsme otevřeli před pěti lety. Ale první, čeho si vážím, bylo, že se nám podařilo z kaňonů dostat automobilovou dopravu. Původně šla veškerá doprava do Blanska kaňony Suchého a Pustého Žlebu. Než jsme ji odtud dostali, trvalo to deset let. Dnes jsou to účelové komunikace a auta zůstávají na záchytných parkovištích. Ale museli jsme jít cestou kompromisů, jako turistické vláčky a lanovka. Její stavba v devadesátých letech byla hotová aféra.

Leoš Štefka, vedoucí Správy CHKO Moravský kras.Zdroj: Deník / Attila RacekMěla hodně odpůrců? Co se tehdy kolem ní dělo?

Když jsme se z kaňonů snažili dostat dopravu, tak jsme se museli dohodnout se Správou jeskyní, která se bála, že přijde o návštěvníky a příjem ze vstupného, i s okolními vesnicemi, které se zase děsily, že auta začnou jezdit přes ně. Když jsme chtěli uzavřít Suchý Žleb, narazili jsme na odpor zejména Lažánek. Dodnes si pamatuji ty veřejné debaty, kdy mi říkali, že kvůli kytkám a broukům chci dopravu odvádět do také krasového údolí, kde jsou ale maminky s kočárky. A tak jsme kývli na lanovku. Jenomže vznikla snaha z toho udělat politickou kauzu, točily se celé tendenční pořady do televize. A mluvilo se o tom, že v přírodě chceme dělat stožáry, ale nepadlo ani slovo o tom, že v sezoně byl u Punkevky kvůli autům horší vzduch než na brněnských křižovatkách. Ale ustál jsem to. Dnes největší tehdejší oponenti lanovku chválí.

Když se teď podíváme na poslední měsíce v Moravském krasu, jak jste je zvládali stran návštěvnosti v době karantény?

Když začala karanténa, byl to masakr. Obrovský průšvih. Do přírody vyrazili lidi, kteří čas jinak tráví v supermarketech. Lidi, kterým absolutně chyběl cit k přírodě, zajižděli a vstupovali kamkoliv, všude byly ohně. Jednou jsme na Hádecké planince, což je národní rezervace, likvidovali naráz jednadvacet ohnišť. Ohně byly i v jeskyních a třeba také v Údolí Říčky, kde žijí extrémně vzácní živočichové a rostliny.

Po uvolnění karantény se to zlepšilo? Nebo je podobně kritické i léto, kdy více lidí místo zahraničí tráví dovolenou v tuzemsku?

Pravdou je, že když se znovu otevřely obchody a jeskyně, které jsou u nás přeci jen tím hlavním turistickým lákadlem, tak ano. Otevření obchodů nám velmi pomohlo. Teď jsou v sezoně samozřejmě parkoviště u jeskyň absolutně plné, protože lidé směřují převážně sem, ale v lokalitách, kde jsme popravdě rádi, když do nich návštěvníci moc nechodí, tak tam jich skutečně ubylo.

Moravský kras je jedním z míst na jihu Moravy, kde se dá také mluvit o fenoménu overtourismu, tedy absolutním náporu turistů. Vy musíte lavírovat mezi třeba zisku peněz ze vstupného a ochranou přírody a jeskyní. Dá se z toho nějak vyjít ven?

My jako Správa CHKO Moravský kras vstupné nevybíráme, jeskyně spadají pod Správu jeskyní. Ale jinak je to neřešitelný problém, respektive, musí být stanovené limity návštěvnosti, bohužel, tak to prostě je. Také je velkou chybou, že nemáme profesionální strážní službu. To tady skutečně chybí. Stran limitů vzpomínám, když jsme je stanovili v jeskyních začátkem devadesátých let. Předtím to fungovalo tak, že se ráno v jeskyni rozsvítilo, po celý den tam proudil nepřetržitý dav lidí a v jeskyně byla celá zelená, jak tam, v místech, kde má být standardně tma, začala růst vegetace. A taky poškozená. Tak jsme v Punkevních jeskyních srazili návštěvnost ze tři sta tisíc lidí na dvě stě, zavedli rezervační systém, přikázali mezi skupinami návštěvníků zhasnout a tak dál. Výrazně to pomohlo, i když to bylo docela dramatické, na jeskyních se vydělávalo.

