Současný trenér Pavel Šustr však myslí jen na to, jak své svěřence nabudit. „Věřím, že naše práce v týdnu bude mít patřičný dopad a obraz hry změníme,“ prohlásil čtyřiačtyřicetiletý kouč Šustr. Devátá Zbrojovka se dnes od sedmi hodin večer na stadionu v Srbské ulici pokusí o první domácí vítězství v šestém kole proti posledním Vítkovicím.

Jaký dozvuk měla porážka 1:2 na hřišti pražské Dukly?
Spoustu věcí jsme si museli zase vyříkat. Hráči nejsou odvážní, v některých fázích přestávají hrát, hlavně v defenzivě, neplní si svoje úkoly. Opět jsme si o tom důrazně pohovořili. Ukázali jsme si některé věci na videu.

Dá se měnit verze důrazného pohovoru?
Zkouším všechno, co se dá. Být hodný, zlý. Myslím, že obě role mám dobré. Na každého hráče působí něco jiného, jednoho posunete nahoru, druhého to zabrzdí. Sám si to hledám a s kolegy i sportovním vedením se bavíme, kde jsou příčiny. Místo toho, abychom hráli odvážně, šli na hřiště ukázat, co umíme, z nějakého důvodu hrajeme zataženě, ustrašeně. Mrzí nás porážka, to je jasné, ale je až výsledek nějaké práce. Nejhorší je, že si neřekneme: Hráli jsme super a prohráli jsme, tak to není.

Kam se ztratilo sebevědomí týmu po povedeném jaru i přípravě?
Stejné otázky si taky kladu, bavíme se o tom s hráči. Příprava nějakým způsobem vypadala, až na jeden poločas s Opavou. Nepřeceňuji ji, vím, že je něco jiného hrát otevřené zápasy. Přesto hráči vypadali v přípravě zajímavě. Mapovali jsme si, co na nás mohlo dolehnout, jestli nás doběhlo, že se nám něco nepodařilo. Možná jsme podvědomě cítili, že to pojede samo. Spousta věcí je o podvědomí, třeba si hráči mysleli, že nemusí nic přidat. Samozřejmě ne já. Vím, že pokud se chceme posouvat dál, vždycky musíme o kousek přidat. O tom jsou teď rozhovory s hráči, i my trenéři se o tom bavíme každý den.

Devátá Zbrojovka se dnes od sedmi hodin večer na stadionu v Srbské ulici pokusí o první domácí vítězství v šestém kole proti posledním Vítkovicím.

Mohlo na hráče dolehnout uspokojení, i když jste to nechtěl?
Někdo to tak může mít, že si podvědomě říká, jak nám to pojede dál. Třeba na některé hráče dolehne tlak výsledku. Možná jsem udělal chybu, že jsem na začátku vyhlásil, že jdeme na první místo a přes to nejede vlak. Můj osobní cíl to je, ale některé kluky tohle může brzdit. Byť si to nechceme připustit, může to tak být.

V Brně s tím hráči musí počítat.
Samozřejmě. Počítal jsem s tím a jsem vnitřně ztotožněný, ale hráči to můžou mít trošku jinak, mají určitě obavy, co když to nepůjde. Vkrádá se do mysli, co když něco zkazí, něco se nepovede… Bohužel jsme se dostali do situace, do které jsme nechtěli, že sami sebe dostáváme pod tlak.

Jaká je cesta ven?
Jednoznačně je daná a pracujeme na ní celý týden. Hráčům jsem říkal, jak do zápasu vlezeme. Že je lepší běhat jako blázen než stát a koukat. Je lepší dělat chyby z přemíry snahy než nedělat nic. Tohle jsou základní věci, které fungují ve všech sportech i v životě.

Když jste tým před rokem přebíral, nacházel se v podobné situaci jako teď. Vidíte shodu?
Beru to tak, že jsem ho přebíral a do nějakého stavu jsme se chtěli dostat. Teď je to moje zodpovědnost a práce, že tým vypadá, jak vypadá. Pro mě je výzva zase ho posunout dál a dostat na vlnu, na které jsme byli.

Napadne vás, že předchůdce Roman Pivarník už měl před sebou před rokem jen poslední zápas v roli kouče Zbrojovky?
(Úsměv) Nevím, zda to bylo zrovna takhle, ale realita je jasně daná. Máme domácí zápas, který samozřejmě chceme a musíme zvládnout. Potřebujeme vyhrávat, kdyby se to nestalo, předpokládám, že přijdou určitě nějaké kroky směrem k týmu. Jestliže to bude odvolání trenéra, je to jedna z možností a prostě realita. Nemůžeme čekat, až mě se podaří tým rozjet. Jestli nepojede, musí se udělat okamžitě změny, protože Zbrojovka potřebuje hrát o postup do první ligy, nic jiného. Spíš mě napadá, že hrajeme každý duel jako zápas pravdy.

Takže v případě neúspěchu počítáte s různými variantami?
Jsem a zůstanu zbrojovák a pro mě je to otázka profesionální cti. Jestliže nemáme úspěch, je to moje zodpovědnost, moje práce. Dělám všechno pro to, abychom to zvládli, ale kdybych cítil, že tým nefunguje, jak je potřeba, můžu i nabídnout rezignaci. Když pocítím, že už nejsem schopný něco změnit, samozřejmě to udělám. Nebudu se držet zuby nehty jen proto, že mi dal majitel možnost být u A týmu, to v žádném případě. Všichni si uvědomujeme, že to je naše společná práce. Chceme, aby A tým hrál dobře, bojoval o první místo a postoupil do první ligy.

