Hořovice – Cheb 0:0

Po podzimní části byly oba týmy odepisované, ale jarní výsledky je dostaly do zápasů o záchranu. „Samozřejmě jsme chtěli vyhrát. Výhra by nám zaručovala jistotu, ale Cheb jsme viděli v předchozích zápasech a to se mu dařilo. Dalo by se říci, že před utkáním jsme chtěli hrát to, co však předvedl naopak Cheb. Byli aktivní, napadali, vyhrávali souboje, kopali plno standardek. To nás trochu zaskočilo, ale v tom vedru, v jakém se hrál ten zápas, jsme věděli, že naše výhoda je v kondici. A na to jsme se připravovali, že Cheb uběháme a udoláme především ve druhém poločase, a to se také projevilo. To jsme právě my byli aktivní,“ uvedl trenér Hořovic Ivan Pihávek.

Jeho tým se v první půli snažil, ale spíše to byli hosté, kteří měli míč víc na svých kopačkách. Domácím se nedařilo dovést své útočné pokusy do úspěšného konce. Na druhé straně defenziva Hořovic působila dobře podpořená výkonem gólmana Matěje Kotena. „Všechny mančafty nás už měly načtené. Soupeři věděli, že naše síla je v rychlosti, v Janderovi, Polákovi, přes které šlo devadesát procent gólů. Takže nám je zdvojovali, a to samé udělal i Cheb. Nenechal je ani rozběhnout, rychle je doráželi, nenechali jim kousek prostoru. Na svá bedra to tedy museli vzít kluci, a musím zdůraznit, že odchovanci. Musím pochválit jednoznačně obranu, s tím jsme bojovali celé jaro. Tam nám předtím chyběla taková psychická podpora, ale kluci to nakonec zvládli. Měli jsme zvláště ve druhé půli několik šancí, některé byly i gólové, Cheb už v závěru skomíral,“ řekl Pihávek.

Na začátku druhého poločasu přišla velká šance Hořovic, na jejímž konci trefil Jan Pyšek jen břevno. Na druhé straně hostující hráči neměli přesnou mušku. Domácí pak sahali po výhře, závar chvíli před koncem ustál brankář hostů.

Zprávy z ostatních skupin sledovali téměř všichni už v průběhu utkání. „Já jsem si nechtěl vůbec připouštět, že je to tak důležitý zápas. Hlavně jsem tu myšlenku šířil v kabině. Je tam většina kluků, kteří hráli maximálně divizi, jsou odsud a neměli s takovými zápasy zkušenosti. Chtěl jsem, aby nebyli křečovití, což se ale někdy stalo. Úleva po konci zápasu byla možná veliká, ale věděli jsme, že jsme utekli hrobníkovi z lopaty už kolo předtím, když jsme vyhráli v Plzni. Kdybychom tam nevyhráli, už nebylo o co hrát. Samozřejmě každý z hráčů si to prožíval jinak, každý je jiný somatotyp, ale já musím především pochválit kluky v obraně, zahráli velmi dobře včetně brankáře. Zvládli rohy, standardky, ve finále jsme navíc byli nebezpečnější my,“ pochvaloval si hořovický kouč.

Po závěrečném hvizdu nastala velká radost u obou týmů, nejprve se objímala lavička Chebu, za chvíli po ní i hořovická enkláva. Mise trenéra Pihávka byla splněna. Co bude dál, bude pokračovat? „Moje odpověď je zatím nevyjasněná, mám sezení s vedením klubu v úterý, tam všechno dořešíme, jestli ano nebo ne. Nabídky nikam jinam nemám, prostě si sedneme o všem pohovoříme,“ prozradil trenér.

Po napjatém jaru je čas na odpočinek. „Dovolená? Manželka je učitelka, takže je to jasné, prvních čtrnáct dnů rodinná dovolená, kde budu fungovat jako táta. Jinak chodím normálně do práce, pak přijdou ještě kroužky, příměstské tábory. A pak zase fotbal,“ dodal Ivan Pihávek.

Rozhodčí: Smitka, Kubec, Fencl.

ŽK: Janda, Eisenreich (oba Cheb).

Diváci: 150.

SK Hořovice: Koten, Smetana, Hlídek, Bublík, Kuška, Mareš, Plánička, Pyšek, Jandera, Königsmark, Polák. Trenér: Pihávek.