Mluvíte o potřebě profesionálních strážců. V CHKO žádné nemáte?Leoš Štefka, vedoucí Správy CHKO Moravský kras.Zdroj: Deník / Attila Racek

Profesionální strážci, kteří mají statut veřejného činitele, jsou u nás pouze v národních parcích a mají statut veřejného činitele. Stran chráněnek je mají pouze některé velké. My u nás máme aktiv dobrovolných strážců, což jsou velmi schopní lidé. Ale stále jsou to jen dobrovolníci. Službu vykonávají jako svůj zájem, v době, kdy mají čas.

A zadarmo, předpokládám.

My jim můžeme proplatit něco drobnějšího, třeba cesťák. A třeba ve chvíli, kdy máme sokolí hnízdo na Býčí skále a upravujeme tam návštěvnický režim, tak takové hlídání jim můžeme i zaplatit. Ale zkrátka, jsem přesvědčený, že jako skutečně turisticky exponovaná oblast si profesionální strážce zasloužíme.

Mohou dobrovolní strážci třeba uložit nezodpovědným návštěvníkům pokuty?

Máme tři, kteří mohou ukládat i blokové pokuty. My je ale rozdáváme hlavně u extrémnějších přestupků, jinak je základem lidem vysvětlit, že nemají něco dělat a proč. A musím říct, že valná většina lidí je rozumná.

Stran rozdávání pokut, jaké je vlastně obecně postavení Správy CHKO. Co ještě můžete udělat, třeba ve vztahu k návštěvníkům oblasti?

V roce 1992 Česká republika přijala nový zákon a od té doby postavení ochrany přírody v chráněných krajinných oblastech je v porovnání s okolními zeměmi velmi silné. Jsme orgánem státní správy. To nám kromě nějakého kulatého razítka v šuplíku umožňuje rozhodovat o našem území, třeba i stavební úřady musí mít na našem území náš souhlas, můžeme vyhlašovat chráněná území, tedy přísnější rezervace, stran návštěvníků rozdávat zmíněné pokuty. Můžeme také nahrazovat újmu vlastníkům pozemků, kterým vznikne z důvodu ochrany přírody nějaká ujma. Třeba mu můžeme zaplatit, pokud potřebujeme z prokazatelných důvodů zatravnit nějakou plochu.

Jaké plochy třeba potřebujete zatravňovat?

Třeba jsme vymezili koridor nad jeskyněmi, do kterých prosakují z povrchu látky využívané v zemědělství. Situace pod intenzivně využívanými pozemky je skutečně zlá, kdyby nám něco takového, co teče do jeskyň, proudilo z vodovodu, asi bychom tam hned dávali obrovskou ceduli varující před požíváním. Třeba pro dospělého člověka je padesát miligramů dusičnanu v litru vody vrchní přijatelná hranice. A my jich naměříme tak 170. Na to jsme reagovali v posledním roce úpravou ochranného pásma, kde je zákaz pesticidů. Ale právě díky našemu postavení jsme schopní újmu zemědělcům zaplatit. Teď si velmi považuji, a budu odcházet s dobrým pocitem, že se nám takto za poslední rok povedlo zatravnit asi osmdesát hektarů původy nad systémem Amatérské jeskyně. Ale jsou i místa, kde máme v komunikaci s vlastníky pozemků obrovský problém.

Která jsou taková?

Třeba v okolí Rudice, Lažánek jsme majitele pozemků přistihli, jak používají zakázané látky, oni se odvolali, teď to řeší Ministerstvo životního prostředí. Někde je zkrátka spolupráce dobrá a někde válčíme neuvěřitelným způsobem. Ale pokud se nám podaří domluvit, je to velký pozitivní dopad pro krajinu, který jde i vidět.

Takže to je asi i velká výzva pro vašeho nástupce.

To určitě, ale věřím, že se nám to podaří.

Kdo je Leoš Štefka

Leoš Štefka, vedoucí Správy CHKO Moravský kras.Zdroj: Deník / Attila RacekNarodil se v roce 1953. Žije v Hradci nad Svitavou.

Od 4. srpna 1980 je šéfem Správy Chráněné krajinné oblasti Moravský kras.

V Moravském krasu rád navštěvuje jeskyně, a má oblíbený lovecký chodník ve střední části oblasti.

K jeho koníčkům patří fotografování a cestování.