Utkání bylo hodně specifické, hráči se navzájem hodně znají. Vyjměme několik příkladů. Ve středu pole se střetávali dva hráči ze Rpet – Mareš a Mojdl. Kapitánskou pásku hořovického týmu v nedávné minulosti navlékali komárovští Kaufman a Bežó. Autor článku coby dnešní vedoucí mužstva hostů strávil hodně let v Hořovicích a v přípravce vedl dnešní hráče áčka Hořovic Kušku a Čapka. Zraněný domácí kapitán Zítek působil v I.B třídě v dresu Komárova. Hořovičtí Smetana a Šíma s Kotenem (na lavičce) jsou z Komárova respektive z Oseku. Trenér hostů Nesnídal je spjat s hořovickým fotbalem nejvíce coby trenér dorostu, který postoupil do divize a tak jako asistent u prvního týmu. A tak by se dalo pokračovat dál.
Tedy hodně zajímavostí už před utkáním. „Snažili jsme se tento zápas brát jako každý jiný, i když jsme měli asi všichni v podvědomí, že je to tak trošku jiný zápas, na nikoho jsme se ale nějak moc extra netěšil,“ uvedl domácí Filip Čapek. „Na utkání jsem se hodně těšil, jelikož to bylo místní derby a věděli jsme, že se přijde podívat i hodně lidí, což se potvrdilo. V Hořovicích jsem strávil nějaký čas a někteří kluci tam stále hrají, ale za těch pár let se tam kádr hodně změnil,“ přikyvoval hostující Petr Ženíšek.
Ještě před začátkem utkání hlavní rozhodčí rozhodl o tom, že se nebude hrát na podmáčené trávě, ale na vedlejší umělce. „Byl to trošku nezvyk hrát na umělce, protože celou přípravu jsme odehráli na přírodní trávě. Myslím, že to bylo trochu na začátku znát a chviličku nám trvalo, než jsme si na to všichni zvykli,“ přiznal Ženíšek. „Hřiště bylo pro oba stejné, mě osobně umělá tráva problém nedělala,“ měl jasno Čapek.
Do hlediště i přes nepřízeň počasí zamířilo šest stovek diváků. „Samozřejmě to byl nezvyk, ale musím říct, že to bylo velmi příjemné a užíval jsme si to,“ pousmál se domácí útočník. „Jak už jsem zmínil, tak i přes deštivé počasí přišlo cca šest set lidí, což bylo super. Asi nikdy jsem nehrál před tolika lidmi. Atmosféra byla neskutečná a musím především pochválit komárovské fanoušky, kteří nás celý zápas povzbuzovali. Jím patří velké díky,“ vysekl poklonu hostující stoper.
Zatímco se na hřišti hosté víc kombinovat, ,domácí vsadili na důraz, k čemuž měl přispět právě vytáhlý Čapek na hrotu útoku: „Ano je to tak, hlavním úkolem bylo především podržení balónu a hlavně dobře zvládat souboje.“ V prvním poločase měly oba týmy několik šancí, ale gólmani ukázali svoje kvality. „Myslím si, že první půle byla hodně vyrovnaná a bylo hodně šancí. Na obou stranách ale podrželi týmy gólmani, kteří předvedli fantastické zákroky,“ řekl Ženíšek, který se stal komárovským hrdinou brzy po přestávce, když otevřel skóre: „Půža (Michal Pužík) z levé strany zahrával přímý kop. Míč poslal do vápna za obranu, který našel přímo mě, já nastavil nohu a míč skončil v brance.“
V tu chvíli byly trumfy spíše v rukou Komárova. „Při gólu na 0:1 jsme tušili, že se hosté stáhnou a na umělce s menšími rozměry to bude velmi těžké se prosadit, ale pořád jsem věřil, že zápas můžeme zvládnout,“ mínil hořovický plejer. „Věděli jsme, že Hořovice budou především nebezpečné ze standardních situací, převážně z rohu, což se i ukázalo. Ale myslím si, že v druhé půli jsme si na to dali pozor a hráče ve vápně jsme si dokázali pohlídat,“ popsal největší nebezpečí pro branku hostů Ženíšek.
Komárov pak odmítl navýšení stavu po akcích Vokáče I a s přibývajícím časem se domácí tlačili víc dopředu. „Nejvíc lutuji svojí šance kdy po centru od Maryho (Mareš) jsem hlavou těsně minul a v samotném závěru mohl Waky (Nikolas Wacker) udeřit z poslední šance, ale bohužel to nepropálil,“ litoval Čapek, který dokázal osm minut před koncem vyrovnat: „Akce začala skvělým pasem od Vostyho (Vostárek) na rozběhnutého Hlíďase (Hlídek), který mi skvěle balon předložil prudkým centrem a mě už stačilo jen nastavit nohu.“
Tohoto okamžiku komárovští hráči hodně litovali. „Je škoda, že jsme zase dostali gól těsně před koncem, stejně jako v Mariánských Lázních. Myslím si, že ke konci zápasu nám docházely síly a při gólu jsme nedokázali zachytit dlouhý balon přes obranu. Hořovice dokázaly rychlý protiútok využít ke vstřelení domácí branky. Škoda to je velká, protože i ve druhé půli jsme si vytvořili několik příležitostí k navýšení skóre. Především já jsem mohl také pět minut po vyrovnání vstřelit druhou branku, ale hlavou jsem trefil jenom boční síť, což mě hodně mrzí,“ krčil rameny Ženíšek.
Po remíze se hodně aktérů i diváků shodlo v tom, že remíza byla spravedlivá. „Každý domácí zápas chceme vyhrát, takže nás to mrzelo, ale zápas byl vyrovnaný a remíza asi zasloužená,“ řekl Filip Čapek. „Sice jsme jeli do Hořovic pro tři body, ale myslím si, že remíza byla zasloužená. Takže bod z Hořovic bereme,“ dodal Petr Ženíšek.
Hořovice – Komárov 1:1 (0:0)
Branky: 82. Čapek - 49. Ženíšek.
Rozhodčí: Šlajs, Hamouz, Beneš.
ŽK: Wacker, Kuška (oba HOŘ).
Diváci: 600.
SK Hořovice: Bleha, Smetana, Hlídek, Puchmertl, Kuška, Mareš, Wacker, Polák, Vostárek, Čapek, Landa (58. Záluský). Trenér: Ivan Pihávek.
FK Komárov: Míka, Bežó (32. Hlavatý), Kaufman, Ženíšek, Lang, Pužík, Vokáč II, Vokáč I, Mojdl (81. Šíma), Srp (63. Vajs), Lukavský (81. Klimeš). Trenér: Miroslav Nesnídal.