Co očekáváte od příchodu útočníka Jana Pázlera?
Naskytla se příležitost Honzu přivést, za což jsem rád. Shodou okolností mi utkvěl v paměti už před hodně lety, kdy jsem viděl, jak hraje některé zápasy v Hradci. Líbil se mi jeho pohyb po hřišti a věřím, že zlepší zejména naši finální fázi, to znamená proměňování šancí. Není to tak, že na něho všechno naložíme a řekneme si: Přišel Pázler, ono to půjde. Samozřejmě šance si musíme vytvořit, musíme mu dát správné balony. Už v týdnu ukázal, že se umí do situací dostat a proměnit je.

Může hrát vedle sebe s Lukášem Magerou?
Je jiný, pohyblivější, není takový útočník jako Megy, že si hráče vezme na záda a sklepává míče. Honza umí chodit do náběhů, typologicky je jiný. Teoreticky mohou hrát vedle sebe, ale ještě nejsem rozhodnutý, kdo bude v útoku.

Vyčítáte si, že jste k posilován sáhli později, když v létě odešli zkušení hráči Lukáš Vraštil, Michal Škoda, Ladislav Krejčí a přišel jen Adam Fousek?
Věřil jsem, že hráči, kteří tady zůstali, jsou schopní je adekvátně nahradit. Aktivně jsme se zajímali o fotbalisty do středu zálohy i útoku. Ale ti, které jsme v ten moment oslovili, zvolili jinou cestu, ať už to byla Bohemka či jiný tým, z nějakého důvodu sem nechtěli jít. Když hráč na první schůzce neřekne, že chce přijít do Zbrojovky, není pro mě fotbalista pro Zbrojovku. Nejsem žádný licitátor. Nabídky byly dobré a nechtěli, nedá se nic dělat. Je pravda, že Škoďákovi se v Příbrami daří, dává branky, vždycky byl postrach pro soupeře, je složitější nahradit jeho i Laďu Krejčího. Jeden z dalších důvodů naší situace může být, že hráči cítí, že tam teď nemají dva kluky. Rozhodně nešlo o podcenění, bylo to naše rozhodnutí a teď se ukazuje, že na některých postech potřebujeme doplnit.

Na mladého Marka Macha to bylo moc?
Ano, ale do toho jsme šli citlivě. Kdybych nebyl přesvědčený, že to zvládne, nejdeme do toho. S hráčem jsem mluvil, byli jsme nastavení, že měl svoje úkoly v zápase. Nedali jsme ho tam, že bude všechno postavené na něm. Není teď s námi ani v nominaci, protože má problémy s kolenem. Je to fotbalista, do budoucna má týmu co dát, ale je potřeba postupně, skok z béčka do áčka je samozřejmě velký a potřebuje čas, nic víc, nic míň. Zase to ale neberme tak, že za to může Mach, spíš zbytek týmu. Nebyl tam nikdo jiný mladý, takže všichni ostatní měli hrát líp a hrál by líp i Mach, což bohužel nebylo.

Překvapil vás David Krška, jak mu to šlo ve druhé lize, proto jste ho vzali?
Spíš jsem byl zvědavý, jak zvládne adaptaci na soutěž, která je diametrálně odlišná. Krša je výborný na balonu, týmový hráč, který chce hrát fotbal. To jsou věci, které sem přinesl. Můj úkol je, abych je udržel a aby je předával i ostatním. Zase zažívá úplně jiný způsob fotbalu, najednou hraje zápasy, kdy držíme míč, kombinujeme a všichni s námi hrají v bloku. Musíme ukázat, že umíme hrát fotbal. Takový fotbal nehrál, proti Líšni to každý v uvozovkách otevřel a rozdal si to s ní, což přináší samozřejmě daleko větší možnosti, jak tým překonat.

Pracujete s ním individuálně?
Pracujeme, má možnost využít kondiční trenéry i doběhání. Už jen to, že teď trénuje s námi, kde máme dvacetičlenný kádr hráčů, každý chce hrát a prosadit se, pro něj samozřejmě znamená větší zátěž, než byl zvyklý. Neříkám, že v Líšni trénují špatně, chraň Bůh, ovšem tady je větší konkurence, než měl. Každý trénink musí ukazovat, že je schopen hráčům konkurovat.

Ještě hledáte nějakou posilu?
Pořád se díváme, kdyby se uvolnil adekvátní hráč hlavně doprostřed zálohy, máme pořád rezervy na postu defenzivního záložníka. Nemáme tam vyloženě lídra, který tým drží a dokáže ho celý řídit, minimálně středovou řadu. Tohle se to strašně těžko učí, ve své kariéře jsem zažil jen pár hráčů, kteří tohle měli. Takový typ hledáme. Nepotřebujeme nikoho do počtu, kdo bude stejný jako naši, potřebujeme lídra a zatím se nám ho nepodařilo najít.

Na jakého lídra ve své kariéře vzpomínáte?
Ať už to byli kdysi dávno Honza Maroši, Peťa Křivánek, Pavel Holomek zepředu. Tihle kluci dokázali tým řídit, byli to přirození lídři a kolem nich se fotbal dal hrát daleko jednodušeji, pomůžou vám, posunou, když vás trošku řídí.

Bude mít velký přínos návrat uzdraveného Petera Štepanovského?
Věřím, že svou dravostí a přirozenou pracovitostí zase tým posune dál. Je to vidět na tréninku, má v sobě přirozeně chuť hrát. Pokaždé jde hrát fotbal, stejně jako Eismann, nepřipouští si, že se něco nepodaří, je to fotbal a hrají. Věřím, že už je v takové pohodě, že nám zase pomůže minimálně svou pracovitostí.