Jízda Klíčan nekončí! Zkušený tým s mladým trenérem vládne krajskému přeboru

Dvaadvacet bodů ze čtyřiadvaceti možných, bezkonkurenčně nejlepší skóre (33:8). Mají Klíčany nakročeno do divize?
V této zvláštní době je zatím předčasné hovořit o tom, zda máme někam nakročeno. Ale samozřejmě jsem taková povaha, že chci vyhrávat, a tuto mentalitu se snažím přenášet i na hráče.

Jak zní vaše hodnocení odehrané části podzimu?
Dosavadní část sezony hodnotím velmi pozitivně z hlediska počtu bodů. Herně jsem v některých zápasech spokojený nebyl. Stalo se nám, že jsme se přizpůsobili hře soupeře a nebyl to na pohled moc hezký fotbal. Vím, že důležité jsou body, ale jsem v tomto náročnější. Chci, aby se líbila i hra, především tedy mně.

Dávali jste si před sezonou jako cíl umístění v popředí?
Když jsme s Radkem Šelichou přijali nabídku na trénování Klíčan, nastavili jsme si cíl – umístit se nejhůře do pátého místa. S takovým plánem jsme seznámili vedení i hráče. S Radkem jsme se ale shodli, že potenciál týmu je soutěž vyhrát. I když jsme oba podobní v tom, že chceme vyhrávat, tak jsme v ambicích zůstali zdrženlivější. Ne, že bychom nevěřili týmu, ale sami jsme si soutěž vyzkoušeli a zjistili, jaké zákulisní praktiky se dějí.

Vymětalík by nevěřil, jak mu bude futsal chybět. Startu sezony ještě dává naději

Na jaře vás pandemie připravila o boj o postup, přesto vám byla jako druhému týmu pořadí nabídnuta divize. Proč jste odmítli?
S Radkem jsme byli od začátku proti postupu, ale nechali jsme hlasovat tým. Tím, že jsme nepostoupili, je jasné, jak tým rozhodl. Dalším faktorem, který hovořil proti postupu, bylo zázemí klubu. Už nyní je hraniční pro realizování krajského přeboru.

Výš než v přeboru Klíčany dosud nehrály. Jde tedy zatím o jejich nejlepší sezonu v historii?
Za sebe myslím, že jde bezesporu o nejlepší období Klíčan na fotbalové scéně. Velký dík patří všem, kteří se podílejí na chodu klubu a snaží se ho hnát kupředu. Největší podíl na současném postavení má především pan Bačina. Bez něho by se Klíčany tak vysoko neprobojovaly.

Skalp Sparty? I bez první ligy

V hráčském životopise má Jan Předota (35) řadu ligových klubů od Slavie, přes Štěchovice, Příbram, Benešov, České Budějovice, Karlovy Vary, Vltavín… Prvoligové starty u něj ale nenajdete. „Nejvýše jsem hrál druhou ligu v Táborsku a Vltavínu,“ připomíná. Kromě dvou postupů z ČFL rád vzpomíná, jak s „Lokádou“ porazil v generálce pražskou Spartu 2:1. „A to nastoupila téměř v kompletní sestavě, s hráči jako Sionko, Kweuke, Matějovský, Pamič,“ vybavuje si. Právě angažmá v klubu z pražských Holešovic považuje za své nejvydařenější. „V tu dobu se tam především zásluhou tehdejšího trenéra Kronďáka vytvořila až neuvěřitelná parta. Táhli jsme za jeden provaz, a také proto jsme to dotáhli k postupu. S klukama se scházíme minimálně jednou ročně i nyní.“ Proč to odchovanec Slavie s fotbalem nedotáhl až do první ligy? „Chyběla mi větší ambicióznost. Uspokojil jsem se tím, čeho jsem dosáhl a kde se nacházím,“ přiznává. Když pak v jednom z přípravných zápasů před druhou ligou utrpěl zlomeninu kotníku, a bolest jej limitovala při zátěži i po návratu, vyhodnotil si, že nejlepší bude na této úrovni skončit. Bývalým spoluhráčem Petrem Hájkem se pak nechal zlákat, aby Klíčanům pomohl s postupem do kraje. A nakonec nezůstal u jediného…

V souvislosti s prvním místem vás o to víc musí mrzet současná pauza.
Samozřejmě nás pauza mrzí. Jednak se nám začala vyprazdňovat marodka, ale, hlavně nám všem chybí sport jako takový.

