Do výkonného výboru kandiduje i jedenapadesátiletý Jaromír Frühling. Starosta Tmaně má k fotbalu blízko, stačí se jen podívat na výčet jeho působišť – Klecany, Ďáblice, Malešice, Union Žižkov, Hostouň. Teď jsou mu sympatické myšlenky F(e)voluce. Stejně jako další kandidáti i Jaromír Frühling odpovídal na dotazy Deníku.

Rozhodl jste se kandidovat do Výkonného výboru OFS Beroun. Jaká je vaše motivace pro tento krok?

Motivací jsou pro mne především lidé, kteří tuto iniciativu započali. Některé znám osobně dlouho, jiné jsem jako fanoušek s obdivem sledoval při jejich hvězdné kariéře, a s některými se teprve teď poznáváme jako zástupci různých klubů. Všechny do jednoho nás ale žene dopředu společná touha - pozvednout český fotbal na úroveň, kde se nacházel v dobách dávných, které přímo na hřišti pamatují historicky právě ti samí, kteří s touto iniciativou přišli.

Co pro vás osobně znamená fotbal a co vám na něm a na tom, jak v současné době v Česku funguje, vadí?

Fotbal pro mne znamená velkou část mého života. Patřím ke generaci, kdy každý kluk byl automaticky také fotbalistou. Míč jsme proháněli denně hned po škole a již od útlého věku rovnou na velkých hřištích, s velkými brankami. Naše děti nejsou třeba toto schopné ani pochopit. To, jak dnes fotbal funguje, je bohužel odrazem dnešní doby. Peníze a čas jsou slova, kterými se řídí prakticky vše. Rádoby „sponzoři“, kteří se rozhodnou investovat do fotbalu, chtějí většinou výsledky okamžitě a za každou cenu. Podle toho se podřizuje celkový chod klubu bez ohledu, co za problémy to přinese za pár let. Rodiče nemají čas věnovat se svým dětem, sportovní a jiné kroužky jsou pro ně často pouhým „odkladištěm“ jejich ratolestí. Když jsem se před dvěma lety pokusil obnovit žákovský fotbal ve Tmani formou sportovního kroužku, přišlo na druhý trénink osmadvacet dětí, ale jen rodiče dvou z nich tehdy nabídli pomocnou ruku.

Jak jste sledoval aféru, v jejímž středu stojí bývalý místopředseda FAČR Roman Berbr, jaké jsou z ní vaše pocity?

Aféra kolem pana Berbra je pouhou špičkou ledovce. Myslím, že podobných afér a podobných „bossů“ je v naší kopané mnoho, na různých úrovních. Samozřejmě, že tato jeho aféra je o to bolestivější, že se jedná o vysoce postaveného funkcionáře FAČR a je velice smutné, že se o jeho praktikách hovoří již mnoho let a až nyní, kdy je náš fotbal i jeho zásluhou na samém dně, se tím příslušné orgány začaly zabývat. V každé vyspělé zemi by při takové aféře odstoupil ze své funkce každý, kdo na ní nese určitý podíl viny, ať již přímý nebo nepřímý. Ať už je to pan Malík, pan Pelta nebo mnozí další. Bohužel, toto u nás nefunguje ani v politice, ani ve sportu. Vezměme si například baráž o první ligu v roce 2019. Celý fotbalový národ tehdy u obrazovek viděl, co je v našem fotbale možné a všichni zodpovědní tehdy dělali, jako by se nic nestalo.

Za dveřmi jsou volby do okresních, krajských i republikových fotbalových orgánů. Co si od nich hlavně slibujete?

Slibuji si od nich především změnu, která by měla být signálem pro všechny okolo, že nastala chvíle, kdy se český fotbal bude chtít všude a ve všem prezentovat především v duchu fair play a v podobě zásad naprosté transparentnosti. Jedině tak získá český fotbal atraktivní sponzory, jedině tak se vrátí do hledišť ti praví fandové, kteří byli z toho dění již značně otráveni. Jsme národ, který v hospodě u piva dokáže kritizovat cokoliv a kohokoliv, ale nastane-li možnost podílet se na změně, tak ti největší křiklouni jsou často najednou hluší a slepí. A právě změny na úrovni okresů jsou tím prvotním a klíčovým faktorem, co bude s fotbalem dál.

