Jak se připravujete v současné, pro sport nepříznivé době?

Václav Březina: Připravuji se společně se svým trenérem Markem Mojžíšem. Naše tréninky probíhají převážně v přírodě, výjimečně i doma.

Martin Vlasák: Je to velice těžké se teď připravovat, chodím běhat a doma cvičím, od trenéra máme tréninkový plán, ale prostě není to ono. Člověk se nějak udržovat musí, i když vůbec neví, co vlastně přijde a zda se najednou nezačne hrát.

VÁCLAV BŘEZINA
19 let
brankář SK Hořovice 1910
bydlí v Kařezu
odchovanec Hořovic

Má to v tomto směru gólman oproti hráčům z pole v rámci individuální přípravy nějak těžší či náročnější?

Václav Březina: Myslím si, že určitě ano, poněvadž hráči mohou trénovat fyzičku a techniku i individuálně, kdežto brankáři potřebují aspoň brány a různé další pomůcky, jako například kužely. V neposlední řadě chybí i trénink ve skupině, který je pro brankáře mnohem přínosnější.

Martin Vlasák: Neřekl bych těžší či náročnější, ale spíš trochu jinou. Je těžké se připravovat sám a bez hřiště, takže se těším, až vše skončí a konečně budeme moci vyběhnout na trávu a normálně si zatrénovat.

MARTIN VLASÁK
30 let
brankář AFK Loděnice
bydlí v Berouně
další působiště: Řeporyje, Jinočany, Zbuzany, Aritma Praha

Je pro vás současný nepříznivý stav pro sport spíše motivací do dalšího chytání nebo vás demotivuje?

Václav Březina: Současný stav je pro mě spíše demotivující, protože čekání na další zápasy se zdá nekonečné, takže je mnohem náročnější si udržet stejný zápal.

Martin Vlasák: Tak celkově je tohle období demotivující, půl roku se vůbec nehraje, nevíme kdy se začne hrát, jestli se vůbec začne. Doufám, že všechno co nejdříve skončí, je už to strašně dlouhé.

Trošku odlehčíme téma. V mnoha soutěžích se o druhý bod kopají při remíze penalty. Berete to jako zpestření pro diváky?

Václav Březina: Samozřejmě, dělá to utkání pro diváky více napínavé.

Martin Vlasák: My jsme penalty na podzim kopali třikrát a je to velice zajímavé. Pro diváky určitě, nevím jak pro hráče (směje se). Za mě je to určitě super a já bych to neměnil.

Chtěl byste penaltu kopat, třeba i v takovém rozstřelu?

Václav Březina: Nikdy, jelikož nejsem velký fanda takto vypjatých situací.

Martin Vlasák: Myslím že na jedenáctou penaltu bych si troufl (smích).

V posledním roce máte určitě více času na rodinu a příbuzenstvo. Jsou za to rádi?

Václav Březina: Určitě ano, to je jediný pozitivní dopad této těžké doby. Díky tomu, že mám dost volného času, můžeme trávit více času všichni spolu.

Martin Vlasák: Poslední rok byl super. Přestěhovali jsme se do Berouna. Narodil se nám syn Teodor. Manželka je určitě ráda, že jsem víc doma, když není fotbal, ale už jí pomalu připravuji na to, že se zase může začít hrát (usmívá se).

Jak moc je nyní pro sportovce z kolektivního sportu obtížné nebýt v partě či kabině?

Václav Březina: Bezpochyby je to velmi obtížné, celá kabina mi už velmi chybí, vždy bylo spoustu srandy a vzájemného popichování.

Martin Vlasák: Fotbal je kolektivní sport, takže kabina určitě chybí, vídáte se třikrát až čtyřikrát týdně a najednou prostě nic. Myslím že i klukům to chybí.

Bude se na jaře podle vás ještě hrát?

Václav Březina: Dle mého názoru spíše ne, což usuzuji z toho, že denní počty nakažených stále rostou. Ještě není ani jisté, zda se vůbec vrátíme do škol, takže na návrat k soutěžím to zatím nevypadá ani z daleka.

Martin Vlasák: Byl bych rád, kdyby se začalo hrát, ale bohužel si myslím, že už se nezačne.

S jakými cíli do jara, pokud začne, půjde váš tým?

Václav Březina: Naším cílem nepochybně bude udržet se v divizi a postup s B týmem do I. B třídy.

Martin Vlasák: Po přerušení soutěže jsme se nacházeli v horní části tabulky. Takže cíl je jasný, hrát co nejvýše a potrápit týmy, které se budou prát o postup do I. A třídy.