Věříte, že se sezona nějakým způsobem dohraje?
Jsem pozitivní člověk a pořád doufám, že se nějak dohraje. Ale bude to poměrně složité, především od divize níž. Aby bylo soutěž reálné dohrát, bude třeba začít už někdy v únoru. Terény v tuto dobu nejsou zrovna ideální a většina mužstev nemá umělou trávu. Bude to tedy znamenat domluvit náhradní hrací plochu, což bude obnášet další finanční náročnost pro kluby.

Není pro vás strašákem stejný scénář, jaký potkal soutěže už na jaře?
Nechci spekulovat o tom, co a jak bude, musíme přijmout věci tak, jak nastanou.

Dostali od vás hráči individuální tréninkové plány?
Nedostali. Nechal jsem volbu na každém, aby se rozhodl, jak se bude v mezidobí připravovat.

Máte představu, kdy by mohla začít příprava?
Začátek přípravy se bude odvíjet od toho, kdy se na jaře přesně začne hrát. Pokud by se opravdu začalo někdy okolo poloviny února, předpokládám start přípravy nejpozději o měsíc dříve.

Zpět k úspěšnému podzimu. Jak byste charakterizoval vaše mužstvo, potažmo hru, která na soupeře platila?
Mužstvo je především zkušené. Když hrajeme svou hru, jsme silní v kombinaci a v rychlém přechodu do útoku. Navíc se můžeme spolehnout na kvalitní defenzivní činnost celého mužstva. Snažíme se hrát ze zabezpečené obrany a co nejvíce držet míč.

Kdybyste měl představit vaše hlavní opory…
Nebylo by fér vyzdvihnout jen některé hráče, všichni jsou pro tým nesmírně důležití. A nejen těch jedenáct na hřišti, ale i ti, kteří jsou připraveni na střídačce. Toto bych chtěl zdůraznit. Většina hráčů se dokázala vypořádat s tím, že někdy hraje jeden a jindy zase druhý tak, aby to bylo prospěšné pro celý tým. Osobně vím, jak je toto složité přijmout z hlediska hráče. Když se ale hráči ztotožní s touto filozofií, je to přínosné pro celkový výsledek týmu. Zastupitelnost hráčů je pro úspěch důležitá. Myslím, že se to na podzim ukázalo.

V kádru máte ex-ligové hráče Jiřího Jeslínka a Tomáše Buldru. Jak se k vám tak kvalitní borci dostali?
Tomáš bydlí v Klíčanech, tedy jeho získání bylo poměrně jednoduché. V týmu je už několik let a začínal s ním už v okresním přeboru. Jirka se do Klíčan dostal přes svého otce, který v Klíčanech trénoval. Dalším důležitým podnětem pro jeho příchod bylo dlouholeté kamarádství s hráčem Petrem Hájkem.

V takové soutěži musejí být znát. Jsou právě oni těmi pravými lídry? V čem vidíte jejich hlavní přínos?
Tomášův hlavní přínos je jeho poctivost a až neuvěřitelná oddanost fotbalu. Tyto vlastnosti dokáže přenést na ostatní spoluhráče, což se pak odráží v kvalitě tréninků i zápasů. Pro svou zapálenost pro fotbal ho se všemi v týmu rádi přirovnáváme k filmové postavě Jirky Luňáka z Okresního přeboru.

A Jiří Jeslínek?
Jirkův hlavní přínos je jeho produktivita v zakončení. Umí si najít správný prostor a chladnokrevně zakončovat. U obou hráčů je samozřejmě znát, když jsou na hřišti.

Hned na úvod sezony jste porazili Velim, která jediná byla v nedohraném ročníku v tabulce nad vámi. Jak velké povzbuzení to pro vás bylo do dalších zápasů?
Vítězství bylo povzbuzující. Ne s ohledem na umístění z minulé sezony, ale především, že jsme cítili křivdu ze strany rozhodčího v našem posledním vzájemném zápase. Jinak pro psychickou pohodu je vždy důležité vstoupit do sezony vítězně.

Jediná porážka, navíc po penaltách, přišla v Hřebči. Proč se vám nepodařilo přetlačit i tohoto soupeře?
Zápas jsme začali velmi dobře, vypracovali jsme si několik jasných brankových příležitostí, bohužel jsme proměnili jednu. První poločas jsme zvládli kromě promarněných šancí na výbornou, ale pak přišel špatný vstup do druhého a iniciativu přebrali domácí. Úplně jsme vypadli z role, prakticky se jen bránili a čekali, co soupeř vymyslí. Po chybně vyhodnoceném vyběhnutí gólmana jsme velmi lacino inkasovali. Když jsme se trochu začali herně zvedat, nechal se za řeči úplně nesmyslně vyloučit Jirka Jeslínek. Toto jediné mu mám v jeho celkových kvalitách za zlé.

