Zkuste se nejprve čtenářům představit. Kde jste začínal s fotbalem a jak se vyvíjela vaše kariéra?
Pocházím z Prahy, kde jsem fotbalově vyrůstal ve Slavii. Ve starších žácích jsem přestoupil nejdříve do Horních Měcholup a poté do Motorletu. Když jsem šel do chlapů, poslal mě Motorlet na roční hostování do nedalekého Berouna, kde jsem hrál krajský přebor, po roce si mě Motorlet stáhl zpět z hostování a působil jsem zde sezonu a půl v divizi, potom jsem odešel na půl roční hostování do Dobřichovic, kam si mě přivedl bývalý trenér Lacina, který mě trénoval v Berouně. Dobřichovice hrály krajský přebor a chtěli postoupit do divize, toto hostování nebylo moc povedené, protože po pár měsících odešel hlavní sponzor. Po půlročním hostování jsem přestoupil do Dobrovice, pro které si mě vyhlídl trenér Hejno. Působili jsme dvě sezony v divizi a postoupili do ČFL. V Dobrovici jsem strávil ještě další čtyři sezony, ale minulé jaro se vedení z finančních důvodů rozhodlo, že bude v příští sezóně hrát jen krajský přebor, proto jsem chtěl přestoupit a hrát ještě třetí nejvyšší soutěž v Čechách. Oslovilo mě několik klubů a já se rozhodl pro Králův Dvůr, zatím jsem z této spolupráce nadmíru spokojený.
V dresu Cábelíků připomínáte exreprezentanta Václava Pilaře. Srovnávají vás s ním a co by jste si z něho vzal?
Už hodně lidí mi říkalo, že jsem hodně podobný Václavu Pilařovi. Oba dva jsme hráči menší postavy a prý jsme si i vzhledově docela podobní, ale fotbalově to nemůžu posoudit. Řekl bych, že on je spíš tahový hráč a já jsem spíš do kombinace, ale to je jen můj osobní názor. A kdybych měl říct, co bych si z něho vzal, tak by to bylo určitě jeho zakončení.
V pátek jste hráli středočeské derby s SK Rakovník. Jaké byly pokyny od trenérů?
Před zápasem s Rakovníkem se trenéři snažili hlavně, abychom nepodléhali papírovým předpokladům a dosavadním výsledkům. Také od nás chtěli, abychom hráli trošku jiný styl než v předchozích zápase, kdy jsme v pohárovém zápasu proti Dukle a v zápasu proti Slavii hráli ve staženém bloku. V tomto zápase měla být herní iniciativa hlavně na naší straně a to se i ukázalo, prvních deset minut jsme soupeře zatlačili a nepustili z vlastní poloviny hřiště. Přišlo i pár šancí, ale žádnou jsme neproměnili. Když soupeř přežil úvodní nápor, vytvořil si doposavad největší šanci v utkání, kterou výborně chytil Krčis (Krček). Celkově jsme byli první poločas aktivnější a před přestávkou jsme i přidali gól.

Co jste si říkali před začátkem druhého dějství?
O přestávce jsme si řekli, že musíme vstoupit do druhé půle lépe než v těch předešlých zápasech. To se nám povedlo, měli jsme i pár příležitostí, které jsme neproměnili. Postupně soupeř vyrovnal hru a dostával se také do šancí, my jsme ale přidali druhý gól. Potom jsme se zbytečně zatáhli a soupeř dokázal snížit na rozdíl jedné branky. V 90. minutě jsme ale přidali pojistku a nakonec vyhráli 3:1. Z mého pohledu jsme byli aktivnějším týmem a zaslouženě jsme vyhráli.
V utkání jste vstřelil dva góly, jak jste je viděl ze svého pohledu?
Na začátku prvního mého gólu byla kombinace ve středu hřiště, z kterého Balši (Balšánek) přihrál do pravého křídla Krejdlisovi (Krejdl), ten to potáhl, krásně mě našel na penaltě a já jsem se trefil do pravého spodního rohu. Byl jsem moc rád za tento první gól v novém působišti, na který jsem čekal pět zápasů. Druhý gól se zrodil z brejku, kdy soupeř už vše vsadil na jednu kartu a tlačil se za vyrovnáním. Od Zelího (Zelenka) jsem dostal z levé strany přihrávku na velké vápno, kde jsem byl už jen sám před brankářem a obstřelil jsem ho do pravého horního rohu.
V nové sezoně se Královu Dvoru daří, atakujete špici tabulky. Panuje dobrá nálada?
Vstup do sezony nám zatím vychází hlavně bodově, herně je určitě ještě co zlepšovat. Nálada panuje dobrá, máme dobrou partu a i díky ní dokážeme zvládat těžké utkání, jako bylo třeba na Slavii, kde jsme nebyli lepším týmem, ale dokázali jsme svojí bojovností a týmovostí utkání vyhrát.
