Kromě této pikantnosti se diváci v okresním přeboru mohli těšit z návratu bouřliváka na fotbalovou lavičku.
V nové sezoně jste se vrátil k trénování. Kdo vás oslovil a co jste si vytkli za cíl?
Po třech letech, kdy jsem skončil ve Zdicích, mě oslovil fotbalový výbor v Žebráku v čele s Janem Kopicem a Alešem Kuncem, jestli bych neměl chuť jít trénovat Žebrák. Po jednom sezení a prohlídce zázemí fotbalového klubu Žebrák jsme se dohodli. Po sezoně, kdy Žebrák opustilo několik hráčů, byly cíle hrát bez sestupových starostí okresní přebor.
V Žebráku to bylo po konci minulé sezony trochu hektické. Vnímal jste to nějak?
Jak jsem uvedl, Žebrák opustilo několik kvalitních hráčů základní sestavy, kteří si našli uplatnění ve vyšších soutěžích. Samozřejmě jsme se o tom bavili, ale to všechno bylo v minulé sezoně a šlo to mimo mě.
Po kolika letech jste vlastně usedl na lavičku a jaký to byl pocit?
Vrátil jsem se po třech letech a děkuji Žebráku, že mě oslovil, i když situace před sezonou nebyla vůbec jednoduchá, ale těšil jsem se zpátky na lavičku.
Vraťme se do minulosti. Kde jste začal hrát fotbal a jak se vyvíjela vaše kariéra?
To je hrozně dlouho a všichni to znají (pozn. autora: Míra zaujal hlavně svým působením v ligovém dorostu Slavie Praha. Dělal jsem si z něho pak legraci, co tam dělal jako sparťan. Skvěle hrál divizi v Králově Dvoře a pak i ve Bzové).
Ti mladší si pamatují vaše pumelice ve Bzové, jaké to tam bylo?
Jsem rád, že moje góly si lidé pamatují. A jaké to tam bylo? Po letech strávených v divizi v Králové Dvoře jsem poznal jiné spoluhráče, se kterými jsme se stali dobrými kamarády a samozřejmě jsem rád, že jsem ve Bzové působil. Bylo to něco, na co se nezapomíná a jsem rád, že jsem se toho zúčastnil.
Jaká vůbec byla vaše první trenérská štace?
Moje první angažmá (smích) bylo trénování žáků FK Olympie Zdice.
Trénoval jste i v Hořovicích, které tenkrát padaly z divize do krajských soutěží. Čím vás toto působení obohatilo?
Bohužel, trénoval jsem tam krátce, ale i když se nedařilo, tak jsem si z toho do dalšího působení vzal zkušenosti.
Jste impulsivní, není to někdy na škodu nebo jde o prostředek, jak hráče vybudit?
Já už jiný nebudu, nedokážu sedět na lavičce a jen koukat. Chci, aby mužstvo vidělo, že s nimi zápas prožívám. Chci utkání vyhrát a to chci přenést na hráče.
Teď trénujete okresní přebor, jakou má úroveň?
Myslím, že nemá špatnou úroveň viz dohrávané utkání Žebrák - Hořovice B (2:3), kdy to bylo utkání, které daleko převýšilo okresní přebor.
Je to hodně vyrovnané, pomýšlí kromě ostatních i Žebrák na postup?
Jdeme zápas od zápasu.
Stranou nemůže zůstat ani koronavirová krize. Jak to všechno vnímáte?
Je to nepříjemná věc, spousta všech sportovních klubů je v karanténě a nejhorší pro sportovce je, když nemůže dělat, ať už na amatérské nebo profesionální úrovni, to, co ho baví.
Nesmíme pominout ani hokej, synovec Martin Růžička je v době rozhovoru v Třinci v karanténě. Jste s ním ve spojení?
Samozřejmě, voláme si a to je tak všechno, co můžeme dělat (smutně).
Myslíte, že se fotbalové i hokejové soutěže dohrají?
Tak určitě bych chtěl, aby se hrálo a hlavně, aby se vrátili diváci na stadion, ať už to je okresní přebor nebo první liga.