Považujete právě druhou Velim a třetí Hřebeč za největší soupeře na cestě za prvenstvím?
Nehráli jsme ještě proti všem týmům, ale očekávám, že Hřebeč a Velim se budou pohybovat v horní části tabulky. Sympaticky se zatím ukazuje Povltavská FA, ale u nich záleží, v jaké kondici se nachází Lukáš Třešňák a jak jsou doplněni z A-týmu. Docela jsem zvědavý na Tochovice, kde některé kluky znám osobně.

Neobáváte se formy týmu po delší pauze?
Vrátit se do herního procesu bude pro všechny týmy stejně náročné. Kvalita našeho je nadstandardní a většina hráčů má zkušenosti z vyšších soutěží, proto věřím, že se společně dokážeme na pokračování připravit.

Radek Šelicha, s nímž jste trénoval loni, skončil z časových důvodů. Nechybí vám fotbalista s jeho zkušenostmi (za Kladno a Blšany přes 150 zápasů v lize)?
Radek samozřejmě chybí, máme na fotbal stejný názor. I když jsme spolu hráli, fungovala mezi námi symbióza. Věděli jsme dopředu, co asi ten druhý udělá, kam bude směřovat náběh či míč. Byla pro mě radost si s ním zahrát. Když mi oznámil, že bude končit, plně jsem jeho důvody respektoval.

Hrát s tátou je skvělé, říká Miřatský mladší. Přednost ale dal dorostenecké lize

Vy jste přišel do týmu ještě do okresního přeboru. Čekal jste tehdy takovou jízdu?
Máte pravdu, že to byla celkem jízda. Když jsem přicházel, bylo cílem dostat Klíčany na fotbalovou mapu. Popravdě jsem si myslel, že se to zastaví někde v I. A třídě. Ale vzhledem k tomu, jak jsme postupně posilovali o další hráče, bylo patrné, že ani to nebude dostačující.

Bez ohledu na už zmíněné zázemí by byla případná divize pro klub „hratelná“?
Co se týká kvality kádru, určitě by byl potenciál hrát vyrovnanou partii s divizními týmy. Ale problém v současné chvíli vidím spíše v zázemí a chodu klubu. Přece jen jsme malý klub, z malé vesnice, kde fotbal dělají především lidé, kteří mají velký vztah ke klubu. Většinou se jedná o zkušené lidi, kteří ale nemají už tolik energie jako v začátcích. Problém doby je, že mladí se k ničemu moc nehrnou.

Donedávna jste pravidelně hrál, na podzim ale máte jediný start coby střídající. Důvodem je koučování?
Před dvěma lety, kdy jsem končil jako hráč, jsem si v hlavě nastavil, že hráčská kariéra v Klíčanech dospěla ke konci. Hlavní důvod byl čas. Dal jsem v tu chvíli přednost rodině a práci kolem domu. Když jsem se vrátil jako trenér, bral jsem jako prioritu trénování. Maximálně, že pomůžu jako náhradník v případě marodky.

Tým se asi i lépe diriguje z lavičky, že?
Jednoznačně. Když jdu na hřiště, jsem jeden z hráčů a není čas a prostor někomu udělovat pokyny. V tu chvíli mohu pomoci jen jako hráč.

Jak jste se vlastně k trénování dostal?
K trénování mě před rokem a půl přemluvili hráči. Požádali mě a Radka Šelichu, abychom se vrátili do Klíčan na pozice trenérů. Hráči se bohužel úplně neztotožňovali s předchozími trenéry.

V pětatřiceti patříte mezi mladší trenéry, starší jsou i někteří vaši hráči. Není v tom problém?
Se všemi jsem hrál a respektovali mě už na hřišti. Teď jsem se tedy jen posunul o kousek vedle, ale respekt jsem si vzal s sebou.

Máte vyšší ambice, než trénovat v krajském přeboru?
Ač jsem tomu nevěřil, tak trénování mě docela chytlo a baví mě. V současnosti vyšší ambice nemám. Soustředím se nyní pouze na Klíčany a nedívám se úplně dopředu. Vzdělání si doplňuji postupně. Zaměřuji se na to, abych nedělal stejné chyby jako trenéři, kteří mě dřív vedli.