Na kterou oblast okresního fotbalu se chcete nejvíce zaměřit a jakým způsobem?

Každý z nás oslovených by zde měl asi zdůraznit především práci s mládeží. Dlouhá léta jí nebyla věnována taková pozornost, která by zajistila to, že fotbal v budoucnu nevymizí z malých obcí a bude velmi složité najít způsob, aby k tomu nedošlo. A to je právě to, na co bych se chtěl krom jiného zaměřit já. Z pozice starosty středně velké obce a zároveň funkcionáře kopané sleduji ve svém okolí, jak postupně ubývá týmů v nejnižších soutěžích. Jak některé nastupují s devíti hráči ke každému druhému zápasu. Jak mají na své soupisce povětšinou hráče, jejichž věkový průměr nás nutí všechny k otázce, co bude s takovým týmem za pár let ? Je mi líto, když vidím fotbalové hřiště, na kterém předchozí generace strávily mnoho a mnoho krásných společných chvil, a ty dnes leží zarostlé ladem, protože na nich jednoduše nemá kdo hrát. Čím více takových hřišť bude, tím více se lidé v těchto obcích od sebe odcizí, protože vesnický fotbal byl vždy zábavou pro celou rodinu a ten náš fotbal byl jen částí příjemného společenského odpoledne na hřišti, v kruhu svých známých.

Téměř všechno se v současné době točí okolo rozhodčích a jejich role. Souhlasíte s tím, aby nesměli působit v řídících funkcích v rámci FAČR a nesměli by tak vykonávat výkonné funkce třeba i trenéři atd.?

Pozice rozhodčích je dnes velice složitá a nezáviděníhodná. Každý hledá chyby především u nich, aniž by si často uvědomoval to, v jaké pozici se nacházejí. Pokud by totiž funkce rozhodčího byla takovým „ternem“, měli bychom jich mnohem a mnohem více, než tomu ve skutečnosti je. Pak by nemuseli za jediný víkend stihnout čtyři utkání a mohli se více věnovat přípravě i svému soukromému životu. Myslím, že jejich finanční ohodnocení neodpovídá tomu, co si musí každý víkend vyslechnout od hráčů, funkcionářů či fanoušků. I v berounském okrese jsem se setkal s velice kvalitními rozhodčími, namátkou jmenuji například pana Červenku. Na druhou stranu ovšem musím přiznat, že arogantní chování některých z nich vám dokáže zkazit sobotní odpoledne ještě před výkopem samotného zápasu. Naštěstí takových není mnoho. Jejich souběh s řídícími funkcemi je dle mého složité téma, které je nutné posuzovat vždy individuálně a v konkrétním kontextu případného střetu zájmů.

Když se řekne fotbal, tak to nyní u mnoha lidí vzbuzuje negativní dojmy. V řadě ohledů zaslouženě, v jiných ne, ale tak to prostě je. Věříte, že se podaří, aby v něm převládla pozitivnější nálada?

Pokud bych tomu nevěřil, nemělo by cenu kandidovat do výkonného výboru. Vrátím-li se na začátek, lidé, kteří jsou součásti fotbalové evoluce či jejich přímými podporovateli, jsou příkladem toho, že když se něco dělá poctivě a s plným nasazením, úspěchy se dostaví. Je úsměvné, když se ozývají hlasy, že vedení a řízení OFS je složité a tito lidé nevědí, co jak dělat. Pro většinu z nich je fotbal láskou na celý život a právě to by mělo být hlavním hnacím motorem jejich budoucí práce a snahy o to, zlepšit vše, co se v posledních letech pokazilo…