Svými střelami napínal sítě už v přípravce. Vůbec nejraději měl halové turnaje, kdy se pravidelně rval o trofeje pro nej střelce. I proto si ho brzy vytáhla Sparta. Na Letné vydržel do čtrnácti. „Byli tam lepší,“ uznal později v jednom z rozhovorů. Dnes zůstaly už jen příjemné vzpomínky: na pěkné góly i tehdejší spoluhráče z ročníku v čele s Josefem Hušbauerem.

Ze Sparty se nevracel do žižkovského Unionu, odkud přišel, ale do Meteoru. A v klubu z Libně si pak udělal solidní jméno. V áčku sice v té době úřadoval Jan Fíček, pokud ale klubová ikona náhodou chyběla, dokázal jej Petr Junek obstojně zastoupit. Svými góly pomohl k postupu do třetí ligy, zahrál si v pohárových zápasech proti Jablonci či Bohemce.

Hlavní střelecké manévry ale pořádal v béčku, kde byl útočníkem číslo jedna. „V Meteoru jsem těžil z chytrosti a dobré trénovanosti,“ vzpomíná na svůj první klub mezi dospělými. Dobré časy ovšem zažil i po přestupu do Třeboradic v roce 2015. Také tam, jak sám říká, přizpůsobil svou hru silným stránkám týmu. „Do Třeboradic jsem odcházel po zranění, ale sešel se silný tým, hrálo se útočně, hodně šancí, hodně gólů,“ vybavuje si štaci, po které následovala sezona a půl v divizním Rakovníku.

Až na Tatranu zažil po dlouhé době „jednociferné“ sezony v počtu gólů. Na vině bylo nejdřív další zranění, druhou sezonu předčasně uzavřel covid pro všechny. Stejné platilo i o rok později, to už byl zpět v Třeboradicích, i když nakonec jen na skok. Letos v létě zamířil v rámci volných přestupů poněkud překvapivě do Kralup.

V kdysi třetiligovém klubu zatím pouze vyhlíží zápasy středočeské I. B třídy. „V přípravě jsem si natrhl sval a během léčení se mi udělala trombóza v levé noze,“ objasňuje už dvouměsíční pauzu. Přesný termín návratu zatím neví.

Zranění tak podobně jako góly doprovázejí všechna Junkova angažmá a podle něj samotného stála i zatím, že to s fotbalem nedotáhl o něco výš. „Měl jsem smůlu na zranění v klíčových chvílích. Přišla vždy, když jsem měl formu a lámal se chleba,“ míní a odkazuje na svou jedinou zkušenost s třetí ligou. Ještě v Meteoru čítala nakonec jen několik zápasů. „V té době už mě trápilo koleno, pořádně jsem netrénoval a moc toho neodehrál,“ vrací se znovu v čase.

Jako korunový král pražských střelců samozřejmě zůstal v hledáčku klubových manažerů i později. „Nějaké nabídky byly, převážně od pražských klubů ve třetí lize,“ potvrzuje. „Trenér Tesař mi to vždycky zakázal,“ směje se. „Po těch všech problémech s kolenem už jsem se ale na vyšší soutěž ani necítil,“ dodává už vážně.

A podle svých slov ničeho nelituje. „Vyhrál jsem I. B i A třídu, přebor i divizi. Zahrál jsem si proti ligovým týmům v poháru,“ vypočítává týmové úspěchy, kterým často výrazně přispěl.

Nyní by měl hrát „jen“ na úrovni nejnižší krajské třídy. Že by klesl až příliš, si nemyslí „V Kralupech jsou ambice na to jít výš a já rád vyhrávám. Byl jsem i mile překvapený úrovní zápasů. Už se těším, až si taky zahraji,“ říká o svém novém týmu, kam jej přivedl Stanislav Mařík, kamarád od dětství a spoluhráč ze Sparty i Třeboradic. „Než se uzdravím, převzal zatím střílení gólů místo mě,“ chválí Junek parťáka, který v úvodních pěti kolech šestkrát skóroval. Až se přidá i on, mají se nejspíš soupeři teprve nač těšit…